Nejste přihlášen/a.
Dobrý den všem,žiju sama rozvedená a mám dvě velké dcery...před třemi měsíci jsem potkala muže,který sem přijel za prací a prožila s ním nádherné tři měsíce,ted se ale za týden vrací domů,což je 800km odtud...následkem tohoto vztahu je těhotenství a to přes antikoncepci,za normálních okolností bych ještě mimi moc chtěla,ale ted nevím,co mám dělat,přítel má svůj vlastní život,na potrat se mi nechce,navíc se ho bojím a vím,že to psychicky neunesu,ale na druhou stranu,mě čeká velký tlak okolí a rodiny,že mám dítě s takovým člověkem,zůstanu sama na tři děti a pod...nedokážu se rozhodnout,zda si dítě nechat či ne...mimi bych strašně chtěla,navíc je mi 32 a bojímse,že když půjdu na potrat,nikdy si to neodpustím,že už otěhotnět nebudu moct,že budu mít zdravotní komplikace a pod...prosím,poraď te...
Názory se zde různí. Já si myslím, že pán k Vám příliš citově nepřilnul, že ho zlákaly jen chvilky sexu. Píšete přímo, že má svůj vlastní život a chystal se stavět dům. Z toho usuzuji, že na Slovensku má asi rodinu - manželku, děti a závazky. To vše by musel rozbořit a opustit své děti na Slovensku kvůli tomu jednomu v Čechách.
Pokud zůstanete sama a děcko si necháte, budete se asi těžko protloukat. Pokud tedy nejste zámožná. Ta 2 větší děvčata budou sice dobré chůvičky, ale také jistě dost spotřebují - jídlo, oblečení, nějaká ta móda, vždyt už jsou to velká děvčata, a k tomu pleny, oblečení, kočárek, postýlku, stravu pro to malé. Dětátko není levná záležitost, navíc, když pán Vám asi finančně nepomůže. Přijel si do Čech přece vydělat na stavbu domu a ne platit alimenty. Do toho se mu asi chtít moc nebude a pokud Vy nemáte velké úspory, budete asi často hostem na sociálce.
Je to napsáno tvrdě, ale pravdivě, nezlobte se za otevřenost. Je to smutné, co si myslím, ale asi bych na ten potrat šla. Jak byste se protloukala? Na mateřské, takřka bez příjmů? A taky bez muže. Na výchovu jsou opravdu potřeba dva: pomohou si, podpoří se, vychovávají společně. Vy byste byla jak uhoněný pes - péče o miminko a navíc 2 velké dcery, zřejmě v pubertě. To by nebyla opravdu nejlepší situace.
Druhá věc ještě je, jak se k tomu staví otec dítěte? Co Vám navrhuje on. Rozvedl by se na Slovensku? Vzal by si Vás? Postaral by se o Vás i o dětátko? Potom bych uvažovala, že si maličké ponechám. Zůstat ale sama, tak ne.
Zarazila mě Vaše poslední věta: bojíte se, že když ve 32 letech půjdete na potrat, už nikdy nebudete moci otěhotnět. Kolik těch dětí byste, proboha, ještě chtěla mít? Myslím si, že zvláště v dnešní době jsou ty 2, co už máte, až až až. Buďte ráda, že máte 2 zdravé děti. Jaga.
Pokud s tímto mužem neplánujete budoucnost, je tohle rozhodnutí čístě na vás.
Je to vaše tělo, vás to bude každý den trápit, pokud se rozdnete špatně. Pokud si dítě necháte a ten muž s vámi nebude, na vás padne tíha výchovy a financování všeho, co s dítětem souvisí.
U početí jste byli oba...
Rozmyslete se hlavně sama za sebe. Pokud si dítě necháte, máte nárok na alimenty a on, pokud není úplný hulvát, vám je bez problémů dá. Pokud je, není proč se na něj ohlížet a vždy existuje, i když nepříjemná a nejistá, cesta soudní.
Myslím, že za to, že vychováte dítě, by vás nikdo soudit neměl. Ani za potrat. Prostě zvažte všechny varianty. Jak se cítíte na výchovu a živení dětátka, jak moc ho chcete, jak moc by vás potrat trápil. Nikdo vám neporadí hop nebo trop...
Mohu se zeptat, jak velké jsou vaše dcery?
doplněno 21.08.12 14:07:Jinak myslím, že je potřeba si uvědomit, že řešíte dvě složité věci naráz: budoucnost s tím mužem a co s dětátkem.
Zamyslete se tedy nad všemi variantami:
- zůstat s ním a s dítětem - bylo by to možné? zdá se, že o dítě nejeví zájem... a má vůbec zájem o vztah? žije daleko... chce trvalou změnu?
- zůstat s ním bez dítěte - bylo by to možně? Zaprvé myslím, že vás by trápilo, že jste šla na potrat, pokud dobře rozumím, hlavně kvůli němu. A také žije daleko a nejsem si jistá podle toho, co píšete, že ten vztah má budoucnost.
- zůstat sama a s dítětem - chtěla byste být svobodnou matkou? zvládla byste to?
- zůstat sama a bez dítěte
dcerám je 12 a 9 let...je pravda,že je to člověk,se kterým bych si budocnost dokázala přestavit,ale co a jak bude až odtud odjede,jak dalece ho poznamenal život tady se mnou se ukáže myslím až po tom,ted se víceméně rozhoduji sama za sebe,možná je to sobecké vůči němu,ale myslím,že musím koukat především na sebe...já sama za sebe se na to cítím,jen nevím jak dalece mě utluče nápor okolí...ano,na potrat bych šla hlavně kvůli němu a vím,že to se mnou hodně zamává,nejsem si jistá,zda to vůbec ustojím,mám z toh pomalu noční můry ...svobodnou matkou jsem tak jako tak,sice větších dětí,ale jsem,možná by mi bylo líto,že nemáme tatínka v tak důležitých chvílích jako je těhotenství,porod a první měsíce života...jelikož je dost pravděpodobné,že mě rodina odsoudí,budu na to opravdu jen se svými dcerami,nechci aby to vypadalo,že musím mít dítě za každou cenu,ale vzdát se ho nechci...
Myslím, že v tuhle chvíli není sobecké, že se rozhodujete sama za sebe a ne toho muže tolik ohledy neberete. Jste spolu velmi krátce a plánovat vše s představou toho, jak spolu budete štastně žít by bylo naivní. Může se to stát, neříkám, že ne... ale také nemusí.
Rozhodněte se za sebe a za své holky. Asi jsou ještě malé na to, abyste jim řekla, jak se věci mají a zeptala se jich na názor. Ale určitě je v rozhodování zohledněte. Hlavní je to, abyste pak neměli všichni existenční problémy, pokud si dítě necháte.
Mrzí mě, že se obáváte, že to naruší vztahy se zbytkem vaší rodiny. Pokud dítě budete chtít, šla bych být vámi za nimi a vše jim na rovinu řekla. Že si dítě necháváte kvůli sobě, že by jste nesnesla se ho vzdát, že vás mrzí, jestli je to sklamalo, ale že doufáte, že vás pochopí. A že byste si přála, aby vaše vztahy zůstaly nenarušeny, že vaše miminko by určitě rádo mělo babičky, dědečky, tetičky... ale hlavně že je pro vás důležité, aby o ně nepřišly vaše dcery. Myslím, že většinou se lidé zlobí jen chvíli a pak je obměkčí právě to krásné miminko.
S přítelem si o tom promluvte... ale nenechte s enikam tlačit. Žije skutečně velmi daleko a nejsem si jistá, že s ním můžete dlouhodobě počítat. Navíc, tři měsíce, to je krátká doba. I kdybyste se rozhodli spolu být, možné konflikty a neschody se teprve ukážou. Chce to stát s nohama na zemi.
Budu vám držet palce a budu ráda, když dáte vědět, jak se vše vyvíjí.
Rozhodně si uvědomte, že jste v situaci, kdymáte právo na jakékoli rozhodnutí. Nenechte si namluvit nikým nic jiného.
Tak to dcery nejsou velké a ty nejhorší roky vás teprve čekají - berete svůj život dost lehkomyslně i vůči svým dcerám .
Budou tím vším trpět jen a jen ony. Zvláš když na vše zůstanete sama .
Mám dceru ve vašem věku a jsem ráda, že je rozumná a takové věci nemusí řešit. I když já bych jí do toho určitě nemluvila.
Znám spoustu rodin, i "nekompletních", kde se v podobném věku dítěte/dětí narodil nevlastní sourozenec. Nebyla to většinou tragédie. Dobrá rodina je podle mě definována dobrými vztahy. A dobré vztahy mohou mít i nadále, do toho zatím nevidíme. Nesoudila bych tak ukvapeně. Dcery to nemusí nijak poškodit. Budou mít o sourozence víc, což může být hezké, uvidí v praxi, jak se starat o dítě... A je velmi důležité, aby maminka byla spokojená a nikoli zhroucená.
Vždyt paní psala, že holky samy by sourozence braly, tak jaké trpění? A poukazujete na lehkomyslnost tazatelky - měla snad ona vědět, že jí HA selže a bude těhotná? Nebo je lehkomyslné nechat si dítě, když se na to tazatelka cítí a další dítě by chtěla a chtěly by jej i její dcery?
Také bych nesoudila,když neznáme vztahy. Co když dcery nebudou trpět, ale budou za nového sourozence rády a budou mamince pomáhat? A kdyby byla Vaše dcera náhodou těhotná i přes ochranu, jaké "rozumné" řešení byste navrhovala?
děkuji...vzhledem k tomu,že jsme s holkami dlouho sami,máme hodně dobrý vztah,jsou na svůj věk dost starostlivé,chápavé a spolehlivé,určitě by jim to nijak neublížilo,dá se s nimi o hodně věcech mluvit,zvláště s tou starší,jednám s nimi jako s kamarádkami a nemá cenu jim nalhávat,že jsou jen perfektní vztahy a rodiny a to jak žijeme my je špatně,snažím se je vést k tomu,jaký život je ve skutečnosti a vše není v životě jen perfektní,myslím,že lépe budou připraveny na to,co je může potkat než aby byli nemile překvapeny a neuměli se k nastalým věcem postavit,samozřejmě zvažuji i to,jestli je dobrý říklad to,že si necháme mimi i bez tatínka...ale ony pomocnice jsou úplně perfektní,vidím to u švagrové,kdy se o ročního synovce starají špičkově a tím malým žijou...dcery hrajou opravdu velkou roli v tomhle rozhodování,tlak rodiny ustojím o to nejde,bojím se,že neustojím potrat...ale je fakt,že malou roli hraje i pohled rodiny i když si uvědomuji,že je to má věc...je to prostě chaoz v myšlenkách v nečekané situaci a to člověka napadá leccos...
Petule,dceram 12 a 9,takze jeste nezacaly poradne naroky financni,ale take pred pubertou,ta prava teprv prijde.Musite zvazit,zda vam budou stacit penize a uzivite sama tri deti.Chapu ze je to tezke rozhodnuti,vzdat se ditete,je tezke se s tim smirit,ale da se to a neohrozite existencne dcery.Musite jim dat vzdelani a prijdou jine vydaje.Nikdo za vas nerozhodne,zdy si nechat vzit,ci ne.Potrebujte si jen srovnat myslenky.Co reknou lidi,by me zajimalo ze vseho nejmene,kdyz bych si byla jista,ze zajistim deti.Jedine co bych vam rekla,ze by jste mela v kazdem pripade otce nahlasit,kdyz se rozhodnete dite si nechat.Aby melo vyzivne.
Dobrý den. Petule, Vy sama se nedokážete rozhodnout, ale ovlivnit našimi názory byste se též neměla nechat dát. Rozhodnutí je to těžké, nezávidím Vám ho. Nic méně musíte zvážit všechna pro a proti. V klidu si to sama se sebou probrat a zvážit věc ze všech stran. Být sama na tři děti, vystačit s financemi atd.to jsou věci, které by se neměly podcenit. Mít mimčo je určitě radost, do života to vnese oživení atd. ale je to především zodpovědnost. Vzhledem k tomu, že zůstanete bez partnera, budete muset fungovat jako máma a táta v jedné osobě, to chce opravdu uvážit. Zvládnete to psychicky? Cítíte se na to? Přece jen už jste zvyklá na určité pohodlí a mít v životě více volnosti. Takhle budete znovu připoutaná k mateřství, dítě bude vyžadovat a potřebovat Vaši pozornost...Budou to další výdaje finanční...Záleží na Vás, zda více toužíte po tom, mimčo mít, nebo převládají ty obavy z toho, jak byste to zvládla...Já osobně bych do toho nešla za těchto podmínek, Vy se nedejte odradit a udělejte to tak, jak to cítíte. Držím palce a at se rozhodnete jakkoliv přeji Vám, abyste svého rozhodnutí nikdy nemusela litovat.
že je to těžká situace,chystal se stavět barák,navíc se dal na dráhu této práce,aby vydělal peníze,takže jezdí všude možně...na jednu stranu se přiklání k potratu,ale zase i on sám má strach z následků...prej nedokáže tak rychle změnit svůj život od základu,nedokázal by žít s tím,že tu někde má dítě,že je to na takový zvrat krátká doba co se známe a pod...jsme z toho oba dost v šoku a nevíme,jak se k situaci postavit,navíc jak jsem psala,zbývá nám společný poslední týden...pak se sem možná vrátí zase na práci,jen do jiného města,ale má i jinou nabídku,takže fakt nevím,co dělat...je fakt,že i citově jsme si dost blízcí...
Píšete, že máte dvě velké dcery. Takže rozhodně nezůstanete sama na tři děti, ale můžete mít dvě skvělé pomocnice Tlak rodiny ustojíte, pokud budete chtít, protože je to Vaše rozhodnutí a do toho by Vám neměl nikdo, s prominutím, kecat. Pokud byste mimi strašně chtěla, tak je to myslím jasné Je to dar, přece ho nezahodíte
ano pomocnice ano,sami mě několikrát nabádali,že by chtěli sourozence malého a ejhle...nechce se mi na potrat jen z donucení,sama za sebe jít nechci...
Pokud na potrat jít nechcete, tak prostě nechoďte. Pokud to chcete zvládnout a cítíte se na to, dítě chcete a máte podporu u dcer, máte dobře našlápnuto. I kdyby se pak otec o dítě starat nechtěl a došlo by k rozvratu citů, stále je povinnen se podílet na financování dítěte, čehož se pak lze domáhat soudně. Ale to velmi předbíhám
Milá "petule80" těžko radit, jen se mohu podělit se svými zkušenostmi. Mám za sebou jedno umělé přerušení, které jsem nezvládla (ač to na mně nikdo nepoznal). A za 7 let jsem si to "odpracovala" a emočně srovnala. Mám krásnou, chytrou, bezvadnou dcerku, která už tenkrát na mě tukala, ale já ji nechtěla. Vím, že je to ona, která měla přijít, no tak přišla "dýl". Jsem vyrovnaná, spokojená. Vidět své tři děti komunikovat (dvě jsou taky starší), pomáhat si, hádat se, dělat si schválnosti je to nejkrásnější, co mě potkalo. Jenom to mám trochu jinak - jsem vdaná. Ale když nejde o život, tak co. Jen bych prodiskutovala s lékařem otěhotnění přes antikoncepci. Jen to jedniné by mě zastavilo. Přeji dobré rozhodnutí.
1.Nechápu- je vám 32 let a máte velké dcery -to mi jaksi nejde dohromady .
2.a pokud jste otěhotněla co je vlastně komu do toho a vám vadí co na to říká okolí? - tak asi nejste dosud vyzrálá . Vy si za svoje činy nesete zodpovědnost a co je komu do toho. Asi jste pod vlivem okolí - divné.
3.Přítel má svůj vlastní život - divím se že jste s takovým ztrácela čas ...to jsou ti -co si užijí a nazdar ...
4.Jestli si chcete nechat dítě jako vzpomínku na ten vztah - je vaše věc ...já bych šla na potrat - již dvě děti vyrůstají v neúplné rodině a proč mít ještě třetí zase bez otce? To je jen můj názor .
Píšete,že neustojíte tlak rodiny,že čekáte dítě-cituji vás,,s takovým člověkem,,jak tomu máme rozumět? On je nějakým způsobem snad špatný člověk? 800 km daleko,to je buď ze Slovenska nebo z jiné,,ciziny,,? Ve 32 máte 2 velké dcery? Čemu říkáte ,,velké,,? Pokud finančně vyjdete,přítel vám na to mimi bude bez problému přispívat,tak si ho určitě nechte.Pokud by jste ale měla mít nedostatek peněz pro vás a 3 děti,přítel vám třeba odmítne přispívat a nebo bude jen tak občas,tak si to raději dobře rozmyslete.Dcery jsou už možná ,,pubertačky,,ty mají jiné zájmy,chtějí se bavit se svými vrstevníky,zajít na zábavu,do kina a né dělat malému sourozenci chůvu.Pokuď děvčata pocítí nedostatek peněz,budou to dávat za vinu mimču,protože mimi,co si budeme povídat stojí spoustu peněz a budou u vás vznikat hádky.Proto si to dobře rozmyslete a představte si,jak to bude u vás vypadat po narození miminka a jak budete vychovávat 3 děti bez pomoci partnera.A to nemluvě o tom,že se 3-mi dětmi se další partner pro život už bude hledat podstatně hůř.Rozhodnutí je jen na vás.
ano,je to slovák a špatný člověk to není,právě naopak,jen rodina to vidí jinak,s takovým člověkem myslí montážníka,který si jen užil a já s ním mám mít dítě
800km snad není nepřekonatelná vzdálenost...to je na hezký celodenní výlet autem.
Takže o to by tady asi nešlo...
Vaše rodina to může vidět i jinak, pokud se k nastalé situaci postaví "montážník" čelem..
Pokud tomu nebrání "něco" jiného.
,,Montážník,,určitě nemusí být špatný člověk,je jistě i pracovitý,když dojíždí takovou dálku.Ale co na Slovensku?On tam nemá žádnou rodinu? Nepíšete,kolik mají dcery.Měla by jste si taky na rovinu promluvit s nimi,co ony na vaši situaci říkají,vysvětlit jim co se změní a jaké to bude,až se jim narodí sourozenec.
Neverila bych zadnemu svetakovi.Riskovat,ze zustanete se tremi detmi sama?Dve deti mate a touha po krasnem vztahu s naplnenim ditete,treba prijde. s tim ze nebudete moct mit deti je mala pravdepodobnost.ale vetsi pravdepodobnost je ,ze zustanete sama na tri deti.mate zrejme male deti,ze?vite,ono cim jsou starsi,maji vetsi naroky.Co na to rika on?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.