Nejste přihlášen/a.
Vadilo by mi jakýkoliv kravál od sousedů. Zavřel bych okna a zesílil zvuk na hifi.
Kdyby se to týkalo mě, tak bych si přál to poslední, aby na mě zvonila nějaká sousedka a agilně něco nabízela (výchovu, hlídání,atd..).
To je tak, když má někdo hodně volného času a všímá si okolí.
Jako jo. Neříkám, že je to špatně. Někdy je to i třeba. Viz rvačka agresorů někde v metru v Praze a lidi tam okolo dělají, že tam nejsou. Z toho je mi fakt zle. To už ti pražáci nejsou lidi, ale ve Vašem případě cítím, že by jste výchovu měla nechta převážně na rodičích.
U staršího dítěte je problém, že už není moderní po vzoru ameriky, že facka řeší vše. Pak si ti fakani dovolují kde co včetně fyzického ublížení na rodičích. V té americe je normální, že mají chůvy třeba rok dva a ty se střídají, protože to nevydrží déle. Rodiče jsou ve výchově stranou a podle mě díky tomu nejsou žádné vztahy a hodnoty.
Co s menším miminkem netuším. Pokud nemá hlad, není po... a třebas rostou mu jen zoubky, tak je jediné řešení ho nechat dle mého vyřvat at se unaví a pak usne. Možná mě nějaká maminka ukamenuje, ale raději bych slyšel názor, co se tedy dá dělat. Šejkovat zleva doprava a čekat, že to na bolest zabere?
Taky můžou být ti rodiče prostě vyčerpaní a vy by jste to jen zhoršila tím, že se o ně bude třeba zajímat sociálka a to by bylo pro matku a vůbec rodiče to nejhorší.
Opravdu podle mě... nechte to a nestarejte se (v dobrém). Zkuste vyplnit volný čas i když to někde řve. V paneláku zas někomu řvou sousedi nebo hlasitá hudba. Někomu jezdí po plovoucí podlaze děcko na odrážedle a to je taky prý slušněj kravál, atd...
Vsadím se, že tam neřve 24/7 v kuse. A každé dítko může být jiné. Nemůžete soudit podle vlastních.
Pěkný den
Dnes, jak vidím, je přístup rodičů často k dětem jiný než byl za nás. Dnes si tatínkové s dětmi hrají, jezdí na procházky, z porodnice jdou maminky asi 3. den domů a hned do kočárku a ven, my jsme šli domů po týdnu a nejdřív pár dní dávali děti k oknu. Syn malého vnoučka kolikrát uspával v křesle a měl ho položeného na hrudi - ne pravidelně- ale občas ano, malý byl spokojený a byl klidný. Večer jsme později dětem vypravovali pohádky, popovídali si s nimi, moje děti to tak dělají taky, ale jak známé říkají, často rodiče položí dítě do postýlky ,zapnou chůvičku a mají klid. Manžel děti miloval, ale s malými to nezvládal. Později ano, ale jako s malými si neuměl pohrát, ale večer jsme se u dětí střídali.
Jo, zlatý časy.
Dnes jim daj chytrej telefon a hraj si. Pak neumí mluvit, mají malou slovní zásobu, bojí se komunikovat, řešit problémy a jednat.
Vyrůstají ve svém světě své generace a mají problém s komunikací s okolním světem ve kterém žjeme a fungujeme my.
Je to špatně...
A jak ráda si vnoučata povídají! vypravujeme si, oni mi řeknou to, co rodičům ne. Já mamce řekla první-poslední, vždycky večer , když přišla z práce, si k nám sedla a my jí všechno vypravovali. Tak jsem to tak dělala i se svými dětmi, teď , když jsou u mě, tak s vnoučaty.
Možná jim řve v náručí, i když že se střídaj s konejšením, ale ono má třeba prdíky, zácpu, nebo hlad, jelikož se nenaučilo pořádně pít. Možná už sami píšou na e-mimino: Co dělat, když novorozenec stále řve? Hlavně u chlapečků jsem zažila pláč kvůli bolestem bříška. To se masíruje po směru hodinových ručiček, shánějí rektální rourky, čajíčky a olejíčky...Holčičky jsou na tom o trochu lépe, mají apriori ten břišní lis lepší.
Před třicetipěti lety se u sousedů narodil chlapeček. Celý první rok prořval, skoro nepřetržitě. Všechna lékařská vyšetření byla nanic, byl zcela zdráv. Utěšování rodičů nebralo konce, ale nic nefungovalo. Půl hodiny spal, pak to začalo znova. Přesně po roce utichl a už dávno je z něj prima táta od rodiny, který ale přiznává, že jeho druhé dítě také strašně plakalo, zcela bez zjevné příčiny. Takže bych byla opatrná s tím hodnocením, kdo koho nechává vyřvat. Příroda se někdy chová nevypočitatelně.
Sestra měla chlapečka, měl tříselnou kýlu a nesměl plakat. Na operaci ho vzali až po roce. To byly nervy!
Můj syn měl pupeční kýlu. První dva tři měsíce taky nesměl řvát. Měl na bříšku pásku, která sklouzávala. Aby neřval, cpala jsem mu dudlík, i když jsem se zařekla, že budu mít dítě bez dudlíku. Měla jsem chlapečka v noci vedle sebe a tu kýlu jsem zatlačovala prstem. A když jsem to nestihla, a zařval, tak to měl, jako žárovku. Když mu měli provést konečně nějaký steh, tak usoudili, že se otvůrek zmenšil. Postupně se to uzavřelo samo.
Takhle kdybyste se zeptala té mé sousedky, o které píšu výše, tak vás umlátí nákupní taškou. A zcela právem.
Urcite 20 minut, tak do 60 minut se snad unavi a bude zase ticho? Jdete na prochazku a nevsimejte si toho @babicka
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.