Svatba nebo ne?

Moje troška do mlýna - já jsem pro svatbu. Tedy záleží na situaci a Vašem vztahu, ale jestli se milujete a chcete mít rodinu, tak proč ne. Přece jen - svatební šaty, hostina, mejdan! Ten den bude jenom Váš. A když skončím s romantikou, tak máte například nárok na zvýhodněné manželské půjčky, máte právo znát zdravotní stav manžela apod. Vaše děti mají stejné příjmení a osobně si myslím, že když představujete třeba dávnou kamarádku, tak říct : "To je můj muž." je hezčí než "To je můj přítel." Navíc nemusíte za pár let mít takový ten pocit nepatřičnosti ("Je mi 45 a jsem svobodná.")

Většina lidí, co jsou proti svatbě, argumentuje tím, že rozvod je složitý, ale já tento argument neuznávám, protože jestli spolu žijete léta a máte společné děti, tak je jedno, jestli se rozcházíte nebo rozvádíte, je to oboje velmi těžké. Navíc rozvod Vám alespoň může dát oběma stejné šance vídat děti. U rozchodu záleží na okolnostech a situaci, ale kolik otců takhle "přišlo" o své děti?

Jděte do toho, svatba není jen papír. A ty krásné fotky

Ahoj. To je otazka do pranice a jiste si na odpoved najde volnou chvilku hodne clenu teto diskuze.

Vse je o pristupu k vecem, ktere nas obklopuji a kterym davame nejakou vahu. Kolikrat si clovek vubec neuvedomuje co je pro nej opravdu dulezite. A pak kdyz ma treba cas nebo duvod premyslet, nestaci se divit. Kdyz jsem poznal sve nejvetsi zivotni stesti, byl jsem presvedcen, ze jednou prijde den, kdy se vemem. Rozhodne nas k tomu nic nevazalo, ale nase smysly jsou na stejne vlne. Slysel jsem i takovy nazor, ze nejake uskupeni, v tomto pripade urady nejsou hodny zasahovat do soukromy lidi.

Urcite si myslim, ze clovek s clovekem nezije protoze jsou oddani, to ne. Muzete spolu zit cely zivot na "psi knizku". Je to o vnimani sveta. O vnimani veci jenz nas obklopuji.

Ja Vam ze srdce preju, aby Vas vztah byl plny krasnych zitrku a vseho co nase zivoty naplnuje. At jste nebo nejste papirove svoji

Camelot

Dobrý den.Já si přítele brala až když měl syn dva roky a to jen proto,že nám vadilo,že se maminka bude jmenovat jinak než syn.Ale myslím si,že svatba není důležitá.At má váš syn přítele napsaného jako otce v rodném listě a pak není důvod se brát,pokud vy dva nebudete sami chtít.Přeji vám do společného života hodně štěstí.

Cheche, otázka do pranice Můj přístup je, že rodina se v naší civilizaci již pár set let používá jako vhodná instituce pro výchovu dětí. Necítil jsem potřebu se této tradici bránit.

Jiná věc je, že pro náš ach tak sociální stát jsou sezdaní manželé nedej bože se dvěma dětmi, kde otec pracuje, zcela netabulkovým případem, třeba ve školce apod.

Svatba není důležitá, na druhou stranu - čemu překáží?

Pokud se máte rádi a plánujete spolu vydržet tak svatbou přece nic nepokazíte (nemusíte přece mít svatbu na zámku a hostinu s 500 hosty, stačí pár známých nebo třeba jen dva svědci) a pár věcí v životě to trošku zjednoduší. Trošku jednodušší to budou mít i děti - jméno, škola a tak.

Takže moje rada - pokud nevymyslíte s partnerem důvod proč svatbu nechcete tak do toho jděte, pokud ucítíš že se mu třeba trochu nechce tak to nech být jak to je teď a neřeš to

Zdravím itecko! Protože se v roce 1966 ještě moc svobodné matky neuznávaly a tak jsem se vdala, protože jak se říkalo - "musela jsem". Svého nastávajícího jsem dobře neznala - znali jsme se sice rok, ale bydleli jsme 100 km od sebe. Ani oboje rodiče tomu našemu sňatku moc nefandili. Jeho měli vyhlídnutou nevěstu v Německu a pro naše to nebyla "dobrá partie" - rozvedený a starší o 12 let. No ale přesto jsme se vzali a byli spolu pouze 15 let. Nebylo to zrovna moc pěkné manželství, povahy úplně odlišné i způsob života - to člověk před svatbou nepoznal. Ale zastávám názor, že ničeho člověk nemá litovat a říkat "kdyby". Stejně by zase třeba udělal jinou volovinu, tak to beru jako určitou etapu mého života. Skutečně je to pouze Vaše rozhodnutí, zda se chcete vzít. A jestli budete mít děcko, tak pokud je pár stabilní, většinou má příjmení po otci, protože je možné, že se třeba i časem vezmete. Dneska se snad ani neříká svobodná matka. Z hlediska finančního si myslím, že větší podporu má u úřadů nesezdaná matka. Jistě ale záleží i na tom, jaká je finanční situace otce. Je pravda, že pokud se vezmete, nebude řešit případné spory, co je moje, co je tvoje, ale bude to Vaše. I když to také není tak úplná pravda. Takže pokud toho nevíme o Vás trochu víc, těžko se můžeme přiklonit k nějaké variantě. Ale domnívám se, že přednost při Vašem rozhodování by neměly mít finance, ale Vaše vnitřní rozhodnutí, jak se k této otázce stavíte oba dva. V tom musíte být opravdu zajedno a mě to připadá, že Váš partner se tomu možná trochu víc brání a Vy stále ještě hledáte správnou odpověď. Myslím si, že z manželství se o něco hůř odchází, než z partnerského vztahu. Ale to je možná můj trochu staromódní názor. Ale moc Vám přeji, at Vám vztah výjde podle Vašich představ. A věřím, že to neovlivní svatba, ale vzájemná láska, oboustranná tolerance a respekt k tomu druhému.

Já jsem podruhé vdaná a teď se svím manželem víme, že je to jen kus papíru a změna jména nic víc. Pokud se milujete můžete spolu být a bydlet v jedné domácnosti na hromádce a žádný papír o tom, že jste manžele vám k vaší spokojenosti stejně nic nedá. Mi jsme zjistili, že kdyby jsme spolu jenom žili tak si můžeme vzít i vyšší úvěr atd. Takhle nám všechno posuzují dohromady a přicházíme i o dost peněz. Ale pokud se chcete vzít a myslíte, že pro dobrý pocit v srdci atd. tak se tomu nebraňte a běžte do toho.

Já jsem taky pro svatbu. Odpadne plno nedorozumění skrz jméno, mně by například vadilo, že se moje dítě nejmenuje jako já, ale samozřejmě se může jmenovat po Vás, ale pak zas ne po otci... Dále je jednodušší cokoli vyřizovat za manžela než za přítele, jmenuje se jako vy atd. Já osobně brala v potaz i to, že když se nedej bože jednomu z nás něco stane, tak jakožto manželce/manželovi by nám měli poskytnout informace o zdravotním stavu, jinak jste cizí člověk... A tak dále a tak dále. Jedinou výhodu nesezdanosti vidím v delším vyplácení mateřské.

Všimla sis, kolik dotazů je od žen, které žijí nebo žily s přítelem. Od žen, které přišly takto o majetek? Je to škaredé slovo "majetek". Ale až, nedej bože, se ti začne sypat vztah a ty si uvědomíš, že nevíš jak uživíš děti, že vůbec nejde o to, abys měla bohatství, ale o to, abys uživila děti, dala jim vzdělání a všecko, co k tomu patří. A pak, napadá mě ještě jedna věta- Vyspat se s ní, to jo. Ale jinak žádné důvěrnosti. Zní to moc škaredě, vím. Ale je v tom kus pravdy. Taková otevřená vrata, ne zadní vrátka. Když dva žijí na psí knížku, přijde mi to, jakoby se za sebe ti dva styděli. Nestáli o to nosit stejné jméno.