Nejste přihlášen/a.
Když mě bylo 27 let, chodil jsem s jednou dívkou, která se po čase se mnou rozešla. Byl jsem do ní opravdu hodně zamilovaný. Občas mě napadne, jak se má atd a toto mě napadá už x let. Vždycky si říkám, že bych jí mohl napsat dopis a zeptat se, ale nejsem si vůbec jistý jestli je to vhodné. Navíc bych to musel posílat přes její rodiče, protože netuším ani jaké má příjmení, ani kde bydlí. Jak to vidíte vy, je to nevhodné takový dopis napsat ve kterém bych se zeptal jak se jí daří a napsal jak se mám a žiji já a poslat jí ho? Je to 23 let co jsme se neviděli.
Být vámi tak to nechám být. Mějte na ni vzpomínky, ty hezké. Je to už hodně let, kdyby jste se někde potkali osobně, je to jiné, zeptat se jak se má. Ale psát někam a to ještě jejím rodičům. Navíc se rozešla ona s vámi. Myslím, že by z dopisu byla hodně překvapená nebo v šoku a kdoví co by si o vás myslela. Že jí chcete zpárky, třeba. Myslím, že každý z nás občas zavzpomínáme na své bývalé lásky.
Uznávám že s těmi rodiči je to naprd. No bylo to myšleno s tím že bych napsal dopis, ten dal do obálky a obálku vložil do další obálky s prosbou, jestli by jí to neposlali, ale to jen jako vysvětlení.
S těmi rodiči to asi fakt není dobrý nápad. Budou určitě už staršího ročníku, můžete je znejistět, no znáte to - že se něco děje v její rodině, když jí píše nějaký muž. A těžko jim to ta dcera vysvětlí, že o nic nejde a nedej bůh, aby se to dostalo k jejímu manželovi. Nebo aby se to vaše manželka dozvěděla, že vyhledáváte bývalou lásku. Ale jinak vás chápu, člověk je prostě zvědavý a ani nic jiného za tím nemusí být.
Mně se něco podobného před časem stalo. Kontaktoval mě někdo, s kým jsem se před pár lety rozešla. Pro něj to bylo jednodušší, znal telefonní číslo i mailovou adresu. Dostala jsem tehdy přání k narozeninám a k tomu pár slov o jeho životě. A ptal se, jak se mám já. Z dopisu jsem pochopila, že mu nejde o obnovení vztahu, že je v tom jen zvědavost a vzpomínky. Cítila jsem, že jsou vhodné dvě věci. Informovat partnera a odepsat. Udělala jsem to. Od té doby jsme stále v občasném kontaktu. Vánoce, jmeniny, narozeniny. Povídáme si a píšeme o dětech a vnoučatech, o svých nemocech, o svých pejscích... Nestydíme se navzájem na něco zeptat. Já na technické věci, on na pravopis a podobně. Proto si myslím, že byste měl podobný krok udělat. Přes rodiče to bude obtížnější, ale pokud se Vám podaří v úvodním dopisu, který by měl být "otevřený" i pro ty rodiče, formulovat věty tak, aby bylo jasné, o co jde, nemělo by to být trapné a nevhodné. Ale každý jsme jiný. Na neúspěch a nepěkné odmítnutí buďte připravený.
Zdravím. Podle mne to vhodné není. Nejste spolu v žádném kontaktu několik let. Proč by Vám o sobě měla podávat jakékoliv informace? Vás zajímá jak se má atd. a věci z jejího soukromí. Ale ji nezajímají třeba žádné informace o Vás..Proč se nezeptáte jejích rodičů jak se dceři daří? Bylo by to lepší, než jí po nich posílat psaní. Oni se před ní pak mohou zmínit, že jste se na ni ptal a necháváte jí pozdravovat...
Já bych to rozhodně udělal, pokud se vám ta myšlenka vrací. Jsou jenom tři možnosti - neozve se, vzkáže/napíše vám, že o nějaké vracení se k minulosti nestojí, nebo (a to si myslím, že bude výsledek) se ozve a ráda zavzpomíná. Přece jen jste měli pro jistý čas k sobě nejblíž, a pokud nebyl rozchod hodně zlý, může to být milé ohlédnutí i pro ni. Na bývalé lásky a na dětství přece každý z nás po takovém čase vzpomíná spíše pěkně a ponechá si v paměti právě to hezké.
Já bych to nechala být, jestli se máte potkat, tak se někde setkáte. Ona má jistě již dávno svoji rodinu, co si od toho slibujete? Nudíte se a ted jste vymyslel tuto akci. Dokud si nebudete jistý, že je sama, že je volná, tak to není vhodné.
Tak potkat se jistě nepotkáme, protože jsme byli každý z jiného koutu republiky. No samozřejmě že má rodinu, tu já mám taky. Nudím se? Prosím? Jak jste na tohle přišel/přišla nechápu. Proč tedy? Protože byla pro mě v té době důležitá a zajímá mě, jak se má. Co si od toho slibuji? Dozvědět se jak se má, třeba kolik má dětí, co dělá za práci atd. Nic víc a nic míň.
Neříkejte, že jen informace. Stará láska nerezaví, a docela byste byl pro takové malé dobrodružství...
Mám trochu jinou zkušenost. Asi po 25 letech, kdy jsme se neviděli, neslyšeli o sobě a ani se jinak nekontaktovali, jsem si vzpomněla na kolegu z VŠ ze Slovenska. Zadala jsem jeho jméno do googlu, má na Slovensku firmu, našla jsem e-mail. A napsala jsem mu, jestli si na mě vůbec pamatuje a jak se má. Okamžitě mi odepsal, dlooouhý e-mail, popisoval svůj život, svoje partnerky, odpověděla jsem mu v témže duchu, poslali jsme si fotky rodin a vlastně jsme si dali oboustranně výslovně najevo, že nic nehodláme začínat, že se jeden druhému neobjeví s kufry přede dveřmi apod. Od té doby, už skoro 20 let, si párkrát za rok napíšeme. Když jsme jeli s manželem na Slovensko na dovolenou, domluvili jsme se s ním - zajeli jsme k němu na celý den, měli jsme příjemný program, společný oběd, večer jsme zase vyrazili zpátky do Tater. Pak nám napsal, že kdykoli budeme chtít, můžeme u něho třeba týden bydlet a projezdit si okolí. Toho jsme nevyužili, máme rádi svoje soukromí a lépe je nám v penzionu nebo v hotelu, ale nabízí nám to každý rok. My jsme mu zase nabídli, že když pojede za synem do Prahy, má na půl cestě u nás ubytování, kdyby chtěl. Nikdo nemá s ničím problém, i když jsme spolu na VŠ krátce "chodili", je to prostě pryč a zůstaly jen hezké vzpomínky. Můj manžel není žárlivý, takže taky nic neřeší. Pohoda.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.