Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Pocit viny po jídle

Od: chicacheca odpovědí: 5 změna:

Vím, že to sem asi nepatří, ale potřebuju se někde vypsat a nenapadlo mě kde.
Snad od svých 14ti /je mi 16) mám pocit, že bych měla něco zhubnout. Nemyslím si, že jsem tlustá, ale kdybych sundala takový 3,4 kila, byla bych spokojená.
Skoro pořád myslím na to jak vypadám, že v tom musím mít velkej zadek. Nejsem moc vysoká tak na mě jde každý kilo vidět. Porovnávám se s jinýma holkama, v obchodě koukám na to co se mi líbí, ale připadám si v tom naducaně. Moje snad každá druhá myšlenka končí u jídla.
Často jsem kvůli tomu podrážděná, ráda se zahrabu někam do postele a nevylízám. Nějradši bych se za to všechno pořádně sfackovala.
Poslední dobou mám po čemkoli co sním pocit, že se mi to usazuje všude po těle. Cítím se neschopná, slabá, že jsem zase snědla to co jsem neměla. Pak mám hrozný nutkání to jídlo vyzvracet, tak někdy jdu (když nikdo není doma) a prostě se vyzvracím. A zase další pocit viny, že bych nemusela zvracet, kdybych tak nežrala. Nedělám to často, ale za poslední dva týdny častěji než bych chtěla. Ale ten pocit, po jídle, že se toho jídla musím zbavit mě ničí, myslím na to pořád.. a ta chut to jít prostě vyblít je jako když máte hroznou chut na čokoládu a prostě si ji MUSÍTE jít dát.
Omlouvám se za tak pro vás možná stupidní zpověď, ale kolem jídla a postavy se točí můj celý den.

 

 

5 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 


1x

Vyhledej odborníky, než bude pozdě. Takhle začíná bulimie a anorexie. A ty často končí smrtí. Jsou to nemoci jako každé jiné a je potřeba lékaře. Zápal plic taky doma sama nevyléčíte. Zajdi za psychologem, třeba školním. Ten ti pomůže a řekne ti, za kým máš jít. Hlavně hodně štěstí s bojem proti tomuhle ošklivému onemocnění, a opravdu začni teď. Dokud není pozdě.

 

eulalie*

1x

Vy máte silně nakročeno stát se anorektičkou či bulimistkou a umřít mladá na podvýživu. Ježíšmarjá, děvče, vzpamatujte se a hlavně se nedívejte na ohavné vychrtlé americké herečky, co jim kosti chrastí na těle. No - vlastně nemáte nakročeno, už jste bulimička. Zavčas to jděte řešit s psychologem nebo psychiatrem, jestli nechcete umřít moc mladá. A co je špatného na tom, že budete mít někde na těle trošičku tuku navíc? Oplácaná ženská je hezčí než ta, které trčí kosti ven. Nebo se vám opravdu zdá, že žena mající podobu židovských žen z koncentračního tábora je přitažlivější?

 


1x

chica, nevím, co bych ti měla napsat. Nenapsalas totiž, kolik měříš a kolik vážíš. Ale to tvé povídání je kapku strašidelné. Takhle totiž myslí lidé, kteří nemají přátelé, zájmy, náplň života. Jejich životem je sledovat sebe, své pocity, svůj pohled na sebe. A čím déle se dívají, tím se sami sobě méně líbí. Nejenom myslí, ale i mluví, pořád řeší svá kila a svou nespokojenost se sebou a lidé se jich bojí a vyhýbají se jim. Protože je to nuda, pořád dokola a sami nejsou vyslechnuti. Všimni si, že anorektici nejsou mezi vzdělanými lidmi. Nemají na to čas, musí se ve škole učit, zajímá je spousta věcí o kterých chtějí vědět. V životě se chtějí uplatnit, tak kmitají. Jestli ty máš čas jen na ledničku, postel a zrcadlo, pak tedy se ti v hlavě udělal pěkný šurvajz! To ti povím! Přestaň řešit čokoládu a začni řešit, kam a ským někam půjdeš a co tam bude zajímavého a koho tam potkáš. Najdi si kamarády, najdi si něco, co tě bude bavit, zajdi si k holiči, namaluj se, kup si pěkné prádélko. Narovnej se, usměj se a at svět padne na zadek, jaká z tebe bude pěkná holka. Přeji ti, at si uvědomíš, že takové tělo máš na celý život a naučíš se ho mít ráda a vážit si ho. A někoho, komu se tvé tělo bude velice líbit a ty to budeš vědět. Hodně štěstí

Tohle je velmi rozšířený omyl. Anorexii propadají většinou právě vzdělaní lidé nebo lidé nebo lidé, kteří mají velmi dobře našlápnuto do života (přijali je na školu atd.) a také vzdělané ženy po čtyřicítce.

Tazatelce doporučuji film Pro lásku k Nancy.

 

ahoi*

0x

Ahoj Chicacheco,

v 16 letech o sobě míváme všichni nelichotivé představy a většinou je to tak neoprávněně. Prvně by ses měla začít mít ráda tak, jak jsi. Vím že to zní jako klišé které řekne kdekdo, ale časem sama přijdeš na to, co je důležité... Život je přeci o tom abys ho užila ve štěstí a ne v hlídání každého kila a snědeného sousta. Píšeš, že se cítíš špatně když sníš něco nevhodného. A jak se cítíš když se hlídáš? Řekneš si jak jsi na sebe hrdá? Možná jsi na sebe moc přísná, nemyslíš?

Souhlasím s pisatelem odpovědi předemnou, že si tímhle stylem můžeš zavařit na mnohem větší problém, než jsou nepohodlná 3 kilča. Nechci Tě strašit. Doporučuji Ti - jez co chceš, na co máš chut a začni sportovat. Nebudeš mít čas ani chut přemýšlet nad jídlem, a zároveň si zvykneš na svoje tělo.

Držím Ti palce.

Ahoi

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]