Nejste přihlášen/a.
Občas mám špatný den, jako je tento. Od rána jsem taková nalomená a stačí banda opilejch blbců na zastávce a mám zkažený večer a možná i celý zítřejší den. proč mě dokáže rozhodit taková blbost? Další věc je ta, že se snažím najít pochopení u partnera, kamarádek, rodiny. A dočkám se akorát obličejů typu: co mě otravuješ s takovou kravinou, nebo: no jo no, každej má nějaký starosti atd. Já nevim, je tohle opora? Můžu vůbec po druhých chtít, aby mě chápali? Podpořili? Mám na to vůbec právo? Cítím se na nic.
Milenko, obrat tuhle otázku. Kolikrát ty jsi chápala někoho, nabídla mu pomoc, kolikrát ty jsi někoho s pochopením vyslechla? Co ty sama, děláš pro lidi, aby tě rádi viděli, byli rádi ve tvé společnosti? Proč myslíš, že by tě měl někdo chápat, nabízet ti pomoc.? Myslíš si, že druzí mají pohádkový život? Nemyslí si to, každý má nějaké, mnohdy opravdové trápení, bojuje o život svůj nebo život někoho, koho miluje. Věř, že naprosto každý. Když ne dnes, tak včera nebo na něho opravdový problém čeká zítra. Každý se se životm rveme, jak umíme. Budeš se muset snažit ukáznit se, bleskem situaci zhodnotit, zjistit, jak ti ovlivní život, jak dlouho bude trvat a jestli vůbec stojí za rozčílení. Pak začni zhluboka dýchat, uvědomuj si, jak hluboko do plic vzduch jde. 5x postačí. Pak se soustřeď na svůj obličej, uvolni svalstvo, které se ti napětím stáhlo. A nakonec přinut ústa k úsměvu. Za chviličku se ti začnou smát i oči a celý svět ti může. . na každou půlku zvlášt. Vyzkoušeno, funguje to.
Jestlipak víš, která bolest je největší? Přece vlastní. Přišla jsem své nadřízené říci, že mám rakovinu a chvíli bude trvat, než se do práce vrátím. Ještě jsem se s tím nesrovnala, byla jsem kapku ubrečenější. Naše paní kuchařka to slyšela a řekla: "Neboj, nužův strejda také měl rakovinu a vidíš, žije. A nemysli si, já mám také strašné trápení. Teče mi pračka a do opravny se nemohu dovolat. Co já budu dělat?! "
Milenko, asi vás v životě nepotkalo obrovské neštěstí, pak byste mohla srovnávat třeba úmrtí v rodině a opilce na zastávce. Vy nemáte právo obtěžovat kohokoliv prkotinama, je to váš problém, který máte řešit s lékařem. Věřím, že při opravdovém problému by vás blízcí podrželi. Pracujte na sobě at o ty blízké nepřijdete úplně. Také to nemyslím zle. Neřešte kamarádčin rozvod, řešte svoje problémy.
A proč bych nemohla kamarádku podpořit, když to potřebuje a obrací se s tím na mě? Proč bych nemohla pomoct? Prkotiny to jsou pro vás, který neznáte mé nitro, problémy, nic. Jak to můžete nazývat prkotinou? To byste se divil, kolik mě v životě potkalo neštěstí, at už úmrtí v rodině, celoživotní starost o nemocného tátu a psychicky nemocnou ségru. A co když naopak nestojím já o ty, co neumí podpořit, protože oni tu empatii nemají? Myslíte si, že já nemůžu být pro někoho "výhra"?
Proč nemůžete podpořit rozvádějící kamarádku? Protože vám pak nezbývá energie na zapracování na sobě. Jistě kamarádku vyslechnete, ale nežijete s ní. Kdybyste slyšela názor jejího manžela, určitě byste se divila,pravda bude někde mezi. Na rozvodě mají vždy podíl oba, jeden více, druhý méně. Vy žádné rady druhému do manželství dávat nemůžete, je to záležitost jen dvou lidí. Tak jak jí chcete podporovat?
I psycholog by vám mohl pomoct rozlišovat prvotiny od vážných věcí, vy toho nejdte schopna. Nechte si pomoct od odborníků a nemontujte se do života druhých lidí. Právo od druhých něco vyžadovat NEMÁTE.
Ale vy jste mi nějaký přísný. Kamarádka mě žádá o pomoc, můj názor, podporu. Naopak, je ráda, že jí podpořím. Jejího ex znám, tudíž názor na něj mám taky, taky mám dokonce nějaké životní zkušenosti a díky těm třeba mohu pomoci. Nikomu se do života nemontuju, takže zase hoďte zpátečku. Plně přebírám za svojí pusu, život, odpovědnost, takže se nebojím se do něčeho "montovat".
@milenka - Můžu vůbec po druhých chtít, aby mě chápali? Podpořili? Mám na to vůbec právo?
Nezlobte se, ale když se takto ptáte a současně říkáte "Sama jsem lidem oporou, stojím za rodinou a pomáham jim právě se vypořádat i třeba s kritikou druhých, když jim někdo ublíží" skoro to vypadá jako "má dáti - dal" - ve vašem případě tedy spíš "nedal". Od druhých můžete dostat jen to, co oni jsou ochotni či schopni dát.
Sama nechápete proč Vás dokáží rozhodit "hlouposti" a od druhých byste chtěla, aby Vás chápali? Partner a Vaši nejbližší by Vám měli být oporou v těžkých životních situacích, ale řešit s Vámi Vaše momentální nálady? Na to v dnešní době nemá nikdo dost energie, je to skutečně hodně vyčerpávající. A mnozí nejsou empatie ani schopni. Zapracujte na své psychice, sebevědomí a naučte se rozdělit věci na podstatné a zbytečné. Možná by Vám s tím nejvíce pomohl psycholog.
Dám ještě jednu dobře míněnou radu : Pokud Vy něco děláte pro druhé - je to Vaše rozhodnutí. Pokud očekáváte od druhých, že Vám to budou stejně i vracet - děláte chybu. Jak jsem psala, někdo toho schopen prostě není. Zkuste méně řešit životy a problémy druhých a zaměřte se na ten svůj. Často se stává, že právě na své problémy a starosti je člověk sám...
Jak jsem psala výše, toto mě provází životem odmalička. Sama jsem lidem oporou, stojím za rodinou a pomáham jim právě se vypořádat i třeba s kritikou druhých, když jim někdo ublíží. Jsem jim nablízku pořád, tak o to víc mě mrzí od nich. Jen kvůli tomu, že nejsem stejná jako většina Nemyslím to špatně, ale vždyt i psychické problémy, jsou problémy, ne?
Říkáte tomu právo? To není nic, co byste mohla vymáhat právní cestou. Pouze doplním rádce nade mnou:"Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá."
Zdravím. No, uznávám, že jsem to sem vpálila tak, jako nějaká hysterka a víc k tomu nenapsala. Abych pravdu řekla, tak na Vaše otázky by měl spíš odpovědět někdo mně blízký. Ale za mě ano. Jsem oporou druhým a i bych řekla, že chápající, naslouchám. Moje práce je pomáhat právě druhým. Akorát prostě občas mě přepadne tato nálada a cítím se sama. Ano, jsem citlivá, kolikrát i třeba přecitlivělá, ale celý život to takhle mám, prostě odmalička.Právě mi přijde trochu nefér, že já tu pro druhé jsem vždy ale když se svěřím já, tak si klepou na čelo, proč řeším nějaké tupce na zastávce. Jenže i to, že vás někdo zesměšní, vám na sebevědomí nepřidá.
Ale já to teď také zažívám. Mám kamarádku, která se teď rozvedla a řeší problémy s exmanželem a extchýní. Pořád mi přeposílá korespondenci, čím jí vyhrožují atd. Nenapadlo by mě to nějak shazovat. Proč taky? I psychika je problém. I toto bolí. Každý to má jinak. Vždy jí na to odpovím, dám radu, podpořím tím, že jí řeknu svoje zkušenosti s podobnými lidmi.
[ Obsah příspěvku byl skryt moderátorem @kapkanadeje z důvodu porušení pravidel poradny. ]
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.