Nejste přihlášen/a.
V práci se zas hroutím. Jsem spíš introvertnější člověk, ale práce asistenky mě baví.Musím komunikovat s lidmi jak po tel. tak osobně. Vést administrativu a hlídat změny. Práce, kterou dělám mě baví, i když se občas cítím jako hadr na holi a domů chodim v 18:00 a mám malé dítě. Moje vedoucí má raději upovídanější lidi. Stěžovala si, že se jí zdá, že s lidmi nedostatečně komunikuji a že dělám chyby v administrativě. Po měsíci zaškolení sem musela normálně fungovat, nebyl nikdo koho bych se mohla na místě ptát. Přes půl roku mě nikdo nekontroloval, něž před vánoci měli být kontroly. Jak komunikujeme s lidmi a zda je i administrativa správně. No a prý nedostatčně komunikuji a v administrativě byly chyby. Dali mi an vybranou, bud se budu snazit nebo půjdu. Rozhodla jsme se za sebe bojovat a od té doby jsem se prý "výrazně zlepšila". Komunikace s klienty je prý dostatečná a v administrativě zatím žádná chyba. Už jsem v práci začínala mít zase dobrý pocit, než opět další kontroly a při poslední sem se necítila dobře, i když se mi zatím nevyjádřily už ted se hroutím. Už me to ubíjí neustále každý den chodit s práce zničená a bát se, jak sem dnes působila a zda jsem nedělala chyby. Otravuji tím muže i malou dceru. Přemýšlím, co dělat dál. Zda si najít něco méně náročného a odejít, i když mě ta práce baví, a nebo počkat a vše vydržet a čekat ze dne na den co bude dál.
A hlavně nechte si ty problémy v práci a nenoste je v hlavě domů. To partneři nemají rádi, když jim vykládáte své pracovní starosti, je to otravuje, unavuje, vysává, když je to pořád dokola a on s tím absolutně nic nenadělá. Má ostatně v práci svoje. Ventilujte to u kámošky nebo venku do vrby, ale rodinnou atmosféru si nekažte. On by Vám měl říct, tak té práce nech, když Tě tak ničí a nebo tam zůstaň a mlč.
Pokud můžu radit, tak čím dřív dáte výpověď tím líp. Něco podobnýho je i u nás v práci. Já mám tu "výhodu" , že nemám rodinu, které bych se musela po práci věnovat, ale i tak jsem loni skončila na 3 měsíční neschopence. Sice jsem měla fyzické problémy, ale vím, že vzešli z psychiky. Urovnala jsem si vše v hlavě a i když mě to i teď občas v práci pohltí, tak už vím jak to ze sebe dostat, abych se netrápila.
Chce to věřit sama sobě, že jste šikovná a novou práci si určitě rychle najdete. Držím pěsti.
Takže tebe práce baví, ale zároveň ničí. Nechat se ničit, to je špatně. Ale zas jiná práce tě třeba nebude bavit a to pak člověka ničí taky. Možná bych ti poradil - prostě se nenech ničit, nepřipouštěj si to. Když tě to baví, dělej to dál. Dělej to tak, abys s výsledkem byla sama spokojená, abys sama měla dobrý pocit, že děláš tu práci správně. Když ti budou vytýkat něco věcného a budou mít pravdu, zkus se zlepšit. Jinak na to prď, přinejhorším ti poměr ukončí.
Klidně si zároveň můžeš hledat práci jinou a když nějakou dobrou najdeš, můžeš odejít. Ale dokud nemáš jinou, dělej, co tě baví, a nestresuj se.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.