Docházka a další problémy, cítím se zmatený

Od: ducdoan 03.01.12 14:39 odpovědí: 2 změna: 03.01.12 14:59

Dobrý den,

v posledním půl roku se mi navalilo spousty problémů a já jako kdybych se zastavil,nevím,co dále dělat se životem. je to zvláštní ale na jednu stranu jsem štastný a na druhou tápám v otázkách,které by mi měly být nejspíš jasné.Zkusím stručně napsat hlavní body mého života ze kterých podle mého pramení momentální situace.
Nevyrůstal jsem ve štastné rodině,od malička řešíme velké rodinné problémy,kde v hlavní úloze figuroval otec, který se stal závislým na automatech,casinech,dokázal prohrát spousty peněz a tolik ublížit celé rodině.O peníze by ani tak nešlo,ale následné problémy,které potom nastaly,když se rodiče hádali.Mám mladší sestru,které je 12 a rodiče nás s oblibou zatahovali do všech jejich problémů,takže jsme byli svědky mnoha až nepřiměřených situací.Neskončilo to,dokud jsem se v 16 nesbalil a nešel studovat na školu daleko od rodiny a bydlel jsem na internátu. Respektive pro mě to znamenalo konec tohoto zdhlouhavého kolotoče.
Ono i velkou ránu jsem jim zasáhl já,když se ve 14 nedopatřením dozvěděli,že jsem homosexuální orientace.Skončilo to velkou hádkou a na druhý den jsem už seděl u psychologa.Asi jsem ještě měl zmínit,že jsem asiat a naše výchova je poněkud přísnější.Rodiče vždy byli velmi konzervativní.Pokud šlo o tuto menšinu,zástávali názor,že homosexuálové jsou nemocní,proto doufali,že když mi zaplatí sezení,tak mě paní doktorka vyléčí.Uzavřelo se to tím,že jsme se domluvili,že jim řekne,že jsem ještě mladý a zmatený,mě osobně poradila,abych se s tím ještě nepřiznával,abych si tím nestížil život.Že na jednu stranu chápe,že tak byli mí rodiče vychováni,ale že to asi nezměním tak rychle a měl bych tomu zkusit dát čas.
Proto jsem se ocitl v novém městě,daleko od nich,vracel jsem se jednou za dva týdny a naši nade mnou ztratili kontrolu.Asi od prvního ročníku na střední škole se začali moje problémy s docházkou.Našel jsem si totiž přítele,který byl o několik let starší.Najednou jsem začal žít zcela jiný život a líbilo se mi to.Ztratil jsem potřebu být zodpovědný vůči mým povinostem a užíval si vztah.Nikdy jsem však nebyl špatný student.Naopak i přes moji docházku jsem patřil k nejlepším ze třídy.Chodím na uměleckou školu,obor návrháře,vždycky mi to šlo,měl jsem to v hlavě a vyhrál jsem i na soutěži,většina učitelek mě chválilo a já věděl,že i kdyby se stalo cokoliv,tak zrovna mě si budou chtít udržet na škole.No ale postupem se začaly prohlubovat i jiné problémy než s docházkou a to citové,kdy můj tehdejší partner měl sklony k podvádění a hodně mi psychicky ubližoval.Já sám jsem byl slabý na to,abych se rozešel,proto jsem to trpěl.Možná bych se za to měl stydět,ale nikdy jsem neměl pravou fungující rodinu,takže jakmile jsem měl přítele,bral jsem ho jako svoji novou rodinu,podporu,někoho,kdo mě obejme...skončilo to tak,že jsem se na konci druhého ročníku dozvěděl,že rok udržoval vztah i s jiným partnerem a to byl pro mě konec.Rozhodl jsem se,že opustím školu,přestěhuji se do Prahy a začnu v Praze třetí ročník.Navíc jsem tam měl rodinu,takže jsem se těšil.
O prázdninách jsem však poznal nového přítele,mého momentálního partnera.Najednou jsem se zase cítil být štastný,ale strach ve mě pořád zůstal,nebyl jsem to už já.Už mi chybělo to,co jsem měl dříve,ale doteď nemůžu přijít na to,co to je.
Momentálně žiju v Praze,vztahy s rodiči jsou čím dál tím cizí a mám problémy s docházkou ve škole,nalezení sám sebe a nedokážu se pohnout z místa.Můj přítel pochází ze Slovenska,proto za ním často dojíždím a potom si neplním povinnosti.Je to totiž opět jiné než to bývalo předtím.Poznal jsem rodinu přítele,jsou vřelí,laskaví,mají mě rádi a cítím se při nich dobře i s přítelem se cítím dobře,je už o něčem jiném než na začátku,je to opravdu vztah.Oba dva se snažíme do toho dávat co nejvíce a vzájemně se rozmazlujeme.Jemu bude 19 stejně jako mi,ale už dobře vydělává narozdíl ode mě,já pořád ještě studuji,ale jak ho vidím,mám chut taky pracovat a už mě to netáhne do školy,což je asi ten problém,který řeším.Tvořím,výmýšlím různá focení a snažím se přicházet pořád s něčím novým. Přijde mi,že mi škola už nemá co nabídnout,necítím k ní žádný závazek,žádnou potřebu do ní chodit.Na budoucí měsíc se budeme stěhovat s přítelem do nového,krásného bytu,mám zakázky,ale trápí mě ,že nechodím do té školy a že se nedokážu přinutit k tomu,abych si svoje povinnosti vůči ní plnil zodpovědně...mnohdy mě zužují pocity úzkosti,kdy nevím,co mám dělat.Vím,že je jednoduché říct si,nebo si nakázat "prostě tam budeš chodit a neřešit takové pitomosti"...ale cítím se zmatený ze všeho,snad to jde i cítit z tohoto mého emailu.V poslední době myslím už jen na tohle,že nevím,co dělat,s kým si rpomluvit,s kým to řešit,kdo by mě mohl motivovat,navnadit mě a chápal mě,protože já sám sebe nechápu.
Předem děkuji za odpověď.
S pozdravem Dany

Odpovědět na otázku

2 odpovědi na otázku

Řazeno dle hodnocení

kdokoliv*

03.01.12 14:56

Odpovím úplně krátce. Škola by měla být základem pro život a tak by se to mělo chápat a motivací by měl být ten zmíněný nový vztah, ovšem za předpokladu, že ten vztah je opravdu vztahem ten by měl a je pro každého dostatečným motorem zvládnout nemožné! Věřím, že i tato krátká věta Vám může pootevřít oči a pohled na život jako takový. Z toho co píšete je jasné, že si vše uvědomujete a proto není třeba více toto rozebírat. Přeji dobrou volbu (zahlédnout tu motivaci) a hodně štěstí.

kapkanadeje®

03.01.12 14:59

[?]

Dobrý den. Následky nehezkého dětství si člověk nese v sobě celý život. Je to ve Vás prostě zakořeněné a o to hůře snášíte každé zklamání, které Vám život přinese. Já si nemyslím, že jste nezodpovědný, jen nemáte motivaci a jasný cíl. Toužíte po lásce, štěstí a porozumění, jako každý člověk, jen jste citlivější. Pokud máte nyní s partnerem pěkný vztah, hledala bych oporu především u něj a promluvila bych si s ním o své budoucnosti. Přestat studovat v dnešní době, není dobrá volba, ale jsou i tací. Nemá smysl lámat to přes koleno, školu si můžete dodělat i později. Soustřeďte se na to, co Vás baví a naplňuje a poslechněte si názor Vašeho partnera. Třeba Vás to popožene správným směrem. Držím Vám palce.

[přidat komentář]

Přidat svou odpověď

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.