Nejste přihlášen/a.
Zdravím každého co my odepíše.Moje maminka rok 1924 nám dětem dělala bromorové placky bez cibule.Já to dělám dodnes.Ale stará paní moje sousedka tam dava cibuli.Neumím si představit přidat cibule.nejlepší bramborák je ze starých brambor.Hodně česneku a majoránky a trochu mouky.Dělám to na sádle.Někdo přidá mléko at se postrouhané brambory nezčernají.Ale ta cibule?
Bramborové placky a bramborák je každé jídlo jiné.
A jídel z brambor jsou stovky.
Vlastně i v krajích jsou různé obměny a budu parafrázovat Babicu, když máte cibuli, dejte ji tam, a když ne, tak dejte jenom česnek.
Zmiňujete bramboráky - tak já do nich dávám najemno nakrájenou cibuli i česnek, navíc i vajíčko, sůl, pepř, trochu mletého kmínu, horké mléko.
----------------
Existuje i bramborová kuchařka.
"Bramborové placky a bramborák je každé jídlo jiné." Je to stejné, ale jsou na to různé recepty a každý si to nazývá posvém. U mne doma a v okoli se tomu mluví, že to jsou stryki.
Tak u nás Praha - východ byly nazývány bramboráky ze syrových brambor, smažené na pánvi ve vrstvě sádla/oleje.
a bramborové placky se dělaly z vařených brambor a pekly se na pánvi, nebo tálu, povětšinou jen s malým množstvím tuku, případně na sucho a potíraly se po upečení husím sáědlem..
Jiný kraj, jiný mrav.
Ano, bramborové placky pečené na kamnech nasucho, těm jsme u nás prostě říkali pekáče. Při pečení se nafoukly a jako děti jsme do nich píchaly nožíkem, aby splaskly.
nov: Tento recept mi připadá být spíše amoletou na kterou bývá více různých receptů a mezi bramborové placky bych to neřadil.
nov: Přečti si, že v tom receptu je uvedené, že "vzhledem připomínají palačinky". Palačinky = amolety. Jinak ta diskuze o amoletách nic nedokazuje, že by i to na co tu odkazuješ nemohlo být amoletou.
Lokše - druh bramborových placek oblíbený v kuchyni západního Slovenska a jižní Moravy.
No prosím, jsem od Prahy a ani jsem nevěděla, že jako dítě jsme jedli lokše. A přitom babička nebyla ze Slovenska ani Moravy.
@prostromek Kdž jste někde v restauraci nebo na pouti, v menu máte vždy jasné psáno "Kachna s lokšemi a zelím" nebo podobný název. Takže lokše jsou dobře známé i v ČR, konzument se ovšem musí zajímat, čím se krmí.
Tak před 60 lety v deseti letech, jsem určitě do restaurace a ani z poutě nechodili na kachnu se zelím a lokšemi. Pochybuji, že to tenkrát bylo vůbec v nabídce. Jinak na houpačky a potom domů.
A nechodím ani nyní. Není to o nezájmu, co je na menu v restauraci, ale mám jiný styl života.
prostromek: Ani já si nepamatuji, že by se někdy za mých dětských a mladých let z poutě chodilo na kachnu se zelím a lokšemi. Jako děti jsme na pout chodili hlavně kvůli kolotočům. I nyní ve starším věku se ještě na pout když je u nás v obci zajdu podívat, ale kolotoče mě už tam nelákají a ani nevím, že by se tam někde nabízela kachna se zelím a lokšemi. To asi bude pouze nějaká místní zvyklost.
Ani ty doby nechci moc vzpomínat. Neměli jsme peníze, naši stavěli a babička s dědou byli bez vzdělání, babi posluhovala za pár korunek, děda byl bez oka. Byli jsme tři vnoučata a babi nám dala pro všechny 5 korun. Za prvé se to blbě dělilo a za druhé těch lákadel bylo tolik, že člověk nevěděl, co koupit a jenom koukal. Myslím, že tenkrát táhly ty opičky na gumě, papírové růže ze střelnice a obálky jako štěstíčka. Jak nebyly peníze, tak jsem si vlastně nikdy ty poutě nedokázala užít a šlo to se mnou i do dalších let.
U babi bylo ale uvařeno. Polívka a domácí králík na česneku s knedlíkem. To uměla velice dobře. A bylo i napečeno = koláče na celý plech.
Já mám ráda placky z nových, staré na knedlíky. Dávám jen česnek, kmín, špetku pepře a sůl, vejce a polohrubou mouku. A pak pivečko na dobré trávení. Tchyně dávala mléko a cibuli, ale dělala je hodně hrubé. Skladala je do pekáčku. V kastrolku měla buď uvařené, s česnekem cibulí krkovičku. Kdo přišel domů, vzal si plátek masa a ten hrubý placek. A bílé kafe. A také dělávala plackové těsto s česnekem a majoránkozu v troubě na plechu. Když těsto obrátila, pokladla švestkami. A znovu pekla. To byla dobrota.
Když mám chut na placky s cibulí, dávám i cibuli, když chut nebo cibuli nemám, dávám bez.
Ono vařte ideálně dle své chuti, protože jak vidíte, máme zde asi 30 různých názorů, přičemž správný není ani jeden. Co famílie, to jiná receptura.
V naší famílii se cibule najemno dávala vždy. Bez ní by mi to přišlo poněkud mdlé.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.