Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,mám přítele 5 let s ním syna 4 roky a dceru z manželství 9 let. Mě je 30 a přítelovi 42 let. Nemá rád mou dceru,jen se navzájem tolerujou,na mě je hrubýsprostý,uráží mě a syna začal být. Je nepřiměřený podle mě,vzteeky s ním zatřese,nebo ho zbyje. Na dceru si nedovolí,ví,že bych zasáhla a na mě pak řve,neustále jsou hádky,děti brečí. dcera má Ti,byli jsme u psychiatra a syn začal koktat,já sama se léčím na psychiatrii. Nevím,co dělat,vím,že nelze s ním zůstat,ale nezvládnu polpatky atd... Několikrát jsem ho upozorňovala,ale je to stejné,on ví,že to sama neutáhnu a podle mě na to hřeší... Máme byt 3+1 za 9000 měsíčně,nájem platí on,víc peněz mi nedává... Nevím co mám dělat,jsem zoufalá,poraďte prosím...M.
Budu stručný, kopněte ho do prdele ze předu a najděte si bydlení třeba menší a levnější. O zbytek bych zatím požádal sociálky a následovně soudy. Jak můžete dopustit takhle si nechat likvidovat děti. Proberte se, děti jsou na prvním místě ne? Jednejte a neberte na nikoho ohledy. V tomto případě musí jít vše stranou.
To coteda :Lépe bych to nenapsala,dala jsem Vám bod.
Děti jsou dar ,buďte štastná ,že je máte a nedovolte aby jim kdokoli ubližoval a samozřejmě ani Vám ne.A hlavu vzhůru,bude zase dobře,jen musíte najít odvahu udělat ten správný krok.Hodně štěstí a ozvěte se,jak se vede. Lenka
doplněno 21.06.09 22:54:A ještě něco - Lidka má pravdu,nesmíte to při prvních potížích vzdát,dala byste tomu tyranovi ještě větší možnost a "důvod" dělat Vám ze života peklo na zemi.
Miluško, je dobře, že jste se se svým trápením svěřila. Podívejte se na stránky o domácím násilí, možná Vám to může pomoci.
Čí je byt, ve kterém bydlíte? Jestli Váš, co kdybyste ho vyměnila za menší a levnějším nájemným? Jestli jeho, není možné se přestěhovat někam do azylového domu pro matky s dětmi? Až se zklidníte, můžete si pak v klidu rozmyslet, co dál. Nemáte rodinu, která by se Vás mohla ujmout?
Působí na mě hrozně, když píšete "přítel"a současně "hrubý, sprostý""syna bije"- ten si přece pojmenování "přítel"nezaslouží. Je to zakomplexovaný člověk s vážnou vadou charakteru. Zkuste si co nejdříve dát do pořádku vlastní život a život svých dětí a jděte dál bez něho.
doplněno 21.06.09 14:15:Ještě přikládám kontakt na Linky důvěry - mohli by Vám kvalifikovaně poradit:
Děkuji za odpověď a za radu,omlouvám se za chyby v textu předtím,jsem rozčílená a samozřejmě vím,že ve slově bije se píše měké i.
Byt je v pronájmu,jenže jsem se stěhovala už 3x v tomto roce a nechci dceru překládat do jiné školy zase,nájemní smlouva je na mě,říkám mu at jde pryč. Dcera měla tiky,tak jsem se odstěhovala,že už to není normální,tiky přestaly ale je zaražená. Syn je s ním rád jen v případě,že ho naláká na hokej,má ho rád,chodili od mala.Rodiče mi asi nepomůžou,jsou rozvedení už 15 let a neustále spolu bojujou a z důvodu toho,že navštěvuji oba rodiče,mají oba odstup i ke mě,aby náhodou asi jsem nedonesla k tomu druhému atd... Jinak dcery vlastní otec spáchal sebevraždu před třemi lety a ona na něj stále vzpomíná,jezdíme na hbitov,o sebevraždě neví,myslí si,že byl nemocný.. Bylo to dva roky po našem rozvodu... Azylový dům..? nerada bych tam skončila,začala jsem chodit do práce,ale za 8 tis,kvůli směnám,vozím dceru do školy a syna do školky,ale mám ještě sirotčí důchod 5000 a snad alimenty,pokud odejde,zvládnu vše zaplatit,ale nebudeme mít z čeho žít. Je to taky moje vina,jeho mám pořád ráda i když vím,že by mi každý řekl,že nejsem normální,ale asi je to ve mě,že se nedokážu odpoutat,bojím se toho být sama,ale situace je už taková,že už to odmítám a radši sama budu... Asi jen nevím,kde začít,jak to udělat...On je vážně komplikovaný a vždy mi na to řekne,že se bude snažit nebýt takový a za týden je to tu zase,příležitostí bylo už moc,ani je nezpočítám,další šanci mu nedám... Jsem moc ráda,že jste odpověděla,i ty stránky jsem četla a je pravda,že v některých bodech ho tam najdu na 100%
Opravdu nemáte lehkou pozici. Zkuste azylový dům (pokud by ta možnost byla) nebrat jako něco, kde jste "skončila" - spíš jako nový začátek. Domnívám se, že tak byste se nahladko zbavila Vašeho přítele, nájemné tam nemůže být nějak vysoké, nadechla byste se, něco možná i našetřila a nový nájem byste si našla už sama. S mužem, který říká něco jiného než dělá (jako by nebyl svéprávný) není možný normální život. Pokud by se Vám podařilo ho vystrnadit, přeju Vám, abyste všechno zvládla.
Za chyby se omlouvat nemusíte, ani ten můj příspěvek nebyl myšlen jako výtka Vašemu pravopisu.
Miluško, upřímně řečeno, jaký byl ze začátku? Nebylo to už tenkrát stejné? Možná, že v menší intenzitě, ale ta hrubost a sprostota tam byla? Možná, že jste si jenom myslela, že ho změníte. Tak proto Vám to vůbec nemám za zlé. To si některé ženy myslí, že ho odnaučí pít, naučí ho být zodpovědný a že ho v každém případě převychová ke svému obrazu. Ale bohužel. Chvilku se možná snaží, ale většinou to dlouho nevydrží. Charakter se utváří už od mládí a jenom těžko se mění. Jestli vyrůstal v rodině, kde hrubost a sprostota vládla, tak to považuje za normální chování. Něco o tom vím. Když si člověk vybírá partnera, měl by poznat i jeho rodinu a udělat si obrázek. Jestli jste rozhodnuta, tak začněte konat. Ale musí to být na 100%. Jinak s tím ani nezačínejte. Jakmile to nedotáhnete do konce a nebo ho vezmete zpátky na milost, časem to bude ještě horší. Takže si to opravdu pořádně promyslete. Peníze jsou sice důležité, ale pokud máte zaměstnání a jistý sirotčí důchod, je to takový základ. Nakonec stát také něco přidá a zvládnete to. Zkuste v okolí pohledat menší byt, možná, že by to na přechodnou dobu bylo možná i v 1+1, aby dcerka nemusela měnit školu. Když budete mít příslib menšího bytu, dejte výpověď ze současného bytu. Ale znovu říkám, že musíte být stoprocentně rozhodnuta, že to tak skutečně chcete a uděláte. Tyto případy, kdy ubližování bylo až před trestní komisi jsem probírala se svým bývalým kolegou, protože mě to osobně zajímalo. Říkal, že většina žen se stejně nakonec vrací k partnerovi. Zdá se to nepochopitelné, ale je to tak. Až bude šance, že budete mít zajištěné bydlení, oznamte mu, že už nebudete snášet jeho chování k Vám a dětem a že odcházíte. Ale pokud to bude z Vaší strany jenom demonstrace odchodu a nakonec s ním stejně zůstanete, můžete situaci ještě zhoršit. Moc bych Vám přála dobré rozhodnutí - alespoň podle toho, jak jste nám Váš příběh vylíčila. A hlavně Vám a především dětem klidnější život bez ubližování!
Milá Lidko,máte naprostou pravdu. Vlastně ani nevím,co tu hledám za radu,těžko mi tu někdo napíše,abych s ním zůstala. Myslím,že je problém z velké části ve mě samé. Neumím se asi odpoutat,už i to jsem si přiznala,bojím se neznáma,nejsem posera,spoustu věcí v životě jsem zvládla,v dětství jsem to taky neměla lehké,manžel mi umřel,sáhl si sám na život,děti nejsou v klidu ani já ne,vím,že není na co čeakt.. Mám práci a jsem 3 dny doma a 3 dny v práci do večera.On dělá do půl třetí,takže děti povyzvedá ze školky a družiny a jsou do večera s ním. Často se ptám dcery,jestli bylo vše v pořádku,vždy řekne ano. Ale je to tak,že on je v obýváku a děti musí být v pokoji,pokud příjdou a chtějí něco říct,on je vyžene,že mají být v pokoji a takhle je to každý den i když jsem doma.Říkám mu,že děti s námi bydlí v celém bytě a ne jen v pokoji,že jsou tam jak ve vězení. Dcera na víkendy utíká k babičkám,hned jak příjde ze školy už se ptá v pátek,jestli může se někam vrtnout,přesně takhle,jak to píšu. Je mi z toho smutno. A co se týče jeho rodičů,tak máteúplnou pravdu. Já je znám málo,jsou z jiného města,ale maminka je moc hodná a táta je pedant i když tedy nedávno zemřel... O mrtvých jen dobře,ale z vyprávění od přítele vím,že si stěžoval,že když byly malí,myslím všichni jeho sourozenci a on,je ze 4 dětí,tak táta byl pořád pryč a když přijel,tak mámu zbil,děti taky a odjel,byli rádi,že doma není a přesně tak to vnímám u své dcery ve vztahu k němu,ale jí nebije,to ví,že bych to nesnesla,na mě si taky moc nedovolí i když také se to několikrát stalo,ale teď už ne,protože vyhrožuju odchodem a to už dost vážně a já si myslím,že si pak ten vztek vybije na synovi,ktzerý je vlastně jeho,ale je to jedinej človíček,na kom si tovybije,já nadávám,brečím kolikrát,kdyžho bije,není to tak často,ale nadává 4letému vlastnímu synovi do: (a teď mi odpustte ty výrazy) debilů,kreténů,hajzlů,magorů... Já to nesnesu a to se držím a na něj neřvu,jen to obrečím a vyčtu mu,že to přehnal,pak mi řekne,že to ví a že neví,proč je tak podražděný a nervní... Je to těžké,ale moc děkuji za Váš názor a omlouvám se za ty hrubky v prvním textu,byla jsem naštvaná a zoufalá,když jsem to psalal a moc jsem nepřemýšlela...Děkuji Miluška
Miluško, je to úplně v pořádku, že jste se na poradnu obrátila. Samozřejmě, že většina názorů bude ve smyslu - na co ještě čekáte? To je úplně logické. Člověk si jenom pořád dělá iluze, že ten druhý dostane rozum a také se trochu toho kroku bojí - co bude následovat, jestli se nebude mstít na dětech. Je toho hodně, čeho se člověk obává. Je zajímavé, jak razantně to někteří řeší - ale je to pochopitelné, protože co vím, je to skvělý táta od čtyř dětí, který nesnese jenom pomyšlení, že takto se může také "táta" chovat. Já sama jsem kdysi vzala rozhodnutí, že odcházím, zpět. Je to už hodně dlouho a na dlouhé povídání. Nebylo v tom fyzické násilí, ale i psychický nátlak není dobrý. A stejně to nakonec skončilo rozvodem. A někdy jsem měla strach, co provede a takové zvláštní příhody tomu napovídaly. Nakonec všechno dobře dopadlo. A ta úleva, která následovala, no prostě pohoda. I tu finanční nouzi jsem velice dobře překonala. Začněte hledat vhodnější zaměstnání, i když je to v současné době moc těžké. Zkuste se poptávat i po menším bytě. Na internetu se to dá pěkně hledat. A opravdu dlouho na nic nečekejte. Rozhodnutí je samozřejmě jenom a jenom na Vás. Důležité je, že máte okolo sebe lidi, o které se můžete opřít, i když tím, že se Vaši rozvedli, tak je to, jak píšete, o něco složitější. A co babička synka? Když si asi sama zažívala nepěkné chvíle, možná by byla oporou a chápající babičkou. Je zvláštní, jak někdo dokáže schytat tolik nepěkného v životě. Už to, jakým způsobem jste přišla o manžela, by úplně stačilo. Ale někdo přitahuje trable jako magnet. Ale věřte mi, že se to v dobré zase obrátí. Něco pro to musíte obětovat.I za cenu, že budete muset otáčet korunku dvakrát, než ji vydáte, že se uskrovníte možná i v bydlení, ale vyplatí se to. Pohoda pro děti i pro Vás za to určitě stojí a je to to hlavní, co pro ně můžete udělat. Zabraňte tomu, aby Vás klučina pokračoval jako jeho otec a nebo děda jenom proto, že mu táta byl špatným vzorem. Přeji Vám hodně síly, dobré rozhodnutí a hlavně pohodový život bez násilí, surovosti a hulvátství! A jestli se Vám povede udělat alespoň první krok správným směrem, dejte nám vědět.
Dobrý den, je dobře, že jste se svěřila a neměla by jste si to nechat líbit. Jako rozvedená matka s dětmi a bez finančních prostředků máte nárok na sociální dávky, které by Vám mohly ze začátku aspoń trochu pomoci, dále výživné. Nebo jak už tady bylo řečeni, mohla by jste dostat azylové bydlení pro matky s dětmi než se tak trochu z toho dostanete. Doporučuji zajít na Městský úřad - odbor sociálních věcí a zdravotnictví a věřím, že Vám velmi rádi poradí či pomohou. Je to zcela anonymní, takže kdyby se Vám to nezdálo, vždy můžete couvnout zpět. Ale doporučuji, aby jste to udělala.
Miluško, z vlastní zkušenosti vím, co prožíváte. Je těžké zůstat, je těžké odejít. Ale zkuste v sobě najít sílu a odejít. Zatím jste ještě mladá a máte život před sebou. Nenechte ho kazit sobě a hlavně dětem. Já jsem v sobě tu sílu sbírala dlouhá léta, doslova jsem na sobě nechala dříví štípat. Když už jsem chtěla odejít, vždy mě uprosil, na chvíli se změnil, ale pořád se všechno opakovalo dokola. Ztratila jsem nejlepší léta života, já i děti jsme byli jen jeho rohožkami, o které si odupával zablácené boty. Pak došlo k poslední kapce. Najednou jsem věděla, že takhle dál už nemůžu. Našla jsem si bydlení, zatím jen podnájem, všechno promyslela a postavila ho před hotovou věc. Máme teď s dětmi nouzi, ale je klid. Děti už jsou vlastně dospělé, studují obě VŠ, takže jsou obrovské náklady. Je problém s alimenty, bývalý ani nemá moc z čeho je platit. Ale děti mi děkují za klid. Co mě mrzí nejvíc je to, že jsem to neudělala dávno. Za pár let mi bude padesát a nejvíc mě teď tíží představa, že jsem prohrála život. Musíte k tomu rozhodnutí dozrát, já vím, jinak to nejde. Ale zkuste to zrání urychlit. Buď budete trpět do smrti a z dětí budou nerváci, které budou mít samy problémy ve vztazích, nebo se vzchopíte, osvobodíte, prožijete možná těžkých pár měsíců, ale pak se všechno srovná a čeká Vás ráj na zemi. Držím Vám palce. A.
Miluško, seberte odvahu a osvoboďte děti i sebe od toho tyrana! Tak jak vám to radí ostatní odejďete od něj! Také jsem prožívala něco podobného a když jsem to vyřešila stal se ze mě uplně jiný člověk.Můžu si vážit sama sebe a být na sebe hrdá! A to se v mém přípaďe nejednalo o děti.Vy máte navíc zodpovědnost za ně a právě proto utíkejte ještě rychleji ,ten člověk se jistě nikdy nezmění! Ještě máte před sebou kus života přeci si jej nenecháte kazit nějakým bláznem a hlavně dětem dětství které si takové nezaslouží! Přeji vám hodně štěstí a síly!
Určitě si zajdi do nějakého centra proti domácímu násilí, kde ti poradí. Myslím, že je lepší bydlet na nějaký čas v azylu, v klidu, kde dětem nebude nikdo ubližovat. Následky si zřejmě už i tak ponesou celý život, myslete hlavně na ně. Tím, že s partnerem zůstáváte, sama ubližujete svým dětem. Je dobré, že máte práci + další příjmy navíc, to nedáme dohromady ani my s manželem, myslím, že byste dokázala děti v pohodě uživit. Nebojte se!
Miluško, musíte pryč, přece nechcete aby si Vaše děti braly takový příklad z rodičů! Oba budou mít vzor, že takové chování je normální, ale není, víte to. Držím Vám palce at najdete sílu odejít. Je už spousta organizací, které Vám pomohou. Hlavně se nebojte, do smrti byste litovala, že jste nic neudělala.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.