Nejste přihlášen/a.
Je to sice na delší psaní, ale pokusím se to nějak zkrátit. Téměř 20 roků jsem byla sama ae dvěma dcerama a věřte, že to byla někdy pěkná zabíračka. Vycházely jsme docela v pohodě. Před rokem jsme se se starší dcerou pohádaly, začalo to maličkostí a skončilo výčitkami všeho možného i nemožného. Řekla mě spoustu věcí na které si ani nepamatuji, že se někdy staly. Udělala ze mne nejhorší matku na světě a dokonce řekla, že jsem je měla raděj dát do dětského domova, že tam by jim bylo líp než se mnou. Vím, že to neměla jednoduché protože jsem pracovala i o sobotách a nedělích a ona se starala o sedm let mladší sestru. Občas se mě podařilo ještě sehnat nějakou brigádu a tak to bylo ještě horší. Nikdy jsem jim nemohla dát vše co měly ostatní děti, ale jezdily obě na výlety, na lyžování ,na tábory a dvakrát jsme i byly u moře. Hlady taky netrpěly. Jenže moje dcera mě za toto všechno nenávidí. Od té hádky mě ještě ani jednou neřekla mami, bavíme se sice spolu, ale pořád na mě hledá nějaké chyby a nedostatky. pomalu se na ni bojím i promluvit aby nedošlo k další hádce. Vše co udělám nebo řeknu je špatně. Na rozdíl ode mne je velmi chytrá, zručná, ale i panovačná a sebevědomá. Má vystudovanou VŠ a žije ode mne 250 km. Chtěla bych aby to bylo jako dřív, jen nevím jak to udělat. Dávno jsem ji ty výčitky odpustila...i když na duši po nich zůstaly velké šrámy. Vždycky to nějak vystihne jak mě ranit. Jak se mám zachovat já, co mám udělat, jak se mám změnit? Nechci ji zratit, mám ji ráda i takovou jaká je. Prosím poraďte!
Dobrý večer, Sally. Každá rada vzácná, ale přesto se pokusím laicky říci, jak já to vidím: Vy sama byste měla nejlíp vědět, jestli při pohledu zpátky máte ve výchově svých dcer takříkajíc čisté svědomí a jestli jste jim i přes Vaše velké pracovní vytížení a nelehký život dávala najevo svou lásku... Pokud ano, pevně bych věřila, že i starší dcera to dříve či později pochopí. S mladší dcerou vycházíte dobře? A ona se svojí sestrou? Vůbec by nebylo od věci, kdyby Vaše starší dcera věděla (ani ne tak od Vás, ale třeba právě od Vaší mladší dcery nebo nějakého společného příbuzného či známého), jak Vy se kvůli tomu trápíte a jak byste si přála, aby to bylo jako předtím. Jak kupříkladu smýšlí o Vašem vzájemném problému mladší dcera? Na čí stranu se přiklání ona? I když Vám, Sally, nedokážu nikterak účinně pomoci ani já, ani nejspíš nikdo jiný, na Vašem místě bych se snažila doufat a věřit, že když nic jiného, tak snad alespoň čas a vzdálenost zmírní či nakonec úplně odstraní dceřinu nevraživost vůči Vám. Moc ráda bych byla konkrétnější, ale opravdu víc říct nedokážu. Snad jen: držím palce!
Děkuji paní Hello za odpověď. Ono je to ještě trošku složitější. Asi jsem jim oběma málo dávala najevo jak moc je mám ráda a to byla velká chyba. I když to obě věděly jak moc je mám ráda. A hlavně starší dcera věděla jak se trápím při každém jejím odjezdu když už studovala na VŠ /400 km odsud/. Několikrát mě řekla, že jsem na ní citově závislá a to ěla pravdu. Vždyt skoro vše jsme vždycky řešily spolu. S mladší dcerou vycházely taky dobře, protože jí částečně nahrazovala mne. Jenže loni před vánoci se s ní taky pohádala k vůli dárku a od té doby spolu nekomunikují. Mladší na ní taky byla dost závislá a myslím si, že ji starší dcera proti me popichovala. Loňské vánoce jsme s mladší prožily samy dvě a hodně jsme se sbížily. Takže já opravdu nevím jestli ta chyba je jen ve mě. I tak Vám děkuji za odpověď i povzbuzení.
Asi to bude moc těžký blábol, co teď napíšu, ale pokuste se na to koukat jinak. Byly jste jako matka a dítě. Dcera dospěla a stále má pocit, že ji koukáte přes rameno a kontrolujete co a jak dělá. I přes 250 km. A ona má pocit, že jí nedovolujete žít si svůj život, že žije tak aby se to líbilo vám. Zní to jako nesmysl? Každá sedíte v jednom koutě a bolestivě pižláte pupeční šňůru. Mladá má pocit, že vám něco dluží, že nebyla dost vděčná, že mohla. . . Že jste ji porodila, vychovala a postavila do života a její vděk není dostatečný. A tak místo vděku se pokouší najít na vás chyby, aby to ona sama měla snadnější, aby sama sobě ukázala, jak to s vámi nebylo jednoduché a jak je vlasně dobře, že je pryč. Má stále pocit nezplaceného dluhu Všimla jste si, jak se naježí, když na něco vzpomínáte? Jakobyste ji obviňovala, jak to s ní bylo těžké. Není tomu tak, vím. Vzpomínky jsou mrchy Není sebevědomá a panovačná, hraje si na to. Staví se do role samostatné, rozhodné ženy, chce se zbavit titulu maminčina holčička, kterou se stále cítí.Zkuste s ní jednat méně osobně, bez citového náboje. S větším respektem. Nesnažte se jí cokoli nabízet, velkou věc i drobnost, byt i jen podat z ledničky jídlo. Až bude cokoli chtít, potřebovat, nechte ji, at si řekne sama. Nedokazujte, že ji máte ráda, ona to ví a rozčiluje jí to. Nevzpomínejte nahlas, nedovolte jí připomínat si, že byla malá a potřebovala vás, že to bylo někdy obtížné. A občas, ale jen fakt občas, jen tak na půl pusy prohlašte-To jsi, udělala skvěle. Jsem na tebe pyšná. Koukej, co jsi dokázala! A navíc, když je to pravda. Nikdy, ale opravdu nikdy neřekněte větu - Já bych to udělala tak. Ona to chce onak a až to tak nebude chtít, změní to. Vy to změnit svými poznámkami nemůžete, je to její rozhodnutí a vy to respektujete. To všechno by nebylo, kdyby vás neměla tak ráda, kdybyste jí byla aspoň trošku lhostejnější Ta pupeční šňůra je silnější, než si všichni myslíme. A je to bolestivější než cokoliv jiného. Role se obracejí. A už vás chytá při přecházení cesty? Ne? Tak ještě chvíli Hodně štěstí a méně bolavého srdíčka maminky s dcerou přes půl republiky.
doplněno 24.10.09 17:38:Můžete časem písnout, jak se máte?
Vy jste pro ni udělala maximum,teď je na tahu ona.Nic si nevyčítejte a začněte myslet také na sebe.Dopřávejte si denní radosti v rámci svých možností.Rozhodně se nepokoušejte si dceru kupovat.K lásce i přátelství musí být dva.Sama to nemůžete pořád táhnout.Však on ji život naučí-trpělivě si na to počkejte.
Dobry den Sally. Ja mam pocit z Vasi dcery, ze Vam to uz chtela dlouho vsechno povedet, ale nebyl ten dobry cas. Prisla mensi pre a jeji mysl v tu chvili zacala chrlit vsechnu tu lavu, byla jako sopka. Vite, to co Vy povazujete za spravne a jedine dobre, muze Vase dcera vnimat obracene. Mam zivotni zkusenost podobnou, jen v jine roli jsem v ni byl. Takze mohu to porovnat a verte, ze je take uz davno dospela a bere a chce mit vlastni prostor. Se vzajemnym respektem se boure uklidni, dejte vedet.
Hezky vecer Camelot
Ta vaše krátká poznámka mě dostala. Uvědomila jem si, že jsem přemýšlela nad vaší mladou, ale vy zasloužíte obrovskou pozornost, obdiv a pochopení. Není to žádná legrace, postavit sama děti do života, být sama na tu strašnou zodpovědnost, zajistit jim výchovu, vzdělání. Vysokoškolské k tomu. Vlastně to, co mnohdy nedokázali oba rodiče, jste dokázala sama. Neměla jste beztak ani pomoc, ani oporu. Ani čas, ani komu si postesknout, prodiskutovat něco. Nebyl čas a ani peníze na vlastní život, koníčky, přátelé. Stále jste musela. Byly jen povinnosti. A kolem se občas ozvalo: Ty jsi silná, ty to dokážeš. Žádné, můžeš, nemůžeš? Musíš! A teď, když už je hnízdo prázné, tak je prázdné úplně. Nemusíte nic, nikdo snad ani nestojí o péči a lásku, kterou máte.Nevíme co s tím časem, který máme, s prázdným prostorem okolo, s prázdnýma rukama, se samotou. Honem, rychle najděte něco, co váš život oživí, co vás dostane mezi lidi, co vás bude bavit. Ještě chvíli a začnou nemoci, každý rok bolestivější a horší. Využijte toho, jestli ještě teď můžete!Přeji vám hodně štěstí, usměvavé a chápající dcery, spokojený a plnohodnotný život bez pocitu samoty A taky pevné zdraví a energii jít dál a nepřešlapovat na místě.
Tak jsem tu zase a chtěla bych Vám poděkovat za odpověď. Jsem hrozně ráda, že mi jeden kamarád poradit tyto stránky a že si tu můžu vylít srdíčko. Nechci si stěžovat na svůj zpackaný život...ten jsem si zpackala sama, ale hlavně jsem jej nechtěla kazit dcerám. S mým manželem jsme se za celá ta léta nerozvedli...ani vlastně nevím proč. Já jsem žádnou známost nehledala, měla jsem obavy aby třeba holky netrpěly. Vždycky jsem si myslela, že žijeme docela spokojeně...i když peněz bylo málo a občas nás někdo zařadil mezi lůzu. Jk jsem už psala, špinavé ani otrhané nechodily a hladem taky netrpěly. Obě dvě se vždy snažily najít si i brigádu a´t mají na nějakou tu svoji parádu. Moji rodiče zemřeli oba ještě když byly holky úplně malé takže jsme neměly nikoho. Má dcera mě taky řekla, že jsem si celé roky žila "v jakémsi svém světě". Teď bude mít starší dcera narozeniny a přijede. Chtěla bych ji udělat takovou malou oslavu...jenže zase nevím jak na to bude reagovat. Napsala jsem i mladší dceři aby přijela /ta studuje poslední rok VŠ/ a aby se konečně i ony dvě udobřily. Já na ně jsem hrozně pyšná, že jsou tak chytré. A nejkrásnější sms od te starší byla...tak su inženýr. Kdo to neprožil nepochopí. Tak mě prosím ještě poraďte jestli ji mám udělat tu oslavu. Vím, že spousta lidí má daleko větší starosti a problémy, ale mě toto hrozně moc trápí. A můj život? To není už ani život ...sama, bez práce , bez budoucnosti.
Dobrý večer sally! Radit Vám v tomto případě skutečně nelze, jenom můžeme říct svůj názor na Vaše trápení. Nelze podle Vašeho vyznání posoudit, kdo má nebo nemá svůj podíl viny na tom, že namísto vděku, který jste asi očekávala, přišlo veliké rozčarování. A myslím si, že to ani není účel, proč jste se na poradnu obrátila. Ono je lepší, když člověk od svých potomků moc neočekává - potom není zklamaný. Určitě jste své dcery dobře vychovala, když se obě dostaly až na vejšku - starší dokonce ji úspěšně absolvovala a mladší je v posledním roce. Starší dcera asi měla nějaký odklad a nebo studovala při zaměstnání?Jinak mně to nevychází věkem, když druhá dcera je o 7 let mladší. Ale to není podstatné. Obě jsou dneska už dospělé ženy a i tak je nutné s nimi jednat. Já bych řekla, že by si to měly mezi sebou vyřídit bez Vašeho velkého zásahu. Určitě je pozvěte obě dvě a pojměte to jako společný víkend, uvařte jim a upečte to, co mají rády. Žádnou velkou oslavu neplánujte, vždyt si můžete potom třeba někam společně vyrazit na dámskou jízdu. Nechte tomu volný průběh a netlačte je do nějakého usmiřování, i když je to jistě Vaše veliké přání. To je přeci víc než jasné. A i když jste pro ně dělala možné i nemožné, na druhou stranu jste část povinností výchovy i odpovědnosti za chod domácnosti přesunula na starší dceru. A určitě to neměla jednoduché a možná, že v té době jste ani diskuzi nepřipouštěla. A možná i ten deficit lásky a společně strávených chvilek udělal své. Byla jste zvyklá problémy řešit sama. Nepřevzala tak trochu ten Váš styl starší dcera? Dneska jste ve věku, kdy je žena v přechodovém období, je samozřejmě o mnoho citlivější než dřív a najednou se ocitá sama - dcery si budují svůj život a trochu na mámu zapomínají. Hlavní díl odpovědnosti za jejich výchovu máte za sebou. Začněte nyní myslet sama na sebe a dělejte si radost. Omluvte moje povídání, jestli se Vám bude zdát, že hledám chybu u Vás a ne u dcer. To bych musela znát jejich pohled na Vaše soužití. Možná je to i tím, že moje matka mi - ač plnoleté a starší - neustále zasahovala do mého života dosti necitlivě a bez mého vědomí. A hodně to ovlivnilo můj život. Ale nikdy si nepřipustila, že to nebylo správné, naopak. Dneska už je to jedno, ale nestačila jsem si to s ní vyříkat - stále jsem to oddalovala, až už bylo pozdě. A trochu ta lítost - někdy i zlost je stále ve mně. Vztah matky a dcery je často složitý a plný úskalí. Moc bych Vám přála, aby se vztahy dostaly na správnou notu a hlavně je udržujte a opečovávejte. Určitě to stojí to za to i za cenu ústupků třeba i z Vaší strany.
S tou oslavou je to na pováženou, všechno je příliš živé. Ale oslavit to musíte. Nevyšlo by vám, vzít je na večeři někam ven? Měly byste důvod dát se trošku do pucu, nehrozila by tam hádka, bavily byste se o počasí a tak to prostě nechaly planout. Dát všemu čas a ten je fakt nejlepší lékař A nesnažte se něco si vysvětlovat, holky usmiřovat. dejte času čas at popracuje, šrámy se zahojí, pár věcí každé z vás dojde. Pokuste se to tak neprožívat. Myslete na sebe, zařiďte si svůj život pro sebe tak, aby těch pár roků, které vás čekají bylo pohodlných, plných. A říkejte si se sv. Františkem- Pene, dej mi sílu , přijmout to, co nemohu změnit. . .
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.