Nejste přihlášen/a.
Záleží na tom, jak to má ta která rodina nastavené. Některé děti jsou tvárné, oblečou a obují si to, co jim rodiče předloží. Ovšem když se jim pak jiní frackové ve škole posmívají, že jsou nemoderní, i jinak hodné dítě začne protestovat proti tomu, co jeho vrstevníci zavrhnou.
Stejné je to s tím mobilem. Jsem dospělá, mám přístroj asi za 6 tisíc. Po lepším netoužím. V naší turistické partě jsou 2 "kluci" , kteří mají ještě tlačítkové staré mobily. Jenže my, důchodci, už máme rozum a nikdo se jim proto neposmívá a nešikanuje je. Když jim to tak vyhovuje.Když si uvědomím, kolik mobilů mnohé dítě zničí/ztratí, nemá opravdu cenu kupovat jim něco extra drahého. Stejně je to za čas omrzí a začnou z rodičů mámit něco lepšího.
Vím, nemohu srovnávat třeba 60. léta a dnešek. Měli jsme vysoko do žlabu, vážili jsme si věcí víc. Nosilo se i starší oblečení, i poděděné, ale protože jsme to tak měli všichni, nikdo z řady nevyčníval. Dneska se navzdory různým nářkům a stížnostem, mají lidé daleko líp a tak si prostě mohou dovolit. A děti vyžadují to nejlepší, aby se vyrovnali třeba synkovi, který má otce hlavního manažéra. Je to trochu divná doba. Zmizela pokora, skromnost, hlavním kultem se stávají drahé a značkové věci. Mezilidské vztahy jsou spíš k smíchu. A je to tak, jak říkala paní Růžičková: Samou roztažností... Jaga.
Dokud rodiče drahé věci nakupují, je dobře. Horší bude, až děti dospějí a začnou vydělávat. Pak uvidí, že drahé věci nejsou žádná sranda. Třeba já chodívala každé prázdniny na brigádu, abych si vydělala. Jeden rok na rifle, další rok na kolo...Kolik dětí chce dneska absolvovat brigádu?
Vasi kamaradi asi neumeji domyslet dusledky. Ale budte v klidu, prave na dovolene k takovymto konfliktum dochazi.
Mne se stalo, ze mne znami vynadali, ze jsem synovi koupila k pizze colu (byli jsme na spolecne veceri - jedne jedine za 10 dni). Oni meli tri deti a ty se musely o jednu colu podelit (coz muj syn pak taky udelal, ze se s jejich synem podelil). Podotykam, ze to byla zamozna rodina, ale jejich tatinek byl extremni setrilek! Pak jsem se jich zeptala, jak mam objednat tretinovou colu, kdyz neni v nabidce?
Taky jsem zazila prarodice, co koupili 3 lete vnucce drahy mobil s tim, aby se ji deti ve skolce nesmaly!
Znam rodinu se 3 detmi, kde se detem plni vsechna prani. Rodice maji 2 a castecne i 3 zamestnani, jen aby uspokojili naroky svych deti.
Vim, ze v dnesni dobe neni jednoduche vychovavat deti ke skromnosti. Ale melo by se detem vysvetlit, ze existuji urcite hranice a ze ne vsichni rodice jsou milionari.
Až na stará kolena jsem se naučila říkat: No a? Nejsou to pouze a jen slůvka, je to celý postoj k tomu, jak se na mě a můj způsob života dívá společnost. Začalo mi vadit, jak stále někdo hodnotí, komentuje a radí něco, co se ho vůbec netýká, o čeho mu vůbec nic není. Chápejte, neprudím, nesnažím se urazit, nehodnotím, jen se zamýšlím. Nůj názor, na který se nikdo neptal, nemusí být správný, neznám důvody proč tomu tak je, neznám způsob života. Vím jen to, co mi kdo řekne a na co se ptá. To je ale hodně povrchní. Tohle píšu proto, že i kdyby to bylo, co si myslíte o výchově, 100x pravda, neuděláš nic. Vůbec nic! A co si mylím já nebo soused, to je naprosto lhostejné. Všimněte si, že takové diskuze nemají snahu pomoci, ale mají snahu "nahnat si triko", nafouknout si své snobské ego. A tohle vás vytáčí? Vyvádí z míry? Neblázněte!
Vy ovšem žijete mimo společnost jako samorost před sklonkem života.
Děti a rodiče jsou stále v kolektivu vrstevníků, kde se odlišnosti neodpouští a v dnešní době krom psychického násilí vzniká i to fyzické. Škola nebo i zaměstnání nutí sdružovat několik let lidi, které by si běžném životě už po prvním setkání nikdy nesedli.
Proto v zahraničí nosí děti do škol stejnokroje oblečení, aby nebylo až tak znát, že je ten či onen s chudé či bohaté rodiny.
"Takže no a" může říct jen člověk, který je mimo společnost a ujel mu vlak dnešní doby života.
To je případ od případu, neznám rodinu, kde by rozkazovaly děti. Máme velká vnoučata, studují a chodí na brigády i když by nemusela. Věřím, že se to někde děje.
Já kolikrát žasnu, když vidím, co dnes děti vše mají. Když pominu značkové oblečení (a tím myslím opravdu drahé, třeba limitky Nike bot, kdy vyjde pár na 8-10 tisíc Kč), tak samozřejmě elektroniku (notebooky, mobily 20-30k). Nebo že 10 letý kluk chodí pravidelně k barberovi, kde mu udělají účes za 2-3 tisíce. A to mluvím fakt o 10-12 letých dětech.
My v tomto věku mobil neměli, stříhala mě vesnická holička za 30 korun a o superznačkovém oblečení jsem si mohl nechat jen zdát. Právě proto mi přijde, že současní rodiče si nedostatek, který prožili ve svém dětství, takto kompenzují na svých dětech. Kam to povede? Nevím, ale dobré to asi nebude.
... jízdní kola, magnetofony, barevné televizory, jeany z tuzexu a spolužák musel po škole dojit doma krávu. Opravdu rozdíl
Podobně jsem žasnul, když mi 7-leté dcerka oznámila, že by si k narozeninám přála nějaké zvíře (což nejde, protože ex odmítá) a když by nebylo zvíře, tak aspoň iPhone (začala u 6 a skončila u 15 nebo co je teď), kryt a něco dalšího na něj.
Docela mě tím naštvala a řekl jsem jí, že by měla být skromná, ale ona si stejně jede svou. Každopádně holka bude asi zklamaná, protože už jen za tohle dostane tak maximálně bonboniéru. S mobilem, ale nějakým obyčejným, to vidím nejdříve až ve 3.-5. třídě..
A docela by mě zajímalo, jestli byste na podobně neskromná přání nějak reagovali hned anebo byste to poučení nechali podobným způsobem až na ty narozeniny?
Nějak nechápu, proč by si rodič měl např. prosazovat sandály? Ty nechtěl ani syn a to už je nějakých cca 30 let a do dneška nemá ani jedny a žije Já si opravdu nemyslím, že by dítě striktně mělo nosit to, co mu rodiče koupí, když k tomu má odpor.
Pamatuji, jak mě máma posadila ke koprovce a že pokud ji nesním, nepůjdu ven... Do dneška ji nejím
Nebo když jela v 70.letech do Tuzexu, slíbila nám džíny a místo nich mně a setře přivezla otřesné pletené šaty, to zklamání
Já nikdy nic nehrotila, protože se může udělat víc škody, než užitku, pokud bych na drahý mobil měla, koupila bych ho, pokud ne, vysvětila, proč to nejde.
@anicka - Dítě má nosit to, co mu koupíte. A oni na to, že by protestoval, že by se hádal.
Ani se mu nedivím - proč by si nemohl vybrat to, co se mu líbí? Nanejvýš pozná, že ty "úžasné" boty/kalhotytričko... zas tak svělé nejsou - tomu se říká zkušenost a někde ji pobrat musí.
U nás se to dělalo tak, že jsem nastavila částku, přes kterou nejdu a "Chceš něco dražšího? Tak si to doplat." Fungovalo skvěle.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.