Věkový rozdíl - je to opravdu problém?

baunqa. Teď se odpovídající rozdělí na dva tábory. Jedni budou tvrdit, že to je velký rozdíl. Druzí zase, že to tak nevadí. A obojí mají pravdu. Záleží jen a jen na psychické vyspělosti vás dvou, na Vaší povaze, koníčcích a plno dalších věcech, kde věk nehraje roli.

Ahoj. Zkus se na to podívat takto: asi jsi na střední škole, je tedy předpoklad, že budeš minimálně 4 roky studovat. To ti bude 19, jemu 29, když budeš maturovat. Dobrá, to není tak strašné. Budeš chtít jít na vysokou, třebas jo. To jsou další 4 až 5 let studia, bude ti 23-24 let, jemu 33-34, pokud spolu zůstanete. A to nezůstanete, jelikož je to asi tvoje první láska. A kdybyste náhodu zůstali, tak se jedná o to, že byste spolu chodili pomalu 9 let, než byste se usadili, budovali domov a podobné věci. Jako ano, mohli byste spolu bydlet už od maturity, ale nevím, nevím. Podle mě - chápu, že tě přitahuje, možná ti kluci v tvém věku připadají takoví jako nanicovatí, on už je hotový mužský... prostě podle mě jste každý někde jinde - psychicky. Ono je to dost pochopitelné, jelikož ty jsi fakt ještě hodně mladinká. Být tebou, asi bych to nechala plavat a nepřidělávala si zbytečné starosti. Zkus zalovit někde mezi svými vrstevníky, do vážných vztahů se zatím nepouštěj (já bych si spíš položila otázku, jak se může pětadvacetiletému muži líbit pubertačka. Jako chápu to, ne že ne. Určitě jsi hezké děvče. Ale, měla bych strach, být tebou, že mě využije a hnedka půjde dál, co bude mít zářez na pažbě, jeslti mi rozumíš). Na to máš fakt fůru času. Ono to totiž není jen tak. Užívej si studenstkého života, abys měla v dospělosti na co vzpomínat.

Deset let není velký rozdíl, moji rodiče byli o 11 a žili spolu 45 let a kdyby otec nezemřel, určitě by spolu byli i dále. Ale spíš vidím problém v tom, že jsi hodně mladá, kdyby Ti bylo 20 a jemu 30, už by ses na to dívala úplně jinak...To si musíš vyřešit sama, hlavně jestli jsou tam sympatie, společné zájmy, jiskra...Mám příklad v rodině...Moje dcera začala ve svých 16 letech chodit s o 8 let starším klukem. Když jsem se to dozvěděla, radost jsme z toho ani já, ani manžel neměli...sedli jsme s ní rozmlouvali, ale bylo to marné. Chodili spolu 2 roky, pak to začalo skřípat, dcera odjela do ciziny na stáž od školy, on si tady našel zatím holku a tím to skončilo...dcera si pobrečela, pak přišla jiná láska, jizvy se zhojily...dnes žije s přítelem už 4 roky, je o 2 roky starší...Dala nám za pravdu, že to tenkrát byl omyl...Každý je jiný, někomu to třeba vydrží na celý život, vše záleží na těchdotyčnýcch lidech...

Taky se přikláním k názoru nepouštět se do toho. V 25 letech hledat partnerku, se kterou to myslím vážně, mezi 15letými , fakt není obvyklé. Pokud Ti dal tel. a pozval na kafe, tak s největší pravděpodobností Tě vnímá jako příjemný, ale jednorázový úlovek. To určitě nemáš zapotřebí. Jestli můžu poradit, zkoukni pěkný kluky kolem sebe tak do jejich 17 let , výš bych zatím nešla.

Vek nehraje absolutne roli, je mi 25 a ziju 2 roky s pritelem, kteremu je 42, mame bajecny vztah, ma 2 syny, 15 a 21 a rozumime si, rodina i pratele nas berou uplne normalne.Zezacatku jsem mu dlouho odolavala, pripadal mi to velky extrem, ale ted jsem stastna jako blecha, bylo to dobre rozhodnuti.

Dobrý den přeji,

Je problém spíše v tom co od tohoto vztahu budete každý očekávat. Pokud se jedná o kluka, který má jasný a správný žebříček životních hodnot, pak s chutí do toho. Ve Vašem věku je pravděpodobné, že potkáte více než jen jednoho partnera a proto se přimknout k někomu staršímu znamená i předpokládat hlubší svazek amožnost jakýchkoliv odchylek.

I tak se nenechte odradit a dejte sama na sebe, protože kořením lásky je sama láska

S pozdravem WOSHO

Žádný věkový rozdíl není problém. Ale velký problém tady je. A sice ten, že Vy jste velmi mladá a Vaše názory a chutě se budou ještě měnit a vyvíjet. Doporučuji Vám konzumovat toho kluka po drobcích do Vašich dvaceti let a pak na to vletět naplno!

Když mě bylo 16 let, na karnevalu jsem se seznámila s chlapcem, kterému bylo 24. Měl o mě zájem, chodili jsme na rande, mě ale připadal starý. Už to byl chlapec, který hledal vážnou známost, a chtěl se asi oženit. V jeho věku už byl mistr v továrně, byl to hezký mladík, který věděl co chce. Zato já jsem ještě nevěděla co chci, nikdy jsem s nikým nechodila, před ním jsem se styděla, připadal mi jako učitel. Jednou se mnou šel domů mě vyprovodit a pod kabátem měl schovanou růži, a tu mi před domem dal. Úplně jsem se lekla, nevěděla jsem co říct, tak jsem mu řekla, že s nikým ještě nechci chodit. Růži si vzal a odešel. Měla jsem pak spoustu známostí, všelijakých, ale už žádný se mu nevyrovnal. Mockrát jsem si v životě na něj vzpomněla, že jsem udělala chybu, ale promarněná příležitost se nikdy nevrátí. Kdoví, jak by to dopadlo, kdybych s ním chodila dál a vzali jsme se. No nic stalo se, ale já ti můžu říct, že kdybych nebyla tak mladá a blbá, tak bych si ho vzala a ušetřila si spoustu volovin, které jsem v životě napáchala. Asi to je osud, co nám vede kroky v našem životě.