Nudný život a nespravedlnost

Ne, Barčo, nemáš komu co závidět a není to nespravedlivé. Ne všechno, co tví spolužáci vyprávějí, je pravda → většina z nich doma určitě také pomáhá, jen se tím nikdo nechlubí.

A že bys neměla žádného koníčka? Literatura (četba) je přece koníček na celý život.

V čem tě rodiče nepodporují? Vzhledem k tvému zdraví asi nebudeš mít velký výběr fyzických aktivit, ale třeba fotografovat, kreslit nebo hrát na některý hudební nástroj bys mohla. Zkus si o tom s rodiči promluvit.

PS: Nuda neexistuje. Je to jenom nedostatek fantazie...

Zdravím. Barčo, v první řadě zapracujte na svém sebevědomí a slovníku. Pokud nejste spokojená se svojí váhou, choďte třeba na procházky, nebo venčit pejsky třeba do nějakého útulku, pomozte někomu třeba na zahrádce dle svých možností atd. abyste se cítila užitečná. Upravte si stravovací návyky a ono to půjde. To, že pomáháte v domácnosti je v pořádku. Nepíšete nic o tom, co by Vás skutečně bavilo. Máte jisté omezení ze zdravotních důvodů, ale spoustu dalších věcí můžete. Jsou na tom lidé i hůř. Vy jste hrozně negativní a to z Vás ostatní vycítí a tak se k Vám i chovají. Pokud Vás vše vytáčí, můžete si zkusit o všem popovídat s odborníkem – psychologem. Hledejte čím si můžete Vy sama život obohatit a aktivity, abyste se nenudila. Pokud jste nešikovná, tak svoji zručnost trénujte (ruční práce, kreslení, psaní, výroba čehokoliv atd.) Musíte se snažit sama a hledat způsoby jak se zdokonalit po všech stránkách. Nehledejte důvody proč pro sebe nedělat vůbec nic, nudit se a litovat se.

@barca513 - Pamatujte si, že na světě nepanuje spravedlnost, ale rovnováha - co kdybyste ho zkusila z ní vyvést?

Dobrý den, je to dojemný příběh, ale bez dotazu. Myslím, že chcete jen politovat a ani žádnou radu neočekáváte. A pokud zde rada zazní, tak si najdete důvod, proč se podle ní nezařídit. Ano, jsem málo empatický (v tomto případě), ale Vy jen brečíte. Vám pomůže změna myšlení a ztráta závisti (také tím jídlem se už nezabíjejte). Zdravím!

Koukám, že jste v pěkném srabu...jako většina mladých lidí dnes. Jenže každej si myslí, že on je na tom nejhůř Nejste sama, kdo se potácí v bludném kruhu a čeká, že ho někdo (něco) nakopne. Ano, rodina by vás měla podpořit, jenže proč, když jí to takhle nejspíš vyhovuje. Takže kdo je podle vás tím zachráncem? Jen vy sama. Chce to vybřednout ze zaběhlého stereotypu a začít hledat nové podněty. Nevím, jak moc vás omezuje váš zdravotní problém, ale spousta pohybových aktivit lze provozovat i bez rizika kolapsu. Zaměřte se na hledání nějaké činnosti, která vás (aspoň na chvilku) zabaví, odreagujete se. Pak přestanete myslet na ostatní jako na privilegované a bez poskvrny (přestože oni přece tvrdí opak, pokrytci!). Měla byste si uvědomit, že život je nespravedlivej a co si nevybojujete, to mít nebudete (a jiným to spadne do klína samo ) Taky bych nejradši zakroutila krkem ženský, co prohlásí, že je ráda, když jí začaly v těhotenství padat vlasy. Protože jich má hodně A jiná by pro pár vlasů navíc vraždila. Lidi si prostě neváží toho, co mají. A co mají, považují za samozřejmost. A ještě se cítí ošizeni, protože jiní jsou na tom líp. Podle nich. Pokud budete tohle dělat - porovnávat sebe a jiné - brzo se z toho zblázníte. Možná ne doslova, ale psychicky to bude pořád horší. Takže ještě jednou: vy jste ta, co vás může zachránit. Nikdo jiný. Zaměřte se sama na sebe (aspoň ve volných chvílích). Víc poradit neumím. M.

Není položena otázka, ale i tak zkusím odpovědět. Myslím, že je ti tak 15 let, že? To že jsi nemocná bohužel nikdo z nás neovlivní žádnou radou. Jediný co k tomu říct... chápu tvý rodiče, protože se o tebe bojí. Fyzická aktivita je i chůze co se přihlásit do nějakýho turistickýho kroužku nebo skupiny? To není zas tak náročný. Myslím si, že tě v tvým nazírání na svět hodně ovlivňuje i puberta, hormony. Za pár let na to budeš koukat jinak. Já v tvých letech měla večerku snad ještě dřív. Dodnes si pamatuju jak si ve škole holky vykládaly o klucích a já koukala jak telátko. Ve všem jsem byla opožděná, protože jsem měla o 10 let mladšího sourozence a naši mě brali furt jak dítě. Až ve 20 letech jsem to utla tím, že jsem se odstěhovala do podnájmu, protože mi neustále dirigovali život i když jsem si v té době už vydělávala a byla de facto dospělá, ale ne v jejich očích. Prvního kluka jsem měla až v 21 letech. V té době to bylo divný, ale s odstupem mnoha let si říkám, že mi vlastně nic neuteklo. To že jsem byla z domu zvyklá vzít do ruky hadr nebo vařečku se mi v mých samostatných začátcích hodilo. Bohužel jsem neuměla hospodařit s penězi, protože předtím mi výplatu "organizovala" matka. Ale i to jsem se časem naučila.

Za co hodně rodičům vděčím je můj přístup ke knížkám, proto ti radím nevzdávej se toho a čti co to dá. Hrozně moc to obohacuje nejen fantazii, ale celkově život.

Vykašly se na závist, vím, že tě hodně věcí štve, ale co nemáš sílu ovlivnit tím si nelam hlavu. K čemu ti to je? Akorát se tím trápíš. A spolužačka co se sebepoškozuje je možná zdravá fyzicky, ale rozhodně ne mentálně.

Ještě mě tak napadlo, když jsem četla, že se nudíš. Uč se jazyky ! Teď i když tě to možná nebaví ti to ještě poleze do hlavy, ale čím budeš starší tím to bude horší. Zkus si přes internet najít nějakýho cizince se kterým by sis mohla v jeho řeči psát. Tak jak tebe sere tvůj dosavadní život, tak mě sere, že naši nebyli důslední v tomto a já se nikde nedomluvím.

Hlavu vzhůru holka, lidi jsou na tom mnohem hůř. Buď ráda, že nejsi natolik nemocná, že bys třeba musela ležet v nemocnici.

Mmch. co ta tvoje vzdálená osoba? Té si nemůžeš vylívat srdce?

Ahoj, to co píšeš je jen průřez naší mládeži v dnešní době. opravdu nikomu není co závidět, každý má své starosti, jen třeba o nich nemluví. Někdo má postiženého bratra a přísný řežim a někdo má zas jiné povinnosti. Pokud ti rodiče nakládají práci jako volovi na rohy, a to si v tvém případě vůbec nemyslím, tak by tě to do budoucího života jen posílilo a to by bylo dobře. Věřím ti, že teď nenacházíš smysl života, ale pracuj na sobě. Začni tím, že dokážež dobře uklidit a všechno uvařit, to je velká devize a spousta holek to v tvém věku vůbec nezvládá. Že nejsi šikovná a manuálně zručná, to se dá také vylepšit, pracuj na své kreativitě, jak už ti radili rádci ruční práce, kreslení, fotografování,cokoliv nebo když hodně čteš tak začni i psát, určitě v tom nebudeš marná. Snad jsi si vybrala střední školu, která tě zajímá. Teď třeba nejsi pěkná, ale za pár let se můžeš změnit k nepoznání, a tak to bývá, nefnukej a makej na sobě. Nespoléhej na rodiče, spoléhej jen sama na sebe. samozřejmě že svým pesimismem a negativismem odpuzuješ všechny, kdo se jen k tobě přiblíží a i když jim to neřekneš nahlas, tak s tebe musí vyzařovat bacha, dejte si zpátečku nebo na Vás taky něco skočí. Začíná nejkrásnější období roku, běž do přírody, do lesa, otevři oči, rozhlédni se jak všechno krásně kvete a nesmíš zlenivět,nebo kila budou skákat sami. a na kluka máš času ještě spostu let, nic ti neuteče, dej se první dohromady a nejsi tak nemožná, jak píšeš, někam se přihlas na kroužek a neboj se. hodně štěstí.

Hezký den,Barčo,

přestaň se srovnávat s ostatními a hledej něco,co by tě mohlo bavit. Třeba chodit ven na procházky,procházet se přírodou,to je prima. Možná by tě potěšilo,kdybys chovala nějaké zvířatko. Super je pes,vytáhne tě ven. Můžeš také třeba chodit do bazénu plavat,to je fyzická aktivita,kterou bys mohla zvládnout i s tvými problémy. Četba je fajn,ale chce to občas i vyjít ven. Můžeš si vzít knížku a jít s ní do parku. Projdeš se,dostaneš na čerstvý vzduch. Můžeš chodit někam jako dobrovolník,třeba do charity vypomáhat. Můžeš se učit cizí jazyky,můžeš se učit na nějaký hudební nástroj.Je spousta věcí,které můžeš dělat. Jen chtít.