Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
Mám strašnou potřebu se vyzpovídat...jenže jsem se ještě nikdy nezpovídala a ani nevim, co bych měla udělat, když vejdu do kostela...Tak se vás na to radši ptám. Vím, že bych se měla asi nějak posvětit tou vodou v nádobě po vchodu do kostela, ale jak?
Podle všeho asi do kostela nechodíte, co Vás tedy táhne ke zpovědi? Já měl jednou taky touhu, ale pak jsem to vyřešil jinak. Chcete-li napište mi.
To je snat jasný ne? Chce se svěřit s něčím co nikomu jinýmu říct nemůže (nebo nechce). Padre má neska spíš funkci psychologa, s vírou nebonáboženstvím to nemusí mít nic společnýho. . A pro ateistu je to navíc služba za kterou se nemusí platit tak proč to nebrat.
Hlavně víš co, dojdeš za psychologem, musíš zacvakat 30 korun a navíc je dost velká šance že tě v čekárně uvidí nějakej známej, za chvíli se to roznese a budeš za cvoka. A i kdyby to nakonec dobře dopadlo, tak psycholog na tebe bude mít požadavky. Naproti tomu ve zpovědnici tě to vyjde maximálně na pár otčenášů a je hotovo . A kdyby tě čirou náhodou někdo zahlíd v kostele, tak už nejsi cvok, ale našel jsi Boha.
Pokud potrebuji pomoct od psychologa, posledni, co by me mne melo trapit, je prave to, ze me nekdo uvidi. Takhle to mozna funguje na mensi dedine, kde si lidi vidi do talire... a taky - dnes vyuziva sluzeb psychologa tolik lidi, ze to neni zadna ostuda a normalni clovek si o tobe nikdy nebude myslet, ze jsi cvok.
Je potreba lidem sdelit rozdily mezi psychologem a psychiatrem:D
Když jsem byla malá, byla jsem párkrát v kostele na Božím tělu, ale teď nechodím vůbec...Táhne mě to tam už po několikáté...Mám pocit, že žiju hříšně. Sice jsem nikdy nikomu neublížila, ani zvířeti ani člověku. Ale stejně jsem nadělala spoustu hloupostí, a popravdě řečeno se strašně bojím smrti a pekla. Ráda čtu časopis Enigma a je tam hodně případů, kdy lidé pržili klinickou smrt, kde měli strašné zážitky a poté, když se probrali, začali žít jinak, mnohem lépe...Dnes jsem se dívala na film Vymítání ďábla, se to myslím jmenovalo. Je to podle skutečné události, o které jsem kdysi v tom časopise také četla. Nějak mě to poznamenalo...bojím se jít ke zpovědi, protože už si popravdě řečeno pamatuji pouze modlitbu před spaním, ale ani Otče náš, už si nepamatuju :/
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvět se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá
jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej(ž) nám dnes
a odpust nám naše viny,
jako(ž) i my odpouštíme našim viníkům
a neuveď nás v pokušení,
ale chraň nás od zlého.
[Nebot tvé je království i moc i sláva navěky.]
Amen.
(To v hranatých závorkách katolíci obvykle neříkají, nebo aspoň ne hned na konci motlitby)
"kartaginec", Vy jste vzdělaný člověk, dal jste sem modlitbu "Otče náš", kterou J.K. učil své učedlníky. Když J.K. říká: ...posvět se jméno tvé..., nevíte co měl J.K. na mysli, myslíte, že nějaké konkrétní jméno? - stařenka
Ahoj "pt", katolík sice nejsem a ani jiný "věřící". Otče náš zvládám i bibli mám. Řekla bych, že výrazem "posvět se jméno tvé" je myšleno "bůh". Otcem je v modlitbě bůh a jeho jméno budeme světit (posvěcovat).
Otčenáš jsem sem dal proto, že taazatelka píše, že si ho už nepamatuje (mimochodem to by mělo znament, že ho dříve znala a že tedy asi je polřtená; bude-li si ho opakovat, brzy si ho bude vybavovat, akovéhle věci z dětsví se nezapmínají), a co se týče jména, Hankauk má asi pravdu. Ježíš je syn Boží, Bůh je (dobře, dle Bible a věrouky, abych nezavátěl debatu na téma boží existence, to by bylo na jinou diskuzi) milujícím otcem všech lidí i jiných tvorů. A speciální jméno? Jehova? Hospodin? Búh sám se představil Mojžíšovi "Jsem, který jsem" (היה אשר אהיה,).
Když to neznáte a nevíte co dělat,tak nic nedělejte.Zajděte si třeba nejdříve za knězem na faru a on Vám vše řekne.Nebo jděte do kostela a ke zpovědnici a vyzpovídejte se.Ale začněte tím,že do kostela nechodíte,ale máte tuto potřebu.Kněz Vás nevyhodí.
doplněno 15.08.11 08:01:Křížek dělá každý jinak,někdo dělá malý křížek na čele,malý na usta a pak na hrudi.Někdo dělá velký čelo,hrud,do leva a pak do prava.Ke svatostánku nemusíte chodit.Ale jestli chcete jen zpověd,tak jít do zpovědnice.Tam pokleknete a kněz Vás vyzve ke zpovědi.Ale někde se každý den nezpovídá.Jděte do kostela dříve a promluvte si s knězem,nebo zajděte za ním do zákristie,to je tam kde se strojí.Nebo se zeptejte někoho ,kdo do kostela chodí a jděte s ní.Ale nemusíte jinak dělat nic,jen musíte vědět, zda bude zpovídat.Většinou to je napsané u kostela ve skřínce.
Milá "barcaaa",
mimořádná otázka, velmi dobré a výstižné odpovědi, kterým nelze vlastně nic zásadního vytknout.
Ten termín "zpověď" se používal dříve a možná má dodnes jakousi divnou pachut. Nyní se v římskokatolické církvi používá termín svátost smíření.
A ono skutečně nejde o nic jiného, než se vyrovnat - smířit uvnitř svého svědomí: jednak s lidmi, jednak s Bohem, tedy tou nejvyšší autoritou svědomí a duše. Ostatně to téma smíření - to je přece hlavni motiv všech dobrých literárních, dramatických a jiných uměleckých děl ... a ten kdo si to smíření nechce pustit k tělu, tedy vlastně k duši či do duše, ten je kde - inu v pekle, pekle svých myšlenek a výčitek. To peklo není nikde dole a neskáčou tam kolem kotlů čerti, to peklo je stav duše, který každý z nás čas od času nosí v sobě ...
A s čím se vlastně smiřujeme, co porušujeme at vědomky či nevědomky:
Je to jednoduché: již asi 4 tisiciletí existuje 10 jednoduchých, srozumitelných pravidel či návodů chování:
Desatero Božích přikázání.
Jak jednoduché, žádné doplňky či přílepky jako v parlamentu, snadno k zapamatování či odpočítávání na prstech pro každého. Jak by se nám krásně žilo, dýchalo a spalo, kdybychom z těch desíti bodů dodržovali když ne všechna, tak alespoň občas ... některá.
Úmyslně to nebudu už protahovat citací Desatera, odkazů na něj jsou stovky, tisíce ba miliony - a co je nejdůležitější, Desatero je stejné pro Židy, všechny křestany (katolíky, pravoslavné, reformované či evangelíky ... atd) a vlastně je na něm stále postavena ta civilizace v niž žijeme a která se někdy také nazývá jako evropsko-americká apod.
Tak přeji hodně smíření a klidu.
Člověk nemusí být věřící, nemusí se křižovat ani pokleknout, když vejde do kostela. Nemusí umět modlitbu. Jen si vzpomeňte, když Vám někdo těžce onemocní, nebo hrozí to nejhorší, najednou nepotřebujete kostel, prosíte Boha o pomoc, tam kde zrovna jste i když nejste věřící.
Kostel, to je takové posvátné místo, kde se máme chovat tiše, slušně, můžeme si zde sednout, rozjímat, nebo jen tak zavřít oči, naše myšlenky jdou kam chtějí.
Kostely, to jsou nádherné stavby, doporučují každému, udělat si trochu času, když vidí nějaký kostel, chrám, nebo Katedrálu a zajít se podívat, prohlédnout si tu stavbu, co naši předkové nám zanechali.
Nakonec, jděte jen do kostela, když tam není bohoslužba, postavte se uprostřed a jen nechte na sebe působit vše kolem.
V klidu si vše prohlédněte, můžete posedět a uvidíte, že nebudete potřebovat žádné rady.
Hel.
Nechápu váš dotaz, do kostela pravidelně nechodíte a máte potřebu se z něčeho vyzpovídat cizímu člověku, já věřím na něco mezi nebem a zemí ale farář je pro mě jen prostředník co za svou práci bere plat a Vatikán mu určuje jak se má chovat. Děkuji, nechci. Do kostela zajdu kdy chci, nemusím se křižovat a modlit, sednu si a v tichosti si urovnám myšlenky v hlavě. Je to mezi mnou a Bohem (i když ten můj rozhodně není ten, co ho vyznávají věřící) ale kostel na mě působí velmi zvláštním uklidňujícím dojmem. Stačí i večer před spaním jen pro sebe si srovnat co dobrého a zlého ten den přinesl, chovat se tak abych se za sebe nemusela stydět.
Tak přesně to jsem čekala, ano i psycholog bere plat a je omezen nějakými pravidly. Přesto nechápu, proč by člověk měl chodit ke zpovědi a kupovat si odpustky. Jistě, něco jiného je když je od mládí k víře vychovaný, to by se pak ale slečna neptala zda se má pokřižovat a jak. Nemyslím si, že pokud bez víry své špatné skutky přednese a dost možná si je jako malé děti sepíše na papír, pak se pomodlí třikrát Zdrávas a 2x Otčenáš (těžko, když to neumí), bude mít své svědomí čisté jak slovo Boží. Když na vesnici znám lidi co každou neděli letí ke svaté zpovědi a do kasičky velkoryse šoupnou nejméně 100kč a pak smilní, kradou, lžou...celý čas než zase honem běží vyzpovídat své hříchy je mi z toho na zvracení.
Plně souhlasím a při četení Vaší odpovedi mne napadl velice výstižný film - vřele doporučuji csfd.cz/...
mrkněte třeba na uloz.to/...
A neptřebuješ se náhodou jenom vypovídat, či popovídat si, než se vyzpovídat? Doleji vysvětluješ, že jsi nikomu neublížila, že máš pouze dojem, že žiješ "hříšně". Jestliže Tě však do kostela cosi táhne, tak tam jdi, a třeba už jenom jeho prostředí, zklidní Tvé myšlenky. Nemusíš umět rituály, stačí, že vnitřně pochopíš. Myslím, že to je tak, jak píše Liduš. Není to o umění se pokřižovat, o tom, na které koleno klekneme a jak použijeme svěcenou vodu. To už mluvíš o náboženské rutině, kterou ovládat opravdu nemusíš. Pokud máš k duchovnu blízko, stačí začít vnitřně rozjímat. Někdo k tomu kostel, jako berličku, ani nepotřebuje, může se do svého nitra ponořit i na zahradě, kdekoliv. Ale to by bylo dlouhé povídání. Samozřejmě, že Tě nikterak neodrazuji od zpovědi, nebo navštěvování kostela, každý to máme jiné, jak sama vidíš. Jenom jsem chtěla vyjádřit svůj názor, a také se Ti svěřit s tím, jak rozjímám, a zkoumám své skutky sama. Přeji Ti, abys našla tu správnou cestu do svého nitra. Suzy.
Při vstupu do zpovědnice dávejte pozor, abyste vstoupila do správné budky. At nedojde k trapasu.
Chlapík se jde po mnoha letech vyzpovídat. Rozhrne zácloku zpovědnice, vstoupí a usedne. Rozhlédne se a ke svému překvapení vidí plně zásobený bar se skleničkami z křištálu, nejlepší vína, Budvar na čepu, cigáry a čokoládové bonbony plněné likérem. Na stěně visí fotografie prsatých dívek, které vypadají jakoby si omylem někde odložily svůj oděv.
Uslyší vstupujícího kněze a okamžitě se ozve:"Velebný pane, odpustte, je to už dlouho co jsem byl naposled u zpovědi, musím připustit že zpovědnice je teď mnohem příjemnější místo než bývala”.
Kněz odpoví, "Vypadni, ty idiote. Jsi na mojí straně!”.
Děkuju, to mi hodně pomohlo...jen tak pro jistotu, nejsem si jista tím znakem kříže. Je to od středu čela dolů, pak kousek nahoru a od levé strany na pravou a nebo je to od středu čela dolů a od levé strany na pravou? (utvoří se jakoby znak kolmice)
Další dotaz mám k tomu pokleknutí. To jsem moc nepochopila. To vejdu do kostela, dojdu k tomu svatostánku, pokleknu a potom odejdu do zpovědnice, nebo stačí vejít dovnitř, pokřižovat se, udělat třeba krok a směrem ke svatostánku pokleknout, i když jsem daleko? Pokleknutí znamená, klenout si na jednu nohu a sklonit hlavu? U toho mám taky odříkat modlitbu?
Já vim, že mám spoustu otázek, ale nechci, až tam půjdu, nějak urazit :/
Mno já se někdy křižuju jak Jaromír Jágr po zápase
Ale jak se to dělá obecně, je tady pastorace.cz/...
Když nevěřím a nechci, tak proč do kostela? K čemu to? Buď si najít důvěryhodnou osobu, která nepodrazí (od známého i přes toho faráře je-li to na vsi, psycholog...), nebo sednout a dát to na papír, zamyslet se hluboce a odpovědně nad tím, co kde u sebe zlepšit a pak to spálit. Jak se prý říká sdělená bolest, poloviční bolest.
Zpověď v kostele je příprava na svaté přijímání, které věřící přijímají během slavení mše svaté. Podmínkou je být pokřtěn a být věřící. Příprava dospělých katechumenů trvá zpravidla jeden rok. http://www.farnostsuchdol.eu/svatosti.html
Já předpokládám,že je tazatelka pokřtěna.A že nechodila do kostela dlouhou dobu jí nebrání jít nyní ke zpovědi.A petapeta, nezlobte se,nechci Vás urazit,ale abych se zpovídal přez internet?Zpovídat se nevím komu?Jen tak?Tak to tedy nikdy!To bych se mohl pomalu vyzpovídat zde na poradně a pomalu je znám více.Zpovídat může jen kněz a třeba mi řeknete,že tam na internetu nějaký kněz je,ale taky nemusí.Zpovídám se jen v kostele.Ale to je již jen na uvážení slečny,nebo paní,třeba si to vyřeší uplně jinak a bude také spokojena.
doplněno 15.08.11 20:35:A i kdyby nebyla pokřtěna tak by ji kněz nevyhodil.Můj kámoš,nikdy nebyl v kostele ani jeho rodina nevěří.Jednou přišel za mnou a řekl mi,že něco provedl doma.Nebylo to něco jako nějaké rozbití nádobí nebo tak .Byl to dost velký problém.Ale podařilo se mu to zatajit a už půl roku by mohl být v klidu.Ale nebyl,pořád ho to štvalo,ale bál se přiznat.Nemohl pořádně spát a nic ho nebavilo.Když za mnou přišel,tak jsem mu chtěl říct,at se doma přizná,ale vzal jsem ho sebou večer do kostela,chtěl jsem jen, aby si jen tak sedl a zamyslí se sám co udělat.Pak sám chtěl jít za farářem.Farář ho vzal do zakristie,nevím co si tam povídali,nelezl jsem tam.Když vyšel tak se jen usmál a šli jsme domů.Ráno mi řekl,že je to doma vyřízeno,ale trest dostal,ale proběhlo to bez nářezu.No a nevěřící je dál,ale řekl mi, že je rád, že za farářem byl.
Pokud to myslíte vážně, tak já bych Vám radila navštívit pana faráře a toto co nám tady píšete, bude lepší říct jemu a potom půjdete ke zpovědi nejlépe připravená. Nevím, odkud jste, kdyby to bylo blízko k mé vesnici, tak bych Vám napsala číslo pana faráře a domluvili byste se na který den můžete přijít. Kdybych pana faráře neznala, tak bych Vám to neradila. Pokud byste mně napsala do Vnitřní pošty svůj mail, tak bych Vám to napsala.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.