Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, reším takovou věc. Tuhle sobotu se má vdávat kamarádka - kdysi nej kamarádka, máme společné zážitky, opravdu jako moje sestra. Pak jsem se po škole odstěhovala, nyni bydlím 300 km daleko, mám rodinu a v létě když jsem byla u našich doma, tak mi donesla pozvánk s tím, že pokud bych chtěla, můžu přijít večer na raut a oslavu. Teď řeším dilemu. Je to 300 km daleko, obřad má ve 13:00 hodin (není jisté, že to stihnu), pak skončí obřad a 6-7 hodin tam někdy být, platit si ubytování, nebo to taky pojmout jako výlet. Ona si totiž myslí, že ja nabeton půjdu na ten čas k rodičům (bydlí 6 km od konání svatby), ale naše vztahy jsou velmi napjaté, opravdu máme se sebou problémy, tam bych nejela, rozjíždí se u nich asi stařecká demence, nebo co. Takže hotel. A pak jít k ránu se na hotel trochu prospat a zase odjet. Takže celý víkend jako zabitej kvůli pár hodinám zábavy? zas bych viděla staré známé a zabavila se s nimi a pokecala a tak, ale zas taky by mi můžou říct: ,,Ahoj, jak se máš?" a to je všechno. že by tam byla každý s partnerem, to se nebojím, vím, že hlavní družička nikoho nemá, ale možná ji někoho proformu dají a její strýc je taky svobodný.
Pak mám ještě možnost jít kousek od nás 40 km s dítětem do Hrusic - Ladův kraj na dětskou akci spojenou s turistikou, opékaním...
Někdo mi říká, že kamarádka se vdává jen jednou aspoň všichni doufáme, ale pro ni je manželství svatý, taková šance nebude, určitě si to užijeme, ona bude ráda, já nakonec taky. Nékdo říká, že je to daleko (tech 10 hodin cestování tam a zpět to by bylo určitě), nevím. Budu na tom rautu a budu si ŕíkat, že na výletě by mi bylo líp, budu na výletě a budu litovat, že jsem radši nejela, já se znám.
Je neuvěřitelné jak vy (některé) ženy dokážete chodit kolem horké kaše s naprostou neschopností se vymáčknout a dojít jednoznačného rozhodnutí. Jak vidno, nejen když něco chcete od druhých, ale i v rámci vlastního rozhodování aby bylo jasno: vy vůbec na žádnou svatbu jít nechcete. Chcete dělat něco úplně jiného (ještě nevíte co) - ta dětská akce to ale není - tu používáte jako pouhou výmluvu, abyste na svatbu nemusela jít a sama před sebou si to ospravedlnila. Doufám že teď už je všechno jasné p.s. pro svatební hosty není svatba mnohdy výdělečná záležitost, spíše naopak, ale s cestováním tak dlouho a spaním ve vlastním hotelu bych se na to vykašlal taky.
Taky bych se z rautu omluvila, napsala, že ráda, ale těch okolností je víc...Vzdálenost, ubytování, rodina... Nevěsty si sama moc neužijete, budete tam jako divák v houfu jejich kamarádů, pro Vás většinou neznámých. S těmi, co znáte taky moc nepokecáte, protože středem pozornosti budou novomanželé.Pošlete krásné přání. Ona se pochlubí fotkama..Jestli je dobrá kamarádka, pochopí.
P.S.Trochu to odlehčím. Taky buřty v Hrusicích Vás příjdou desetkrát levněji než jízdenka a ubytování v dalekém městě.
Pokud uvažujete takhle, tak jeďte radši na ten výlet do Hrusic. K Vaší bývalé (?) kamarádce totiž už žádný vztah nemáte a jela byste tam jen ze zdvořilosti a to skutečně za to nestojí.
"Kamarádce" se samozřejmě včas omluvte.
Tou omluvou nemyslím nic velkého. Jen aby věděla, že nedsorazíte. Prostě něco ve stylu - "Promiň, to nezvládám. Gratuluju a přeju hodně štěstí".
Tak myslím, že nějaké echt omlouvání tŕeba nebude, protože ona sama řekla: ,,A kdyby ti to vycházelo a nemarodilo by ti třeba dítě, tak přijdi." Bude to vlastně jen o přidání jedné židle navíc. Ona i měla rozlučku se svobodou s jednou naší společnou kamarádkou a sestřenicemi a tá naše společná kamarádka se jí ptala, jestli půjdu i já a prý by se potěšila, kdybych přijela. Tak jasně, že nemohla říct, že doufá, že nepřijedu. To tak tak říká.
Hezká myšlenka, ale v mém případě bez reality. Dítě se bojím vzít sebou - je to lehký autista, nemluví (jen si žvatlá pro sebe) a nosí plíny, nepůjdu autem a sice nemá problém jezdit žádným prostředkem, ale co je moc, to je moc. Návštěvy znýmych, to bych brala, známá místa, to potěší vždycky, ale rodiče. To by nešlo. Poslední návštěva bylo fiasko. Navíc kamarádka mi dávala oznámení a pozvala mě před mojí mámou, ta byla u toho a po její odchodu řekla, že ani omylem tam jít nemůžu a hned 1000 důvodu, proč to nejde. Jeden z nich je třeba to, že s tátou se chystají další den na týden do lázní a na mou postel si musí dát zavazadla, aby se nemuseli moc ohnout, takže neměla bych ve finále, kde spát. Ne, dítě tam tehdy mít nechtějí, protože se budou balit, bude tam plno věcí a dítě jim to bude vytahovat, bude se v tom hrabat a oni se potŕebují na tu cestu chystat a ne běhat za dítětem a co bych tam jako dělala? Prý mi krk vykroutí, jestli k nim přijdu a kosti mi dolámou. Ještě poŕád je dobrý nápad jít k nim? at už s dítětem nebo i sama? Kamarádka nevěsta mi ubytovaní platit nebude, ani vymýšlet program, protože neví, jak to mám s rodiči na nabeton si myslí, že po obřadu půjdu k nim, bude o mě postarané ve smyslu, že se naobědvám doma, odpočinu si, udělám si program dle libosti, a pak dorazím. Ale zatěžovat ju rodinnými problémy nechci, ona sama má vztahy s celou rodinou luxusní, tohle by nepochopila, nebo by do mě hustila, at to urovnám, ale to o to se snažím roky. Asi měsíc zpátky moje máma prohlásila, že škoda, že mám dítě, to se nemélo narodit, ale hlavně, že nosí tričko nejlepší babička na světě.
No jak byste se asi rozhodli? Případně zkušenost. Už jsem slyšla, že někdo s tím problém neměl, a někdo přišel až na raut a po hodině odešel protože jaksi se už nedokázal k veselí přidat.
Ja bych nikam nejel at si rika kdo chce co chce. 300km defakto na otocku (i s prespanim) je hodne zvlast k nekomu koho jsem roky nevidel a nejsem s nim ani pribuzny (byt z rodiny tak to je neco jineho).
Ale co me napadlo je tato vec: Opravdu ta kamaradka touzi aby jsi vubec prijela? Jste spolu v kontaktu normalne? Pokud ano, tak proc vam o svatbe a o pozvani nerekla drive? Pokud ne (coz si myslim je tento pripad) tak se spise nahodou dozvedela ze jste u rodicu a mozna pod natlakem vas dosla pozvat jen aby se nereklo a pocita s tim ze neprijedete. Tyto natlaky na pozvani velmi starych pratel a zvlast velmi vzdalene rodiny jsem videl i zazil uz nekolikrat, nejvice od rodicu.
Těžko říct, každopádně mi to sdělila 2 měsíce před svatbou, což je dost v předstihu. Minulý víkend měla rozlučku se svobodou s přáteli a rozebírali i svatbu, padlo tam i moje jméno a řekla, že by byla ráda, kdybych přišla. A nezdálo se mi, že by mi to říkala pod nátlakem. Ale asi nepojedu, no. Je to opravdu 300 km na otočku v podstatě, hezké vzpomínky na naše mládí, to máme, na to si opravdu ráda vzpomenu, to mi zůstane, třeba když příště přijdu, tak ji pozvu na kafe a zákusek, zavolám ji a popřeji, omluvím svou neúčast a vybavený. Kdybych bydlela v místě, kde se to odehrává, kdybych měla normální rodiče, tak by do šlo, ale takhle se mi to fakt komplikuje.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.