Nejste přihlášen/a.
Také Vám držím palce. Zřejmě jste až teprve nyní našla správného partnera pro sebe a otce svých dětí.
Stále nám říkají, že lidský věk se posouvá, dnešní 60 - 65 jsou duchem a hlavně vizáží mladí lidé. To už nejsou babičky v zástěře a šediví dědové u slepiček, jak jsme znali prarodiče z vesnice, my jako děti .
Navíc i s dětmi omládnete a budete držet krok s módou, životním stylem a vůbec pozitivním náhledem na život a budoucnost. Budete mít NADĚJI.
A ano, může se stát, že se něco přihodí, ale to neví nikdo, nikdy dopředu a strachovat se od mládí, tak ten život nestojí za nic.
Děkuji ,,wamp,, za pochvalu, potěšilo.
Nevím, zda jste si to, Lipánku, vyzkoušela. Já ano. Jsem fit, pracuji, sportuji, zástěru nenosím, jsem zdravá, ale po padesátce se starat o nedospělé dítě byl dost záhul, manžel už taky měl tendenci syna nechávat žít spíš než se s ním učit, sportovat atd...není to snadné. S dítětem neomládnete, budete stárnout jako všichni ostatní, jen to, co je ve dvaceti sranda s nadhledem je ve čtyřiceti a víc docela dřina. Navíc budou stárnout vaši rodiče a místo aby pomáhali budou sami potřebovat pomoc. A den bude mít pořád jen 24 hodin. Něco jiného jsou "děti pro radost", tedy mimino, když máme doma nějaké pomocníčky - starší sourozence. Ale to paní nemá.
etana - nechte to na tazatelce, nesuďte podle sebe. Ona bude mít první a zvládne to, protože se člověk mění. Malé díte kolikrát nezvládne ani dvacítka, nebo třicítka. Dříve rodily ženy jedno dítě za druhým ještě před padesátkou, měly jich třeba 12. Byly sedřené, to ano, ale dnes je jiná doba.
Dneska s automatickou pračkou, sušičkou, myčkou na nádobí, jednorázovými plenami, nabídkou oblečení to musí být brnkačka, než za nás - praní v prádelně, zatopení a ohřátí vody, vyvařování, věšení na šňůry, žehlení, shánění plen, oblečků, punčocháčků, jogurty dvakrát týdně atd..
Já jsem měla nového partnera v padesáti a když přišla řeč na dítě, tak jsem řekla, že bych se z toho nehroutila a když by bylo, tak bych ho dokázala ještě vychovat /i sama/ A dnes by mu bylo už 13 a cítila bych se moc naplněná, kdybych tady měla školáčka. Tenkrát jsem už byla ale po přechodu.
A nějaké dohadování s dospívajícím? Já měla dva kluky a nevěděla jsem nic o dospívání, žádné problémy nebyly. Každý máme jiné zkušenosti.
A s vnukem - blbnu víc jak za mlada.
Etana v 17.04 Myslím, že každá máme na dotaz jiný názor a stojíme si za ním, at si tazatelka vybere jenom to, co se jí bude líbit.
Já jsem odpovídala tazatelce první v 18.07.
Že jste mě jmenovala v 18.57, tak jsem také Vás jmenovala v 9.23. Nevidím nikde opravdu ode mne kritiku na Vás, /a docela mě to rozesmálo, jak málo stačí/, co se Vás konkrétně dotklo? Jediné, co se Vás týkalo bylo - etana - nechte to na tazatelce, nesuďte podle sebe.
Vy jste si to vyzkoušela a já napsala, abyste to nechala na tazelce. A dále jsem rozvinula, v čem to bude mít rodička ve 40 v dnešní době lehčí oproti nám, které rodily v 75 letech. Samozřejmě nevím, kdy jste měla děcka Vy.
Možná, jsem měla udělat odsek u druhé věty - ,,Ona bude mít první a zvládne to ... Takže sorry, nejsem si vědoma ničeho špatného vůči Vám...
Po šedesátce, respektive sedmdesátce, budete rodiči maturanta, případně jako důchodci živit studenta VŠ - a to ještě v případě, že se "zadaří" hned. A to je jen jedna z nelaskavých představ.
Proč chcete dítě, když jste o něj dosud nestála?
Je to sice docela pozdě, ale není to zas až takový problém. Po sedmdesátce, tj. v okamžiku, kdy půjdou rodiče do důchodu, bude mít dítě okolo 30 let. To už jej zcela jistě živit nebudou. Navíc ve 40 letech už by měli fungovat stabilině bez nutnost žít z ruky do pusy. Spíš by mohl být problém v tom, že se nezadaří hned. Nám to trvalo 9 let a to jsme byli skoro o 10 let mladší.
40 není mnoho ale čas šíleně letí, 50 je už dost a 60 ještě víc. Do teď žijete svůj život a dítě vám ho totálně rozbourá ale je to vaše věc, spousta žen má první dítě pozdě, na druhou stranu co je pozdě, 20 let matka nemá nic, neumí nic a neřeší to. Vy umíte víc, jste zabezpečená a dítě si bude žít jako v bavlce. Každá mince má dvě strany.
Jednak hrozí zdravotní komplikace poměrně často, genetika se může taky zbláznit, budete muset projít tisíc testů a stejně nebude jistota, že dítě bude úplně zdravé. Navíc to o námaze při výchově v pozdějsím věku je naprostá pravda a pro děti i problém, v 50 letech budete mít dítě do 3 třídy, budete s dtětem lyžovat, bruslit, plavat? V 60 letech pro ně budete někdo, nad jejiž názory budou s úšklebkem mávat rukou a budou závidět na maturáku druhým svižnou mamku v minisukních nebo tátu s hřívou vlasů. Dnes mají dvacetiletí nejvýš 50 leté rodiče a 10 let je někdy set sakra poznat. je to generační problém. Je mi 61 a že bych chtěla doma maturanta, to tedy ne. Mám co dělat sama ze sebou a chci mít klid.
V 50 samozřejmě budete s dítětem lyžovat, bruslit i plavat. Uvědomte si, že v tom věku máte do důchodu 20 let. To není žádné stáří.
"budou závidět na maturáku druhým svižnou mamku v minisukních nebo tátu s hřívou vlasů"
Tak to by mě zajímalo, kolik bude za 20 let takových maturantů, kteří budou mít mladou svižnou mamku v minisukni a mladého tátu s hřívou vlasů. Průměrný věk prvorodiček se neustále zvyšuje a už před pár lety překročil hranici 30 let, u druhého a dalšího dítěte jsou pak rodiče ještě starší. Lidi studují, budují kariéru, cestují, šetří na hypotéky, seznamují se a rozchází, mnozí mají problém najít vhodného partnera. Mít dítě co nejdřív dnes rozhodně není žádný trend. Značné množství (i mladých) párů má problémy s početím a ani s umělým oplodněním to někdy není o moc jednodušší. Čtyřicetiletých rodičů bude spíš přibývat.
Nemoc přijde nečekaně a bohužel, kolem 60 roku není každý jura. A mít k tomu nezaopatřené dítě není žádná extra fajn vyhlídka. Ale kdo to chce, at to zkusí. Ano, věk se pro mateřství prodlužuje a taky bude přibývat nedonošených a jinak poškozených novorozenců. Protože čím starší matka, tím větší možnost, že se to stane. Z celkového hlediska planety to taky není nejlepší strategie. Asi je hnusné říci, že zvířata poškozená mláďata zahubí i hned po narození, my si je naopak vyrábíme. Ale bohužel, je to pravda.
Měla jsem kdysi kamarádku. Narodila se mamince, když jí bylo 53 let. Ovšem nechtěně, tehdy byla antikoncepce v plenkách, ženské byly krev a mléko a rodily za korunu. Paní si prý pořád myslela, že už je konečně v přechodu a když se ukázalo, jaký to byl "přechod", bylo už na všechno pozdě. Maminka umřela, když Marušce bylo 20, tedy v 73 letech.
Úmyslně bych do toho nešla. Kdyby Vám bylo o 10 míň, v těch 30 letech se to ještě dá zvládnout. I když šance přirozeně a brzy otěhotnět se prý snižuje na 30 % oproti dvacetiletým. Takže třeba neotěhotníte hned, protože chcete. Ale taky třeba za 5 let a to už opravdu nemá cenu.
Navíc u starších matek se prý často vyskytují různá poškození plodu, častěji, než u mladých maminek. Vím, dneska se všechno už podchytí včas, ale přesto je to veliké riziko.
Nemohu mluvit do Vašeho jednání, na to nemám právo, ale raději bych v tomto věku opravdu ty 3 psy, než miminko. Občas prostě člověk něco prošvihne, co naděláme? Jaga.
Nikdo taky nemáme patent na dlouhověkost. Nepřeji Vám nic zlého, ale kde je psáno, že tady ještě s manželem oba budete, dokud vás bude dítě potřebovat? Že ho stihnete vychovat, připravit na život?
Mně třeba umřel tatka, když mu bylo 49 let. A ten Váš, stejně starý, se teprve chystá k otcovství.
Je to nepříjemná poznámka, vím, ale musí člověk uvážit všechna pro i proti.
Opravdu si myslím, že už je pozdě.
Mám ve svém okolí několik čerstvých maminek kolem i po 40. Neříkám, že to je ideální, ale kdybych byla ve vaší situaci, tak bych do toho šla. To pak čím dřív, tím líp. Se mnou byla v porodnici paní, co měla syna na vojně a narodila se jí ve 42 letech holčička. Do té doby se nedařilo, tak to vzdala, a ejhle...
Já jsem asi nejmladší tady, kdo napíše svůj názor... Ale mně se zdá věk 40 pořád ještě ok. Teta měla malého tak tak nějak, vše v pohodě.. Udělejte to, co cítíte. Neptejte se tady. Někdo vám řekne to, někdo zase to. Každý má názor jiný. Někdo vám řekne, jak budete stará matka a nebudete si rozumět s dítětem.. Vy třeba podvědomě tyhle názory přijmete. Pro dítě se nakonec nerozhodnete. Za pár let už ale skutečně pozdě bude a to už nic nebudete moct dělat. Už si budete moct leda vyčítat, že jste to neuděla. Že budete na stará kolena sama, bez rodiny, bez potomků, budete akorát litovat. Co se týče nemocí a chorob, v dnešní době je takových možností vyšetřování už na samém začátku těhotenství, že kdyby se něco dělo, tak se to včas podchytí a byla by třeba ještě možné přerušení. Ale ani ta šance tak vysoká není. Kolik dětí se denně narodí na světě? A kolik z nich je nějak postižených? Neni to moc. Moc se jen o tom mluví a píše, a pak si lidi myslí, že ve 40 automaticky bude dítě s Downem. Blbost... Ano, riziko je. To je ale vždycky, i u maldých mamin. Že si nebudete rozumět s dítětem? Generační rozdíl? Mě mamka měla ve 32. Dřív to bylo pozdě, dneska je to hodně brzy. A ano, nikdy jsme si nerozuměly jako kamarádky. Každopádně časem jsem zjistila, že to není o rozdílu věku. Prostě buď si matka chce rozumět a být oporou 100 procent pro své dítě a je, nebo ne. Neáleží na věku. Být vámi se úplně vykašlu na tohle, něke se ptát a tak... Udělejte to, co vám říká vaše emocionální já. Jak to cítíte. Dokonce i to racionální rozumové já použít můžete. Protože prostě 40 je pořád v pohodě. A když to opravdu budete brát logicky a přemýšlet nad tím, je to v pořádku. Dělejte, co vám říká srdce. Většinou litujeme věcí, které jsme NEudělali, než věcí, které jsme udělali. Snad nikdy jsem tady nikomu nic nepsala. Náhoda, že jsem sama sem něco vkládala, tak jsem tento příspěvek zahlédla. A cítím, že vy to dítě chcete, že ho mít budete, a že jsem třeba teď maličko přispěla k novému životu. A to mi za těch 20 min psaní stálo. Držím palce! )
Záleží na vaší i partnerově zdravotní kondici (kvůli vrozeným vadám na partnerově víc - ale má pod 60 - ok), na zdravém prostředí (moderní jsou alergie na cokoli), do kterého dítko se narodí. Budete moci na mateřskou - bez potíží v zaměstnání? Vymodlené mimčo se bude mít príma, radím jen náležitou přípravu.
Pozdě - no jak se to vezme, ale upozorňuji, že dohadovat se s pubošem těsně před šedesátkou je ,,úžasné´´. Vidím to u jednoho příbuzného, který to zažívá ...
Všichni nemají dramatickou pubertu. Když jsou zvyklí na režim a mají smysluplné aktivity, tak je to v pohodě. Aspoň já žádné drámo nepamatuju. Ani teď u mých pubertálních vnoučat není problém spolu vyjít.
Mám kamarádku která má 3 dcery. První ve 20 letech a pak po deseti letech druhou a třetí měla půl roku před čtyřicítkou. Samozřejmě, že je miluje, ale říkala mi, že kdyby tušila jaký to bude v těch čtyřiceti, tak by do toho nešla ani náhodou. Prý už ji chyběla energie. U ní to tedy bylo srovnání s výchovou dvou předchozích a u vás to může být jinak, ale já po svých zkušenostech bych do toho taky nešla. Před čtyřicítkou jsem taky moc chtěla dítě a i přes pomoc lékařů se nezadařilo. Teď po skoro 10 letech si říkám, že jsem ráda. Chodím z práce unavená tak, že na výchovu bych neměla další sílu. Takže pokud si dokážete představit jak to třeba bude za 10 let, tak se rozhodněte podle toho.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.