Jak se mám dostat z rozchodu?

Já si myslím, že to časem nepřejde, Jen to nebude tak silné a bolestivé. Horší by bylo, kdybys v tom vztahu zůstala a měla děti. To bys teprve viděla, jak vypadá peklo! To říkám , protože toto se mi stalo, zažila jsem před 40ti lety. Utíkala jsem se dvěma malými dětmi od člověka, který nás sice miloval a měl raději hospody, kamarády a pití. A musím ti říci, že se mi tastaví srdce ještě dnes, když ho uvidím. A to už jsme babka a dědek, prostě hodně staří lidé. Ale svého rozhodnutí, i když jsem krvavě zaplatila, nelituji. Klidně smutni, ale nezapomeň žít, radovat se a užívat si život. Máš ho pouze jeden a ušlý čas smutněním, ti nikdo nevrátí.

Ono to časem přebolí. Je potřeba udělat za minulostí tlustou čáru a posunout se v životě dál. Můžete zkusit i pomoc psychologa, pokud to sama nezvládáte a trápíte se opravdu hodně. Pomůže nový vztah, nové zážitky a prožitky. Ale na to nejste ještě připravená pokud Vás minulost hodně stále ovlivňuje. Berte předchozí vztah jako životní zkušenost. Dobrou i špatnou. Smiřte se s tím, že vztah skončil a otevřete se novým možnostem. I rozchody k životu patří. Zkuste to přijmout jako fakt a jít dál. Nehrabte se v minulosti a otevřete se novým možnostem.

Časem ta krize přejde. Snad ti to urychlí, když začneš taky myslet mozkem a ne jen srdcem. Uvědom si, že alkoholik není nic pro tebe, časem by se to jen zhoršovalo a že pro jedno kvítí slunce nesvítí. Na světě je spousta lepších kluků a právě ty si zasloužíš.

mohu-li taky přidat svůj úhel pohledu, pak bych chtěl podotknout, že to, co prožíváš, jsou emoce. A emoce jsou jen chemické reakce v mozku. Mozek má nějaké receptory, na které ta vylučováná chemikálie v mozku působí. A čím více ta chemikálie působí, tím ty receptory "otupují". Asi jako když chytneš do ruky třeba kuličku a při stejném stisku po čase nevíš, že ji držíš. Hmat otupí. Aby si kuličku znovu cítěla, musíš více stisknout. Stejně tak v tom mozku.

Takže paradoxně, jak můžeš obrusit ten žal je, když na něho budeš v duchu pořád intenzivně myslet, trápit se, klidně i plakat. Ale časem(řádově třeba týden?dva?) si řekneš sama, že už ti za to nestojí. Myslím si, že ti doopravdy dojde to, co víš. "Bylo mi s ním dobře, ale teď je(promiň mi) vůl. Najdu si někoho jiného." Obzvlášt, pokud víš, že ty už mu, bohužel, za to nestojíš. Určitě na něho budeš v životě vzpomínat. Ale v dobrém. Klidně budeš s někým jiným, na toho gizda budeš myslet, ale nebudeš mít pocit, že by si se s ním zase vyspala, nebo chtěla být.

I když je to už půl roku, a žal nemůže polevit, tak to proto, že si děláš naděje, že se něco změní. To nelze s určitostí říct, jestli se změní. Častěji se stane, že se to nezmění. Mysli tedy na něho kudy chodíš, před spaním, u jídla, Tv prostě pořád. Vzpomínej klidně na to dobré, zlé, ale hlavně, že už se nevrátí. Že se nevrátí, to si musíš v hlavě rozebírat donekonečna. Pokud ho chceš získat, pak donekonečna rozebírej, jak ho získáš. Pokud už ho získat nechceš, pak si rozebírej, že už ho nezíškáš. Že je to dobře, že sice byl dobrý, ale už není. Že se to stává.

Ještě k těm emocím. Emoce jsou droga. Jsme na nich závislí. Člověk, který se sem tam nervne, seřve okolí a pak se zase uklidní, ten měl prostě jen potřebu té chemikálie. Jakmile ji dostal, uklidní se. To, že tím rozhodí ostatní je mu v dané chvíli jedno. Když ta emoce na ty receptory pořád působí, tak je prostě "spálí" a pak už nereagují. Hodně otupí. Nestane se z tebe zombie, necita, nelida... Jen to tak už prostě nebudeš prožívat a podvědomí(hluboká mysl) se nechá přesvědčit.

Terapii?

Doporučuji terapii, abyste se nedostala do depresí z rozchodu.

Zdravotní pojištovny teď nabízí příspěvky - 7000kč VZP 10 návštěv po 700kč (jednou lze změnit terapeuta, nedoplácí se), ČPZP 5 x 500kč (max doplatek do 700kč), ZP ŠKODA - jednorázově 500kč, ZPMVČR - do 18 let 1500kč, nad 18 let 500kč, RBP, OZP, VoZP --- zatím žádné příspěvky. Odkazy poradte.cz/... Vše je možné online z domu. Nemusíte nikam chodit, pokud nechcete.

Psychoterapie je také možná zdarma přes žádanku od lékaře (např praktického) anebo si můžete platit soukromě.

Program, práci, činnost, nový lidi, něco si o tom přečíst, kámošku na vykecání se. Sama sebe přesvědčit, že tyhle reminiscence Ti škodí, že je to zbytečné, marné a kdyby to pokračovalo, stejně to ztroskotá. První lásky si zpravidla nebereme. Ty jsou něco jako přípravka pro vztahy další. Stanov si den, kdy to v sobě uzavřeš. Něco si nalej......

Bolí to, opravdu teprve čas bolest obrousí.

Dávají se normálně dva roky. A někdy skoro nestačí, ale už to tolik nebolí. Jeden rádce tady napsal, že mu trvalo 6 let, než mu přestalo bušit srdce, když potkal svoji lásku.

I když budeš dělat něco jiného, sportovat, bavit se, stýkat se s někým jiným, přijde občas nějaký okamžik, který Ti dotyčného připomene a zatrne, v hrudi se sevře.

Je dobré si uvědomit, že ty chvíle tady budou asi pořád, někdo nás prostě neustále přitahuje. Mě pomohlo o té bolesti psát a mluvit. Snažím se dělat hodně věcí, říkat si, není to možné, zapojit rozum.

A vědět, že tyhle stavy provází hodně lidí a možná to brát časem jako obohacení, ne každému je dopřáno poznat takový dlouhotrvající cit.

Od září to je ještě hodně krátká doba na zapomenutí. Chce to více času, to už je ověřeno. Nebo když potkáte jiného, najednou budete cítit, jak se vám tamten vzdaluje v myšlenkách a vám to ani nebude vadit.