Nejste přihlášen/a.
Zdravím! Mám dotaz - chci předejít rozmazlenosti dítěte a naučit vědomé vděčnosti. V jakém věku je dítě schopno uvědomit si vděčnost, že má milující rodiče apod.?
Jde mi o pochopení, že to co zná (milující rodiče), nemusí být realita pro jiné děti.
Stačí vysvětlit, že třeba jiné děti nemají takové štěstí, že mají rodiče co se moc nestarají, nemilují, jsou tvrdí apod.?
Nebo pokud to jde, umístit dítě třeba jen na odpoledne k podobně založeným příbuzným, aby zažilo naživo?
Děkuji
Já myslím,že děti se chovají podle toho co vidí doma,jak se chovají rodiče,v jakém prostředí je jim dobře..Až v pozdějším věku si utřídí své postoje,ale jinak jsou odrazem nás.
Vysvětlováním to asi moc nevyjde,není nad praktickou ukázku.Ukazovat svět,že někde něco mají a někdo to mít nemůžou.Že si dokážeme hrát třeba i s větví v lese,že nepotřebujeme drahé hračky a že i obyčejné činnosti dokážou být zábavné,stejně jako drahé hračky.Já tahám od narození děti po lese a fakt jim stačí větev,skákací balonek za 10č atd a vyblbnou se jako kotata.Stejně tak skáčeme schody,patníky,zídky,přes kanály (takový parkur pro 3-leté )Bráchovy děti tohle neměly,jen drahé dovolené,sezení u bazénu nebo doma na zahradě a herním domečkem a plno hračkama a ted jen zvyšují nároky.Děti nejsou náročné,jen jim ukázat cestu.
Jinak zde je plo diskuzí na téma rozmalenost emimino.cz/...
Ještě bych dodala-hlavně nic nenutit,nevtloukat kecy"ty máš tohle a druzí né,máš všechno na co si vzpomeneš..."doma mě tím krmili a místo vděčnosti,jsem začla celý tenhle materální přístup nenávidět.Proto i mé dospívání bylo divočejší a vůbec si nerozumíme.
Takže raději choďte na dobročinné akce,pomáhat čistit lesy,řeky,do útulku pujčovat si pejsky,odnášet věci do charity atd.takhle si dítě nejlépe uvědomí jaký je svět okolo a co má doma.
To, co popisujete, si člověk většinou plně uvědomí až v dospělosti nebo pozdním dospívání (je k tomu nutná emocionální a sociální vyspělost). Pokud tedy sám nezažije velkou bídu - potom to může příjít i dřív. Někdo si to ale neuvědomí nikdy. Ovšem vážit si maličkostí může i dítě, jen co začne trochu chápat.
ildiko, nevím, jestli až v dospělosti. Mé vnučce je třináct a velice dobře si uvědomuje význam slova vděk. Přiznám se, že mi kolikrát až vyhrknou slzy . Nikdy jsem jí neříkala, že mi musí být za něco vděčná. Prostě se to v ní nějak tak vzalo . No a vnuci, ten starší tomu je sedm a tam zatím vidím spíš vyčuranost, než vděk. Ten o rok mladší ale už "vděk" také projevuje. . A musím přiznat, že je to pro mě naprosto úžasný pocit
Někdo může být v této oblasti vyzrálý už dříve . Ale určitě to není pravidlo a po malém dítěti se něco takového dá těžko požadovat (mám na mysli úplné uvědomění si takových věcí).
Jestli jste dobrým vzorem pro své děti a vidí u vás, jak projevujete vděk svým rodičům, naučí se tak jednat a cítit podle vás. Často děti jednají podle toho, co vidí u svých rodičů. Nikdy mne nenapadlo vyžadovat od svých dětí vděčnost, to, co nám dávali naši rodiče my dáváme svých dětem s naprostou samozřejmostí a tak to jde stále dál. Je pravda, že v některých rodinách si děti ničeho neváží, to je pak opravdu chyba ve výchově a děti mají vše, jsou rozmazlené.
Nejlepší pro vás i pro dítě bude, když o tom nebudete mluvit a ani nebude chtít, aby vám byl někdo věčný. Věci se mají dělat jen pro tu věc a ne proto, aby nás někdo plácal po zádech, že jsme jako dobří a vynášel nás do nebe.
myslim, ze podobne veci nejdou naucit, tyto veci si dite proste bud uvedomi (vychovou), nebo neuvedomi (take vychovou,ale spatnou). sve 5ti lete dceri se snazim vse vysvetlit (a neodbyvat ji) ze sveho pohledu (myslim si totiz, ze to neni spatny pohled. nemyslim si, ze je to ten nejlepsi pohled, to urcite ne, ale verim, ze si postupem casu vsecky stripky da dohromady, k tomu si prida sve vlastni zkusenosti a bude z ni dobry clovek), jiste diteti dopomuze, kdyz uvidi rozdilnost detskych svetu, kde kdo zije a s cim se musi potykat, ale rozhodne bych to nevyvolaval umele. tot muj nazor
takze vam nezbyva, nez diteti a sobe verit, ze to co delate, delate dobre.
@tepas - V jakém věku je dítě schopno uvědomit si vděčnost, že má milující rodiče apod.? Jde mi o pochopení, že to co zná (milující rodiče), nemusí být realita pro jiné děti.
"Vděčnost" a "pochopení" jsou dvě naprosto rozdílné věci - Mimoto i rodiče, kteří "se moc nestarají... jsou tvrdí apod." mohou být klidně rodiče milující. Každý dává(me) lásku najevo jinak - a dítě může někdy "nevděčně" toužit po tom, aby se rodiče starali míň.
[ Obsah příspěvku byl skryt moderátorem @ladinpraha z důvodu porušení pravidel poradny. ]
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.