Nejste přihlášen/a.
"Štíreček"
Pouze dodám...
Pokud Vaše sestra nepochopí,že se jídlem vlastně zabíjí,tak Vy ji neodradíte od další konzumace odporné stravy.
Ona si děla ze svého těla popelnici.A to doslova.
Dobrý den,podle toho, co jste psala o té výživové poradkyni,tak jste byli někde v herbalife. Tam nabízejí předražené koktejly,čaje atp...místo stravy. To je ovšem nesmysl. Najděte si nutriční ambulanci při nemocnici nebo poliklinice(i u nás na malém městě existuje) a tam at se sestra objedná. Zřejmě bude potřebovat doporučení praktika,ale s tím v jejím případě jistě nebude problém. V nutriční ambulanci poradí,kolik jídla jíst,jakému typu jídla se vyhnout. Zásada je,aby tělo mělo vyvážený přísun všech živin-sacharidy,tuky,bílkoviny. Vynechávat maso a jíst jenom zeleninu atp je nesmysl. Tělo potřebuje všechny živiny. Je však potřeba vyloučit sladká a smažená jídla,slazené nápoje. Konkrétní rady s dietním plánem Vaší sestře dají v nutriční ambulanci.
ještě důležitá informace- v nutriční ambulanci za poradu nic neplatíte,je to hrazené z pojištění
ještě k tomu pohybu-zpočátku postačí obyčejná chůze,dobré je také plavání,protože nezatěžuje klouby
Z pohybu je na hubnutí nejlepší chůze http://6000kroku.cz
Za chvíli bude už hezky, pěkné počasí bude k procházkám jen vybízet. Hodina souvislé chůze denně ne nijak závratnou rychostí stačí, kdyby se jí podařilo chodit hodinu každý den, je to skvělé. Z jí delníčku to chce vyřadit sladké nápoje a místo fast foodu začít vařit. Něco si zjistit o energetických hodnotách potravin. Třeba jedna kupovaná bageta má tolik energie, jako dvě 100g tabulky čokolády.
Pokud nemá motivaci, můžu jí názorně předvést jak skončí. Už rok a půl myjeme prdel partnerově babičce, která je díky celoživotní tlouštce invalidní, na vozíku přes 10let. Díky tlouštce má rozpadlý kyčelní kloub a neoperabilní pacinet byla díky špatné kondici a morbidní obezitě už před 20ti lety. Přitom kořínek má tuhý, kdyby nebyla celý život tlustá ale starala se o sebe, běhá jak čamrda. Nyní neudělá krok a sotva vstane, přes tlouštku a přes degeneraci pohybového aparátu si už ani na ten zadek sama nedosáhne. Neustálým sezením bez pohybu tělo trpí, pánevní dno nefunguje, takže neudrží moč ani stolici, vůbec neovládá svěrače. Tíhou se kříví páteř a to pochopitelně bolí. Další příklad máme ve vzdálené rodině, úmrtí na gynekologickou rakovinu, kdy díky tlouštce nelze pacientku řádně vyšetřit a případný nádor odhalit. Můj gynekolog mi to říkal, jak nesnáší svoje tlusté pacientky, protože ultrazvuk mu tu vrstvu tuku neprosvítí, on to pohmatem taky nezjistí a doslova řekl, že ty ženské na tu svojí tlouštku pojdou. Jo, za některá onemocnění nemůžeme, některá si svým životním stylem způsobíme sami.
Kdyby jste nepsala,že je to sestra,věřila bych,že je to má kamarádkaAno mám kamarádku ,ale ta nemá sestru,se stejnými parametry (váha,věk,výška,to sedí přesně) známe se od školky a nehne s ní nic.Díky váze nechodila ven,jen doma v pokojíku,nedodělala učňák(protože tam musela chodit mezi ostatní),nepracovala do 30-ti let a ted jen nárazově pořád "smyšlené"nemocenské.Když jsme někdy vyrazily za pobavením,vždycky jsme seděly někde v koutě,at jí nikdo neokukuje,ani do toho blbého obchodu co má přes cestu nezajde,vše dělá její stará mamka.Kamarádka se sice vdala a o chlapy nemá nouzi,ale tohle má pořád v hlavě a nejde s ní hnout.Nemůže mít děti,gynekolog rovnou řekl,že dokud nezhubne nemá smysl jí léčit.Takže vyměnila gynekologažije pouze internetem a dokázala si najít i milence,takže to jediné pomohlo a zhubla.Ovšem jen na chvíli,než místo sexu a zamilovanosti,začli spíše koukat na bednu,pc a jíst u toho.Samozřejmě se lituje,nelíbí se sama sobě,ale víc pro sebe neudělá,taky věří na zázkak,koktejly,pilule a doma se obklopuje nezdravým jídlem.Já měla snahu,ale nešlo to,nehla jsem s ní.
Takže souhlas s některými,je to v hlavě a vím,že je to trápení,chápu kamarádku i vaši sestru.Podle mě by pomohl psycholog+nutriční poradce+podpora rodiny.Musí získat sebedůvěru,chtít změnu,vydržet,nechtít to hned a rodina by měla pomoci s pohybem,protože jít ven,nedejbože cvičit mezi lidi je nejtěžší.Takže s ní choďte na tůry,svižné procházky někam mimo lidi apod.at se cítí dobře.
Pěkně vám to tu napsali, ale obávám se, že vaše sestra je z nějakého důvodu lenošná jak veš a nic s tím nedělá. Uvnitř je velmi neštastná a naprosto rezignovala na život. Toto musí mít někde počátek - najděte dobrého psychologa, který vše rozebere, zkuste i třeba akupunkturu, na nějakou dietu bylo pozdě už před 30 kg.
Dobrý den, to je na změnu myšlení, protože to je v hlavě - a to doma nevyřešíte (tak vyhledat odborníka, resp. dostat tam sestru). Myslím, že ten odborník se jmenuje obezitolog. Zdravím!
natalka - a na bandáž žaludku (což je operace) to dle paní dietoložky ještě není? Co radí praktický lékař, ke kterému sestra chodí?
Bohužel, tak jako je to s kuřáky, tak to funguje i s obezitou. Motivaci musí v sobě najít sám ten dotyčný. Můžete se "umluvit a uradit" a stejně to nebude nic platné. Určitě jste doma vyzkoušeli co se dalo a nic s ní nepohnulo. Nejhorší v těchto případech je to, že to jde velmi pomalu dolů a všichni tito lidé ztratí motivaci po pár dnech, protože nevidí okamžitý výsledek. Proto se raději uchylují k "zázračným" pilulím a nápojům a pochybným dietám a doufají v zázrak, který se ovšem nedostaví, jen utratí spoustu peněz. Je to škoda, protože je mladá a ničí si nejenom zdraví, ale i společenský život. Ani si nemůže koupit nic hezkého na sebe, protože v takových velikostech se nedají dělat žádné zázraky.
Ale zhubnout jde. A u ní by to nebylo zase až tak složité, protože je mladá a tudíž u ní fungují ještě všechny hormony. A pak, popsala jste zde, čím se stravuje. Tak začít u toho. Rozhodnout se, že už nikdy žádný hamburger, ne hranolky, vodu místo limonády a tak dál. Zařadit místo toho zeleninu a lehká jídla. Na internetu je spousta receptů s kuřecím masem, všelijaké saláty i s masem a zálivkami, všelijaké polévky a tak dál. A nejíst toho najednou hodně. K jídlu si sednout a jíst pomalu, ne to zhltat a nevychutnat si potravu. A v tom to také hodně vězí. Dneska lidé jedí u počítače, nebo u toho chodí a nesoustředí se na jídlo a nakonec mají pocit, že vlastně nic nejedli. A pak, tímto způsobem stravování, teda při chůzi, nebo u počítače se dají jíst opravdu jen taková jídla, která popisujete. A to je ten nejhorší nešvar. Jídlo má být upravené na talíři a má se jíst příborem a ne jen tak kus něčeho, plného majonézy vzít do ruky a polykat. Tak jí to zkuste nějak takto vysvětlit. A podle mne nemusí hned běhat jako závodnice, pro začátek stačí chodit na procházky, nebo místo výtahu, po schodech, i když bude muset odpočívat po pár schodech. To nevadí, vynaloží úsilí a pomalu, ale jistě to dolů půjde.
Ale teď bude záležet jenom na ní. Jestli se ona rozhodne, nebo ne. Nikdo jiný to za ni nedokáže udělat.
Nevidím důvod, proč by si hubnoucí člověk nemohl už nikdy do konce života dát něco nezdravého. Obezita není alkoholismus, kdy už si závislý nesmí do konce života dát ani kapku. Při obezitě to není tak, že když si dá jednu hranolku, začne zase jíst nezdravě. Ono taky hubnout s vědomím, že do konce života už si nedám to a to, to je na provaz, to bych se na nějaké hubnutí pěkně vykašlala. Ono to chce jíst zdravě po většinu času, pak si klidně člověk může dát něco nezdravého a nic se nestane. Proč si 2x do roka na výletě nedat k obědu smažený sýr s tatarkou, když to pak člověk vychodí a ví, že když měl k obědu takovou prasárnu, dá si k večeři jen salát. Dokonce se doporučuje, aby dieta člověka nestresovala, jíst celý týden zdravě a jedno jídlo v týdnu si dát cokoliv podle chuti. Ideálně dopoledne, kdy je šance, že do večera se kalorie spálí. Člověk pak není ve stresu, že už si nikdy nebude moct dát svoje oblíbené jídlo.
Pb, tak já si klidně dávám majonézu, protože ji mám ráda, jím čokoládu, protože ji mám ráda, jím i omáčky, protože je mám ráda. Ale já nejsem a nikdy jsem nebyla tlustá, natož obézní. A tady je slečna, která obézní je a musí opravdu změnit svůj jídelníček. Teda "musí", nemusí, je to její věc a její rozhodnutí. Já jsem napsala svůj názor. A nemyslela jsem to tak, že by musela až do konce života chroustat saláty. Ale z počátku by to bylo určitě na místě.
To je špatná dietoložka, která nejspíš propaguje nějaké koktejly, na kterých vydělává. Dietoložka by měla být lékařka s akreditací. Začněte u jejího praktického lékaře. Taky se koukněte na pár dílů "Jste to co jíte". Rajko Doleček už zemřel, ale základní rovnice "příjem menší než výdej" pořád platí.
To bude těžké, ona se musí rozhodnout sama něco s tím dělat. A nepůjde to zázračným skokem. Dá se hubnout, aniž by byl hlad, ale to znamená zcela jinou stravu, než je zvyklá. Úplně jiný životní styl. To už bude léčení, ke kterému musí přistupovat sama aktivně, protože tam už jsou zakořeněné špatné návyky a taky už je změněná střevní mikroflora. Najděte si výživového poradce, který ji povede. Myslím, že vy sama to neukočírujete. Kupte jí knížku "Byla jsem tlustá, jsem, jaká jsem" od Hany Synkové. Dobré by bylo, kdyby se k ní přidala ještě některá její obézní kamarádka. Ve dvou se to táhne líp.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.