Nejste přihlášen/a.
Zajímá mě, jak se finálně vaří ovar neboli vepřový lalok.Mělo by se to dělat stejně kdekoliv, ne? V řeznictví jsem si nechala nakrájet na tenší plátky vařený ovar.Paní mi nechala vybrat ochotně z nenačatého kousku krásné plátky. Ty ale nemají žádnou chut.Otázka zní : ...v čem se to vaří, že by to zapomněli i v polévce osolit nebo se to vaří zvlášt.A nebo se to nesolí při vaření? Vždy to mělo chut, máme to rádi, ale není to vůbec dobré, ale po silném ochucení čímkoliv.
Když jsme ještě doma dělali zabíjačku, tak ovar byl to první co se dělalo. Dolů do brutaru se dala rozpůlená hlava kostí dolu a na to další maso podle potřeby, aby bylo na jitrnice a na tlačenku. Dvě hodiny vařit, nakopat a nastrouhat křen, hořčici, k tomu vysockej chleba, to byla lahůdka.
Ve vývaru se pak vařily, no vařily, jen tak hezky pomalu táhnout, jitrnice a tlačenka a naposled se zavařila polévka.
Průmyslově vyráběné pochoutky nikdy nejsou takové, jako kdysi bývaly domácí.
Začínalo to už čuníkem. Koupili jsme si pěkné selátko, Karla, krmili ho poctivě, měli jsme šrot a doma vypěstované brambory, krmnou řepu. Velká šiška chleba stála 4,20 Kčs, litr mléka 1,50 kčs a tak jsme občas koupili i pro čuníka. Navíc paní prodavačka to ještě zlevnila, když to nebylo zcela čerstvé a potřebovala to prodat.
Maso se vařilo v osolené vodě. Na ovar, na prejt, na tlačenku, na jitrnice, všechno dohromady, ve dvou velikých hrncích. S tím i vnitřnosti - srdíčko, jazyk, kousek jater - do tlačenky, plíce - pomlít do jitrnic. Nic jiného se nepřidávalo, než dobře osolit. A to byly potom produkty! Z vývaru se potom dělala černá polévka, s kroupami, krví, /dlouho zvolna vařit/, aby byla lepší, masitější, vylepšili jsme ji kusem prejtu. A navíc do ní praskla i nějaká ta jitrnička. Z bílého vývaru se dělala polévka s přídavkem strouhaného křenu. I ta byla moc dobrá.
Nyní se vše dělá ve velkém a s žádnou chutí. Hlavně, aby se toho hodně prodalo. A maso je potom jako dříví. Navíc bez barvy, bez chuti a /naštěstí někdy/ bez zápachu.
Od té doby, co prase nemáme, jsem zkoušela koupit dobré jitrnice. Některé skutečně nejsou úplně špatné, ale těm domácím se nevyrovnají žádné. Hodně buchty, málo česneku a majoránky, bez chuti, bez vůně. Není to takové hrubší struktury, jako byly domácí jitrničky, ale spíš jemná mletina. Nic moc. Naopak jednou jsem koupila jitrnice, ve kterých byly nakrájené kostky tuhé vařené vepřové kůže. Asi 1 x 1 cm. S takovým zbožím bych výrobce honila kolem náměstí a těmi jitrnicemi ho mlátila po zádech. Aby viděl, jak kazí řeznické řemeslo.
My pamětníci, pomalu umíráme a ti mladí nebudou asi nikdy vědět, jak chutnala pravá domácí zabíjačka a co to bylo za dobrotu! Jaga.
Jen kdysi pan Lada tu domácí zabíjačku krásně nakreslil.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.