Nejste přihlášen/a.
Aspergerův syndrom byl diagnostikovaný mé vnučce, chodí do 3třídy ZŠ, je inteligentní, škola naprosto bez problémů. Nemá moc ráda kolem sebe lidi, je absolutně bez emocí, působí jako flegmatik, vyjadřuje se jako dospělá-věcně a krátce. Nechápe, že ji děti ve škole nerozumí a ptají se na stejnou věc 3x. Na druhou stranu ji dokáže každá změna přivést k šílenství a agresivním reakcím ( zítra příjdu domů v 1hod ale zdržím se o hodinu, dáme si čokoládovou zmrzlinu ale oni ji zrovna nemají), má chvilky kdy je ve svém světě (př. napíše písemku na 1 ale nereaguje na výzvu aby ji odevzdala a uloží ji do aktovky, odmítne číst krátký článek, že už ho zná zpaměti a v pohodě ho odříká bez knihy.)
Vážení rádcové, máte někdo doma takto postižené dítě? Máte vypozorované jak s ním jednat a podobně? Děkuji za vaše poznatky.L
Liduš, tohle se dá říct jen velice obecně. Protože Aspergerův syndrom je porucha autistického spektra a tam je zvlášt potřeba pamatovat, že každé dítě je jiné. Každé má jiné projevy, každé vyžaduje jiný přístup. Ve své praxi ve škole (i mimo ni, zato o to těsněji) jsem pracovala s mnoha dětmi s tímto syndromem, od jedince prakticky neschopného žít normální život jako najíst se, vykoupat se; až k dětem, u kterých dochází jen k mírným modifikacím chování.
Doporučuji Vám v knihovně půjčit nějakou odbornou publikaci a něco si přečíst. Dřív v knihovně, než na internetu, prosím. Nějaký návod, jak s vnučkou zacházet, Vám mohou dát v PPP, ale to se bude hlavně týkat školy a školní přípravy. A pak tu jsou organizace jako Nautis a Apla. Nebojte se žádat o pomoc u nich, od toho tu jsou a poradí nejodborněji.
Za dlouhá desetiletí ve školce jsem měla asi 3 děti s tímto problémem. Na jedno děvčátko si vzpomínám více. Dítě odstonalo malování bytu. A také rozpad hračky, plyšáka. Rodiče sehnali naprosto stejnou, ale holčička ji nepřijala.
Už 7 let mám na patře fajn sousedy, kdy chlapec 11 let, má aspergra jako trám. Setkáváme se před domem a na chodbě, je slyšet přes dveře a zdi, tedy slyším, vidím, vím. Mám veliké štěstí, že mě kluk přijal , říká mi teto a mluví se mnou. Ale mamka to snadné nemá. To vůbec! Je obrovským štěstím "speciálka", ve třídě je 7 dětí a nějací asistenti. A díky přístupu rodičů a škole, je kluk v pohodě. Je mi jasné, že kdo nezažil, vůbec nemůže pochopit. Lidé vidí americké filmy o autistech s různými znaky, ale jako pohádku. Ne jako stálou přítomnost, kdy emoce okolí vůbec nehrají roli. Svět dítěte v jeho hlavě a podivné projevy, jsou realitou v životě dítěte a vůbec nehraje roli nějaké přesvědčování nebo rozčilování. Vypadá to, jako by mělo pláštěnku, po které, naprosto nepochopitelně emoce sklouznou a když ne, pak nastene výbuch. Liduš, držím všechny palce, aby vás chování holčičky nevytáčelo, abyste jen kontrolovala, aby škody byly co nejmenší.
Liduš, nene, to o pánbíčkovi, to nejsou más lova. Já spíše o reinkarnaci, že v minulém životě, někteří z nás, to jsme museli být velcí hajzlové! Ten pytel, to by mohlo být nejsnadnější řešení. Viděla jsem ho i s rukavicemi, v hračkárně. Stále lepší, než mlácení hlavou do skříně.
Koho pán Bůh miluje, toho nejvíc zkouší, nejsou to právě vaše slova? Tož tolik jeho lásky si nezasloužím. U nás je prostě stále co řešit. Vnučka je chytrá, lehce se učí ale běda když je nějaká malá změna v režimu, když nemají to pro co ona jde, když na ni třeba prababička sahá a obejme ji (od mala ale prababička to nepochopí nikdy), te´d jim u domu dělají cestu a to je tragedie, jelikož se po tom vykopaném nedá jít a pro ni jiná cesta, ta správná prostě neexistuje. Jsme z toho unaveni, já těžko snáším, že nemá emoce, nechce se pohladit, neusměje se ale zato umí pěkně křičet a nadávat když měla jít ven a začalo pršet. Psycholog poradil koupit boxovací pytel a nechat i to vymlátit aby neútočila na všechny kolem.
Dcera sice nemá Aspergra,ale má už skoro 18 let poruchu aut.spektra.Myslím si ,že ten pytel nepomůže ,že si najde něco tvrdšího na bouchnutí hlavou.Té naší jsem na zeď u postele dala molitan, což se jí nelíbilo a šla si bouchnout jinam.V autě zase když to nešlo do okna ,tak bouchala do opěrky před sebou a za sebou.
Všem díky. Načteno už snad nemůžeme mít víc. Problém mám já, srovnat se s tím, že "není normální", občas bych ji liskla a neřešila diagnozu. Pokud je vše nalinkované je to v pohodě ale třeba taky na školním výletě odmítla nastoupit na parník, že nemá záchrannou vestu, učitelka byla na mrtvici, nemohla odjet celá třída a holka dostala poznámku na půl stánky. Teď už má papír, tak snad to půjde. Ve škole občas potřebuje "vzbudit", někdy na nás křičí, že ona je v pohodě a ti s problémem jsme my ostatní.
Wamp, přesně jak píší, nevim proč chodime po doktorech
Promiňte mi moji odpověď, nerada bych se Vás dotkla. Nebylo by lepší uvažovat o speciální škole? Možná by taková škola lépe mohla využít schopnosti Vaší vnučky. Protože v takovém zařízení pracují pedagogové, kteří se na diagnozy specializují. Ve třídě s více dětmi učitel nemá možnost se dítěti individuálně věnovat.
V pohodě ale víte jak taková speciální škola vypadá? Já ano, sestra na jedné učí a právě autisty, má ve třídě 12 dětí + 2 asistentky, děti jsou postižené hodně, nekomunikují, křičí, některé se naučí říkat sotva své jméno a psát.Tudy cesta určitě nevede a dnes slavná inkluze zařazuje běžně méně postižené děti do běžné školy. S vnučkou není problém v učení je odmala velmi zvídavá a vše chce vědět do detajlů, má ale své chvilky (píši výše), psycholožka řekla, že není důvod měnit školu a napsala učitelce i jak má postupovat pokud se holka zasekne kdesi kde my nevíme ani kde.
Nejsem si jistá, ale pokud píše písemky na jedničky, tak by jí přestupem do speciální školy spíš ublížili, ne? Oni se totiž lidé s lehčím aspergrem, který nejspíš holčička má, naučí žít v kolektivu. Taky jsou dospěláci na různé odchylky méně citliví než děti. Díky speciální škole by sice nejspíš měla méně problémů, ale také by se nenaučila žít v kolektivu a měla by ztíženou (ne-li nemožnou) šanci na další vzdělávání (VŠ).
Liduš, celé Tvé povídání jsem si přečetla. Myslím si, že byste jí měli dát pokoj. Moc ji sledujete. O co vlastně jde? Ve škole se učí dobře, tak kde je problém? A pak, je teprve ve třetí třídě, nechte ji v klidu. Když se nechce mazlit, tak to po ní nevyžaduj. Až bude chtít, přijde sama. Že nadává, když je rozbitý chodník, tak se tomu zasměj, nebo to "přejdi". Asi by nadávalo každé dítě, když by se muselo brodit blátem, nebo nějak jinak. Jak víš, že jí děti ve škole nechápou a že se na všechno ptají 3x? Ty s ní přece v té škole nejsi. Takže se jí vyptáváš a ona vycítí, že je pro tebe důležitá a může si klidně i vymýšlet. Tu písemku ale přece jenom odevzdala, když píšeš, že ji napsala "na 1". Takže ji nakonec z té aktovky vytáhla a odevzdala, jinak by přece nemohla být klasifikována. Je jedno, jestli krátký článek bude číst, nebo ho odříká z hlavy. Co je na tom divného? Děti se učí básničky nazpamět a že jsou kolikrát hodně dlouhé a ona si pamatuje zase článek. Tak jí nechte být a nesledujte ji na každém kroku. U psychologa jste byli a ten vám řekl, že nepotřebuje žádného školního asistenta, tak určitě ví proč. Podle mne to je úplně normální chytrá holčička, ale všichni kolem ní jsou z toho na větvi a hledají problém tam, kde žádný není. Dejte si na to pozor, abyste v ní nakonec nevypěstovali nějaké nehezké zvyky. Nadává, že musí ven, když prší. No já bych taky nadávala, kdyby mne někdo nutil jít ven, když prší a nemusela bych. Ale jestli prší a ona musí do školy, tak prostě navléknout pláštěnku a nediskutovat s ní o tom. At si nadává. Myslím, že jí věnujete přemrštěnou pozornost a ona toho využívá, protože si uvědomila, že to funguje. A když v tom budete pokračovat, tak z ní vychováte protivnou holku, která bude vyžadovat, aby bylo vždycky po jejím. A to určitě nechcete. Chovejte se k ní, jako k normálnímu dítěti.
Suzy také jsem říkala, žádná diagnoza ale na zadek, ovšem její hysterčení-chodí po bytě, nadává, ta slova nepoužívám ani jé a to jsem dost sprostá, kope kolem sebe, pak mávnutím proutku klid. Z písemky dostala 1/5 výsledek + neodevzdání na první výzvu. V bytě je to snesitelné ale venku náročné.
Jestli je Aspergerův syndrom diagnostikován správně, tak tím, že se k ní budete chovat jako k normálnímu dítěti, teprve začne to pravé peklo... Samozřejmě je třeba odlišovat projevy špatného chování od projevů poruchy autistického typu, ale to jsem pak zase u toho, co jsem psala: literatura a pomocné organizace.
Liduš, dobře víš, že debaty tohoto druhu jsou vždycky problematické a uspokojení málokdy přinesou. A v tomto případě na takovouto otázku, spolehlivě nemůže odpovědět nikdo z nás. Jednak nejsme odborníci a i kdyby se zde takový našel, tak je bezmocný. Dítě se musí vidět, hovořit nejen s ním, ale i s rodiči a s těmi, kteří jsou s dítětem v běžném styku. A to ne pouze jednou. Je to "běh" na dlouhou dobu. Takže tady odpověď nenajdeš, ani kdyby tady byli lidé, kteří se s takovým případem setkali. Každé dítě totiž reaguje jinak a nejedná se o chřipku, nebo bolení v krku, ale o psychický problém a co člověk, to jiná reakce, i když zdánlivě podobná. Pokud se teda opravdu jedná o toto onemocnění, tak pokračujte chodit k tomu psychologovi. Nic jiného vám totiž nezbývá. Uvidíte časem, jak se bude holčička vyvíjet.
Jediné co bych mohla poradit tobě je, abys to vzala rozumem. Víš, že jí byla tato nemoc diagnostikována. Víš že není sama, že jsou i jiné děti, které tím trpí. Víš, že se teda někdy nebude a nemůže chovat jako normální dítě. Tak se s tím smiř a hledej způsob, jak bys jí to usnadnila. A v tom musí právě pomoci ten psycholog, který má možnost s holčičkou mluvit. Kdyby to bylo ve fázi, že by potřebovala výjimečnou péči, tak by ti to určitě řekl. Nemá důvod k tomu, aby něco tajil.
Suzy, vřelý souhlas! Liduš, žít s aspergrem není nic snadného. A nejvíce pro okolí. Postižený udělá cirkus, ale za zlomek vteřiny o tom neví a když ví, tak je mu to dokonala lhostejné. Jen okolí se dlouho probírá ze mdlob a ze zraněného srdíčka. V minulém životě, jestli fakt to platí, vy jste musela být opravdu hodně veliký hajzl a vaše mladá váš pobočník.
O Aspergerově syndromu jsem se poprvé dozvěděla při sledování televizního seriálu Most. Hlavní hrdinka tuto psychickou poruchu má. Je to jen seriál, ale podle recenzí a komentářů se herečce podařilo naprosto dokonale zvládnout a předvést problematické chování její seriálové postavy. Čtvrtou řadu seriálu dává ČT právě nyní.
Znám to tedy jen z obrazovky a nevím, jestli jsou různé fáze a stupně. A už vůbec nevím, jaký stupeň je předváděn v seriálu a jaký byl diagnostikován vnučce Liduš. Jen tuším, že pro rodinu musí být přijetí faktu, že se dítě vymyká z normálu, velmi náročné. Útěchou může být, že tito lidé bývají velmi inteligentní a při správně zvoleném povolání zřejmě mohou být i velmi úspěšní. Jen citový a rodinný život jde zřejmě stranou. A to prostě musí rodina přijmout. Jsou i jiné nemoci...
Pokud by si někdo myslel, že to spraví v lepším případě domácí láskyplné hýčkání, nebo v horším případě pár ran na zadek, tak to tedy ne.
Vaše vnučka bude mít nejspíš nárok na asistentku, ta by mohla vyřešit spoustu věcí co se školy týče. Zkuste si to ve škole dohodnout - o asistentku žádá škola.
Kolegyně takové dítě má, k tomu 2 zdravé děti a byla s nimi 17 let doma. Její syn je ale autista horší, do školy nemohl. Má zálibu v podrobnostech, komunikace špatná, nerad změny, ovšem když vyrostl v habána, máma také přišla do práce s monoklem...Myslím že jí držela nad vodou nekonečná trpělivost a důslednost. Ovšem to dokáže jen máma. Co s ním jako s dospělým...? Vyléčit se to nedá, jen upravit podmínky, co kurz? spmp.cz/...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.