Nejste přihlášen/a.
Hezký den. Vím, že jsou tu ženy co rakovinou prošli, bohužel nepamatuji si si kdo. Oslovila bych je s dotazem do vnitřní pošty. Že má RS a jsem na inv. vozíku víte, nově mám diagnostikovaný tumor dělohy, vaječníků, nelze v této fázy operovat. Nejdříve ozařování, pak operace a chemo. Smrti se fakt nebojím ale toho co neznám se obávám a mám mnoho otázek. 1 Jak probíhá ozařování a jak je snášené,2 operace a jak tělo snáší, že nemá dělohu, vaječníky. 3 chemo jednou cyklofosmamid jsem na RS prošla, byl to ale jen čajíček proti chemo co se dává na rakovinu, špatně mi bylo ale dalo se to vydržet. Ráda bych věděla jak jste léčbu snášely, to víte z vozíku se i špatně zvrací a já chci být připravená. 1.3 v neděli nastupuji do nemocnice a zajímá mě, jak tento proces může trvat dlouho, vím, že u každého jinak ale aspoň nastínit. Děkuji Lída. Nemusíte se odhalit zde, pokud chcete, napište do vnitřní pošty. Děkuji.
Liduš, zasatavil se mi dech i srdce, když jsem četla vaše řádky. Jestli existuje reinkarnace, pak jste v minulém životě musela být hodně velký hajzl. Fakt! Já tím vším prošla a zvítězila jsem. Pamatuji na radu lékaře, který mi řekl: Nikdy nesrovnávejte svou nemoc a svou léčbu s nikým jiným. Ono to vypadá stejně, ale velikou roli hraje mnoho ukazatelů pro to, aby léčba byla u každého jiná. Nemůžete pochopit, proč máte růžové tabletky a soused bílé. Proto se nikdy nesrovnávejte. Také nedovolte lidem, aby vám vyprávěli o své nemoci. Máte dost toho, co řešíte a zvládáte vy, nedovolte nakládat na sebe ještě problémy druhých. Věřte lékaři a věřte, že z toho vyjdete živá a vpořádku a mnohem silnější. Liduš, měl pravdu! Mějte dost síly a rozložte si ji asi tak na rok. Tak dlouho ta léčba trvá. Je dobře vidět, že na obzoru je vítězství a život. V myšlenkách budu stále s vámi. Vy víte, že jsem vás, celou tu dobu, co se tady setkáváme, máte můj obdiv. A ten vám zůstane! Ozývejte se, abychom věděli, jak se máte a jak to zvládáte. Všichni vám fandíme. Hodně štěstí!
Nedá mi to, musím ještě něco dodat. Jestliže se k tomu postavíte tvrdě, jakože musím to přežít, budete mít pak velké problémy. Posttraumatický stres. Šílené sny, deprese. Musíte to všechno prožít, proplakat, prosmutnit, vypovídat se z toho, neuzavírat to do sebe, protože to mozek nezpracuje a je to strašné. Vlastní zkušenost a poznání po debatě s psychologem.
Lidus, ničeho se nebojte, to dáte. Už máte stanovený postup léčby. Tu vám stanovil tým lékařů který se na ni shodnul.
Bez vaječníků a bez dělohy se dá žít v pohodě. Nevím kolik je vám let, ale to je to nejmenší. Děloha slouží jen na to, aby v ní vyrostl plod, jinak není potřeba a vaječníky produkují hormony,ale ty se dají nahradit. Jestli jste mladší, tak vám gynekolog nějaké předepíše.
Co se týče ozařování, tak s tím zkušenosti nemám. Ale byla jsem na pokoji s ženami které na to chodily a neříkaly, že by to bylo bolestivé. Jen na chvíli posvítí na břicho, ale musí to být na přesné místo, které předem určili pod ultrazvukem. Nesmí se to označení smýt. Počet ozáření určí lékař.
Operace dnes už není nic zatěžujícího, pokud se něco nepřidá. Já když jsem byla na operaci, tak za čtyři dny domů. Ptali se mně jestli mám odvoz, řekla jsem, že mám a běžela jsem na vlak a jela domů 50 km vlakem.
Co se týče chemoterapie, tak to není procházka růžovou zahradou. Ale dá se to. Já jsem říkala, že to není jako sedět v cukrárně, sedět v křesle na onkologii. Já chodila jednou za tři týdny na třídenní aplikaci. První den jsem seděla na onkologické ambulanci 8 hodin a 7 hodin do mě lili jednu dávku infuze za druhou. Jednu horší než druhou. Při jedné jsem měla alergii, zčervenala a osypala jsem se. Tak mi před aplikací vždy dali dávku kalcia, pak jsem to přestála. Při jedné dávce se mi dělalo špatně. No, seděla jsem s pytlíkem na klíně, když se něco dělo. Ale to je normální, tak tam seděli i jiní lidé. Po sedmihodinovém moratoriu jsem dostala na cestu domů ještě pomalou kapačku na dva dny. Druhý den jsem v místě bydliště jela na další kapačku, ale tu jen jednu. Třetí den jsem jela v místě bydliště na ukončení aplikace. Takových chemoterapií jsem absolvovala 18. Dojížděla jsem na ně 50 km vlakem. Zvládla jsem to. Někdy mi ve vlaku moc dobře nebylo, kor když jsem musela celou cestu stát v narvaném vlaku. Autem bych si netroufla, to bych se bála abych nezpůsobila nehodu. V místě bydliště, to jsem autem jezdila. Byla jsem ráda když už jsem byla doma. Po tom jsem pokračovala biologickou léčbou. Těch jsem dostala 63. Každé tři týdny. Ta už nebyla tak agresivní.
Při léčbě mi vlasy nevypadaly ale byla jsem po ní tak trochu ochrnutá. Bylo to také nepříjemné. Hlavně když bylo chladno. Do lednice jsem chodila s chňaplama. Když jsem šla nakoupi, měla jsem problém u pokladny zaplatit. Ruce jako hrábě. Chodit do schodů bylo také namáhavé. Trvalo to hodně dlouho než to odeznělo. Nejméně dva roky.
Měla jsem výhodu, že jsem měla port. Nevím jestli ho máte také, protože to věčné napichování žil zničených chemoterapií by bylo hrozné.
Ale všem dnům není konec. Chodím každého půl roku na PET CT na kontrolu. Zůstala mi metestáza na plicích. Po třech letech se mi začala zvětšovat, tak na operaci plic, vzali mi kus plíce. Ale i když mi říkali, že to není lehká operace, tak jsem byla za týden v pohodě. Pořád jsem pod kontrolou. Teď zase mi našli, že se jim něco nelíbí dole v břiše, tak jdu na kolonoskopii. Pořád něco dokola. Tak s tím bojuju už 7 rok. Ale nesmím si to tak brát. Říkají, že u této nemoci je důležitá psychika.
Lidus držte se! Třeba to tak hrozné nebude. Nechá se to vydržet. Hlavně se nevzdávat.
Lado, port nemám ale viděla jsem, že ho ženské měly a mám kamarádku co ho má několik roků. Na kolonoskopii jdu v pondělí a momentálně řeším, co to bude za ostudu když se po jakémsi yel-klistýru pose...Já z toho vozíku toho fakt moc nezvládnu a vstát rychle na WC to půjde těško. Jsem staršího data babka a rodit se nechystám a vlasy, to je poslední co mě tíží, roky chci ostříhat na ježka a manžel odmítá vyhovět. Vnučka mi u vietnamců koupila včera krásnou růžovou paruku a říkala, babi mají i zelenou a modrou, fakt jsou dobrý. Je vás hodně, co jste něco podobného musely řešit a stále jste tu, tak věřím, že to přežiju taky. Já mám jen ráda, když vím co můžu čekat a vy jste to napsala docela přesně. L
Ten yal klystýr je v poho. Budete si jej dělat sama nebo až tam? Já si jej udělala doma. I když mi říkali, že mám vydržet co nejdýl, tak jsem do 10 minut běžela. Střevo bylo čistý. Radila bych vám dojet hned po aplikaci na záchod a být s kalhotama na půl žerdi připravená. Nebojte, nepose..te se . Držím pěsti at vše zvládnete.
Milá Liduš, věřte, že vše dobře dopadne, všechno se v klidu a pohodově vyřeší. Tak jsem si to stále říkala, když jsem šla na ženskou operaci. Nemám další zkušenosti, ozařování nebylo. Sice karcinom našli, jen 1 1/2 mm, ale pak jen kontroly. Držím všechny palečky a brzy se nám ozvěte.
Maky, takovou miniaturu a vy se divíte, že ho vůbec našli. Já se ptala, jak je to velké a pan docent mi z úsměvem říká, kopačák, vám nebylo malé spodní prádlo? Bylo a tak jsem si za pár korun u vietnamce koupila větší. Snažím se to nehrotit ale to víte až tak do smíchu mi zase není. Ovšem hroutí se rodina a tak nezbývá, než zůstat nad věcí a brát to z humorem.
To jsem ale trapná s mými 1 1/2 mm. Celý zástup lékařů svorně kroutil hlavami, jak se na to tak brzo přišlo. Najednou jsem měla v hlavě, že si mám hned dojít na roční pravidelnou kontrolu, kde se dělá stěr z děložního čípku. Když přišel výsledek, tak jsem jela. Člověk se bojí vždycky při něčem takovém, ale pak si řekne, že strach je k ničemu.
Tak to mi je teda líto, Liduško. Moc Vám přeju hodně sil a štěstí. Asi se to dá zvládnout. Mám sestřenici, co už je třicet let po odstaranění celého spodku kvůli rakovině. Tehdy měla doma dvě malé děti a manžel to neustál a odešel. A ona funguje dál a ještě opravuje dům po rodičích.
Budu Vám držet palce. Liška
Jedna žena z rodiny měla rakovinu dělohy. Operovali ji atd...Je to zatím už 3 roky a chodí každé 3 měsíce na kontroly do pražské nemocnice. Prý je to v pořádku a bude tam chodit už jen za 6 měsíců...Potíže nemá žádné, ale je velmi hubená, prý záměrně, říká.
Chtěla bych Vám Liduško popřát, at Vám všechno dobře dopadne. Dávejte podle možností a nálady zde o sobě vědět. Jsem přesvědčena, že jste silná žena a že znáte citát : Čeho jsem se nejvíce bál, to se stalo...
A proto nebudete mít strach. Ano, strach je nejhorší nepřítel uzdravování a Vy sama víte, co dokáže psychika s nemocným člověkem..
Jak jsem tady za ty roky poznala, máte odvahu, smysl pro humor a touhu po životě. Takže věřím, že v téhle kombinaci nás leckteré tady přežijete. A to Vám z celého srdce přeji.
Držím palce a budu i já na Vás myslet.
S přáním plného uzdravení
Dolga (Alžběta)
Děkuji za informace a podporu. Lidské tělo vydrží víc jak tušíme a já věřím, že to bude vše dobré. Musí to být dobré, mám velkou motivaci. Auto mám na soc. podporu a ještě 2 roky musím přežít aby nemusel manžel peníze vracet, plošinu na schody se mi podařilo konečně vybojovat a na tu tu musím být 7 let, no a pak vnučky, do svatby daleko a já se ji chci dočkat. Ještě jednou všem dík a určitě se zase ozvu jak to bude možné, držte se holky, v našem věku už každá máme něco s čím se musíme porvat. L
Zdravím všechny a děkuji za poznatky a podporu. Pět týdnů ozařování denně, 14 dni v nemocnici a ob den v narkoze vnitřní ozařování. Pan docent jásal jak to dobře snáším při diagnoze RS, nicméně RS děsná ku... a počkala si než přišla s atakou, dnes jsem unavená tak, že sama nezvládám skoro nic, ledviny co mě nikdy nebolely je levá nefunkční a pravá špatná. Po ozařování onkogynekolog našel jen jizvy, nádor zmizel. Prý by to chtělo nějaké chemo, jelikož markry mám zvýšené ale to bych nemusela ustát, řekl lékař. Zatím v pohodě, jen psychika je v troskách ale snažím se. Spousta věcí mi celkem nevadí když jsem sama, jakmile mi manžel musí pomáhat i plenu měnit jsem rozhozená a moje lidská důstojnost je v pr... Nezbývá než se se životem stále rvát, jsou dny kdy za to stojí ale přichází chvíle kdy bych to z chutí zabalila bez mrknutí oka. V onkologické ústavu jsem viděla spoustu velmi mladých žen i mužů, malé děti s nádory na mozku, to je tagedie u mě v 60 letech to tragedie není, já si život užila.
Milá lidus, tak toto by si měla přečíst tazatelka "zuzkaj", která ztratila smysl života kvůli nějakému nedorozumění s rodiči. Všichni vám držíme palečky.
Liduš, vy jste mla ve mně vždycky velkého obdivovatele. Ale teď jsem beze slov. Jste úžasná! Nevím, co říci lépe, aby to vystihovalo můj obdiv a úctu k vám. Jste pro mě vzorem.
Milá Liduš, myslím, že to nejhorší už máte za sebou. Nedejte se, bojujte, v 60 letech přece život nekončí. To bych už musela být 5 let tuhá. Dneska je už medicína na vysoké úrovni a dokáže to, co před několika desetiletími byla jen fantazie.
Přeji hodně zdraví, optimismu, porazí to jen ten, kdo dokáže bojovat. Pokud to někdo zabalí, chyba je jenom v něm.
Tak at se daří a život běží ještě hodně roků. Zdraví Jaga.
Nevím co napsat, tak jen přeji štastnější, usměvavější dny. Oni přijdou, vydržte, máte můj obdiv a klaním se. ID
Dobrý den,
pokud nemáte metastázy, tak kontaktujte protonové centrum v Praze. Je jedno jestli jste z Tramtárie, pokud ta možnost tady je a jste pacient pro kterého je proton vhodný (nesmí být metastáze), tak to zkuste. Je to ta nejšetrnější metoda co se týče léčby co snad existuje.
Já bohužel neměl to štěstí abych mohl zachránit člena rodiny, protože svou nemoc tajil a dal se do léčby metodou užívání tablet, které jej měly vyléčit. Když nám pak oznámil, že má rakovinu, bylo to již v době, kdy byly v těle metastáze. Takže proton již nebyl možný. Přitom to je jedna z nejlepších metod pro tělo. Doporučuji pročíst i příběhy lidí, kteří léčbou prošli:
proton-cancer-treatment.c/...
At se daří!
já po zjištění, že člen rodiny má rakovinu, jsem zjištoval informace a možnosti a byl jsem smutně zaskočen tím, co jsem na Facebooku našel. Je tam jedna skupina, kde plno lidí řeší rakovinu. O to smutnější byl fakt, že to bylo:
Má šestnáctiletá dcera včera zemřela, pak jedna co má tři děti, tak je onkologický pacient. Ale nejšílenější byl počet těch pacientů ve věku 0 - 5 let.
Nemluvě pak o doprovodu na onkologickou ambulanci na chemo, kde člověk potkával spíše mladé.
Do toho jsem pak řešil i jedno úmrtí v okolí, kde byla rakovina imunitního systému. Totál tragédie, zabije Vás vlastní tělo.
Pak tady je ta blbost jménem covid...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.