Nejste přihlášen/a.
Poraďte prosím, kde sehnat dřevěné proklady - špáchtle do velkých sklenic, aby rychlokvašky nevyplavaly?
Jsou to ta lízátka, co strkají doktoři při vyšetření do krku?
Děkuji.
Kdysi se snad prodávala ta dřívka k zajištování okurek v lahvi jako součást balení nějakého přípravku ke konzervaci (Deko?). Vím, že se dnes prodávají samostatně a našla jsem je třeba zde: svetcukraru.cz/....
Já kvašáky, při nakládání vždycky šprajcnu větším okurkem a hruším stéblem kopru, klackem z kopru na vinném listu. Po vykvašení je opláchnu a naskládám do umělohmotné krybice, zabere méně místa v lednici a novou slanou vodou a novým koprem.
Děkuji za ukázku, to vypadá dobře. Na příští rok ty dřevěné jazyky objednám, letos už rychlokvašky dělat nebudu, jenom pro sebe mi to stačí.
My jsme doma nikdy kvašáky nedělali, /ale jinak mamka zavařovala všechno/, tak jsem solný nálev nedělala, zkusila jsem jenom přelít octovým.
Tak velké okurky jsem neměla, no pro příští rok už budu vědět.
Ty dubové tenké věcičky, když se daly křížem, to tak krásně zajistily, tak ty se asi nevyrábí...
Zatěžuji sklenicí naplněnou vodou o menším průměru s uzavíratelným víčkem, která pasuje do té větší. Vždycky jde najít nějaká menší sklenice, která pasuje do té větší. A ještě ovážu pruhem látky nebo fáčem, a vždycky je to ok.
Někdo také napustí vodu do silnostěnného uzavíratelného igelitového sáčku a ten se pěkně přizpůsobí průměru sklenice a zatíží. Ale já k tomu nemám důvěru, kvůli tomu plastu.
Ty lékařské špachtle ne, ty se lámou, kdysi jsem zkoušela!
5 litrová, velká sklenice má hrdlo 9 cm široké, ale dala jsem okurek jenom do půlky, takže vyplavaly stejně okolo. Zkoušela jsem zlomit špejle, i tu menší skleničku. Pro příště musím tedy sklenici zcela naplnit, ty sáčky do mrazáku by mohly být dobré, ale co udělá s nimi ten ocet, tot otázka.
Děkuji za odpověď, nemusím už zkoušet ty lékařské špachtle. Ale namočila jste je /jak jsem se nyní dočetla/ na pár hodin před tím vložením do sklenice, jestli by nezměkly, nebyly by pružné?
Propíchejte je před vložením do sklenice několikrát kolem vidličkou. Stokrát jsem si dělal různé máčenky a nikdy nic nevyplavalo nad hladinu. Jak se nacucají, zůstanou trvale pod hladinou.
Ne, nenamočila, tenkrát mě to nenapadlo. Pak jsem dělala rychlokvašky ve smaltovaném novém hrnci, na který jsem měla kulaté dřevěné prkénko, zatížené umyttou novou dlažební kostkou, pár jich odněkud tenkrát donesl syn, tak jsem jednu zabavila. To fungovalo taky dobře. Až za nějaký čas jsem přešla na ty sklenice, kvůli lepšímu využití prostoru.
Do rychlokvašek ocet nedávám, doma jsme nikdy nedávali, není potřeba. Perfektní blog ohledně kvašení a fermentování je tento, naučila jsem se dělat podle nich kimči, časem chci vyzkoušet více.
Také dáváme malé talířky.
Pardon, nevšimla jsem si.
Našla jsem tady 4home.cz/...Toto je v podstatě dceřiná společnost. Také u nich nakupuji.
Jako malá si pamatuji, že mamka a babička používaly taková široká dřívka, ne ta úzká na vyšetření krku. Ta široká se za tím účelem prodávala, dávaly se nahoru pod hrdlo a okurky tím byly stlačeny a zajištěny na svém místě.
Já si venku sebrala pěkný kámen, omyla převařila a od té doby ho používám i na zelí. Kupovaná těžítka jsou předražená.
Nevím, jestli do toho ještě půjdu, jestli se mi to na stará kolena vyplatí. Přece jenom už člověk nechystá pro širokou rodinu, ale pro dobrou manipulaci by se právě hodil nějaký hrnec ,,kvašák, se širokým hrdlem, kam se dá vejít ten talířek a zatížit kamenem. Na kameny jsem zatížená a šikovný, hladký, akorát do ruky se mi tady povaluje, a ne jeden. A bylo by vyřešeno na furt. Tak uvidím příští rok, jestli tady ještě budu a budu-li vůbec mít na zahradě okurky.
Děkuji za všechny příspěvky, je vidět, že jsme národ kutilů a chceme se postarat sami o sebe.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.