Nejste přihlášen/a.
Doluvte se s lékařem, aby jí poslal pozvánku. Třeba dcera nepůjde na prohlídku, ale vy budete mít klidnou dušičku, že jste pro to udělala maximum.
Když je taková tajnůstkářka, jak to víte, že nemá pravidelné menses, že nemá přítele? Třeba se bojí, že by se na něco přišlo. Nechci strašit, ale třeba na nějakou odlišnost zevního genitálu. Nemoc to není, ale existuje to. Za vynecháním menses může být i přechod na vegetariánskou stravu. Tam se stává, že někdy menses postupně téměř vymizí, Ale pozor, žena není neplodná. Jinak to může být i problém se štítnou žlázou, cukrem, chudokrevností. U sportovkyń závodnic vynechávají menses velkou fyzickou zátěží. I psychika dokáže hodně. Za války mnohé ženy ztratily menses. A nakonec těhotenství. Což asi sotva.
Tak ji po dohodě s obv. lékařem přesvědčte, aby si aspoň nechala odebrat krev, aby se alespoň vyloučily některé příčiny / chudokrevnost, štítná žláza/..
Pokud je panna, tak by to měla hned v úvodu zdůraznit. Pak vyšetření bude podle toho šetrné.
Já jsem byla poprve u gynekologa ,když jsem nemohla otěhotnět,bylo mě 26 roků.Maminka mě ani náznakem nikdy neřekla,že bych měla jít na prohlídku. U nás to bylo tabu. Dnes je to úplně jinak, děvčata jsou již od mala o všem informovaná,vidím to u svých vnuček. Dokonce má kamarádka v 16 ti letech si myslela,že se děti rodí pupíkem.Nedávno jsme měli slez od střední školy a tak jsem jí to připoměla (má 3 děti). A ještě taková perlička: spolužačka byla v 17 ti letech poprvé u gynekologa a ten jí říká "tak si vyskočte na stůl" a ona mu skočila na psací stůl.
Myslím, že byste jí neměla nutit, jestli je jinak zdravá,tak asi nejde o život a určitě časem tam půjde sama.
Pocit jsem sice měla stejný, ale až potom, předtím jsem nevěděla, jaké to bude. I když se mi něchtělo, tak by mě nenapadlo takhle mamince odporovat. Zkuste jí postašit, že nebude moct mít děti. Nemá třeba problémy s váhou? Jestli ano, možná by stačilo, kdyby trochu přibrala.
A co se domluvit třeba s nějakou její kamarádkou, která o tom nemá tušení (podle Vaší dcery), aby jí seznámila s někým, kdo něco podobného zanedbal a má z toho navždy problémy (nebude to pravda). Někoho nastrčit, aby předstíral, že se vyšetření také vyhýbal a vymlstilo se mu to.
Nebo jděte za doktorkou sama a třeba Vám něco poradí.
Nakonec má pravdu - pokud s tím ona nesouhlasí, nemusí na sebe nechat sáhnout a vy s tím nic nenaděláte. Teď je tak zatatá, že neustoupí dokud sama nebude chtít - a výhružky skutečně nejsou nejlepší způsob, jak jednat s pubertální slečnou.
a není to třeba tak, že si nechala na kámošku napsat antikoncepci a vy o tom nemáte ani páru? Pak bych se nedivil, že nechce být odhalena..
Proč jí třeba nepovyhrožujete zabavením mobilu nebo nějaké jiné oblibené věci(máte na to právo)? Na mě to vždycky funguje a nic jiného než poslechnout nezbývá. Navíc pochopí, že jde o její zdraví. A nebojte, bude naštvaná, ale ne na dlouho. Kdyby měla nějaké závážné potíže kvůli přehlíženému problému, budete si to vyčítat do smrti.
Sedmnáctiletému člověku, který je jinak asi poslušný, chcete zabavovat mobil? Hmmm, taky vzorec jednání !
A co jí říct, že občas nějaká co nechodí pravidelně na gyndu kvůli tomu umře. Ze známých osobností to byla třeba Laďka Kozderková a jistě jsou i jiné.
Myslela jste to dobře, ale asi jste svým nátlakem udělala to nejhorší, co šlo. teď už tam nepůjde prostě z principu.. Na vyšeetření by jí asi dohnaly jen nesnesitelné bolesti, nebo nějaký vážnější problém. Jestli je jinak duševně zdravá, až vyroste z puberty, měla by sama uznat že je prohlídka tu a tam zapotřebí. Nejlíp by taky zafungovaly kamarádky, pro které je to samozřejmost každé ženy.. Vy už se s ní o tom raději nebavte, at neuděláte ještě horší neplechu, než doposud..
Měla jsem to stejně. Mamka se mě snažila dostat na gyndu už od patnácti, to jsem rázně odmítala. Ani jsem nebyla schopná převlíknout se ve společných šatnách, a měla bych ukazovat mou nejvíc intimní oblast někomu cizímu? Nežila jsem sexuálně ani nic. Ano, taky mi to přišlo jako znásilnění a bylo mi na zvracení jenom z myšlenky, že bych tam měla jít. Menzes jsem měla nepravidelný až hrůza. Někde jsem četla, že není až tak nutné chodit, dokud není sex. Takže jsem šla až v 25 letech poprvé. A jsem ráda. Nesnesla bych, aby první člověk, který mi tam sáhne, byl nějakej doktor. Doteď z toho mám trauma, ale kdyby mě tam tehdy mamka dotáhla, tak by mě u gynekologa viděli poprvé a naposled.
Jo a byla jsem naprosto v pořádku, akorát nějaká slabší hormonální nerovnováha (proto ty prodlevy v menstruaci). Stejně to ta doktorka neřešila. Až pak antikoncepcí se to spravilo.
Já (a nejspíš i dcera tazatelky) jsem měla veliký prolém s intimitou. Nebyla jsem v té době schopná ani podat ruku chlapovi, aniž bych neměla panický záchvat. Všechny moje lékařky musely být ženy, od chlapa bych prostě na sebe nedala sáhnout. Jediné, co jsem snesla, byl kadeřník (ale znala jsem ho dlouho a je to gay). Představa, co by mi udělalo s psychikou, kdyby mě tehdy mamka na gyndu dotáhla... bych radši skočila pod vlak (v té době). Teď už je to lepší, mám ženskou, relativně mladou, doktorku, velmi empatickou.
Ještě dodám, že to nebylo jen o fyzickém kontaktu, ale měla jsem problém jen vyslovit slovo menstruace. Dostala jsem to poprvé někdy v patnácti, ale asi dva roky jsem to tajila. Ty panické záchvaty byly i když se mě jenom někdo na toto téma zeptal. Nedokázala jsem si představit jakou scénu bych udělala v ordinaci, kdyby se mě na takové věci doktor/ka ptal/a, a potom mě ještě osahával/a.
to potom spíš vypadá, že by přínosnější, než návštěva gynekologie, byl psycholog. Člověk si může nést různou zátěž životem
na gynekologii jsem byla poprvé ve 14, sex jsem sice neměla, ale obvoďák nahmatal něco velkého v břiše ( žádné potíže jsem neměla ). pak už to bylo honem rychlé, vyšetření, operace nádoru 1,5 l objem. Nejít na tu gyndu , tak nevím...nevím...
ještě že jsem v té době nečetla, že dokud sexuálně nežiju, tak na gyndu nemusím
Jinak promiňte, ale to přirovnání prohlídky na gynekologii ke znásilnění, které se tady občas objevuje, mi připadá přehnané. Ale nezažila jsem naštěstí do druhé.
I když to nebude nejlepší řešení, nabídl bych jí za to něco, po čem hodně touží. Ne zrovna počítač za 20 tis, ale něco dostupného. Nebo nějaké její přání, oblečení, účes... Nebo varianta b) domluvte se s gynekologem, že by Vás vzal a prohlídku, ale že potřebujete mít doprovod, třeba jen do čekárny. A muže nechcete...
Pokud není schopna pochopit, že to s ní a s jejím zdravím myslíte dobře, šprajcuje se a vyšetření se brání, pak s tím nenaděláte nic. Musí to být její rozhodnutí a na svém zdraví by jí záležet mělo. Prozatím má svojí hlavu a svůj šprajc. Tak snad jí začne na svém zdraví více záležet jak jí budou roky přibývat..Nic s tím neuděláte, ona se rozhodla tam prostě nejít a Vaše řeči, domluvy atd. ignorovat.Takže se tím netrapte, trápit by to mělo dceru, je to v jejím zájmu..Má na to svůj názor, tudíž Vám nezvyde nic jiného, než ji respektovat. Netrapte se tím už dál. Člověk nemůže pomoci někomu kdo jeho pomoc odmítá. Snad se začne o své zdraví více starat sama v budoucnu..Stydí se u gynekologa spousta žen a nerady k němu chodí i ve vyšším věku než je ten Vaší dcery...
To je ale hloupost, že? Takže když je holka blbá, necháme ji umřít? Stejně jako když alkoholik na zemi křečuje a křičí ne, bude se zdravotník dívat na to, jak umírá, nebo ho naloží, zajistí žívotní funkce a převeze na záchytku? Normálně bych jí naliskal a odvezl do nemocnice.
Samozřejmě za předpokladu, že by jí něco bylo. To, že má nepravidelnou menstruaci přece nic neznamená. Jenom obyčejná hysterická matka.
hmm - Takže když je holka blbá, necháme ji umřít?
Vy toho moc nevíte o neposkytnutí pomoci a právu nakládat se svým zdravím, že?
Z. č. 372/2011 Sb. § 28
(1) Zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak.
Z nálezu ÚS vyplývá prakticky totéž - to byl ten případ lékaře původně odsouzeného za neposkytnutí pomoci vlastní matce:
" Ústavní soud jednoznačně dovodil, že z právní úpravy (jak byla nastíněna výše) zřetelně vyplývá, že zdravotní péči nelze poskytovat proti vůli dospělé svéprávné osoby, byt by to pro ni mohlo mít i fatální důsledky. Pokud je daná osoba svéprávná, dospělá a její rozhodovací schopnost není vyloučena momentální situací, nemůže stát umožnit zásah do její nedotknutelnosti pouze za účelem ochrany jí samé."
Kompletně zde pravniprostor.cz/...
Já jsem se sama nemohla rozhoupat na první preventivní gynekologické vyšetření. Domů mi několik let, vždy před mými narozeninami, chodily pozvánky k vyšetření děložního, a to přímo od pojištovny. Hned jsem to trhala a házela do koše, co bych tam ještě jako panna vůbec dělala. Nakonec v posledním dopise mi napsali, pokud nejsem nikde zaregistrována, že mi pojištovna najde lékaře gynekologa sama. Od posledního dopisu jsem se do měsíce objednala k lékaři sama. Našla jsem si ženu a vše OK. Dnes mi je 35 let a prohlídky jsem si zvykla chodit. Možná, to co se stalo v mém případě, by pomohlo i Vaší dceři, nějaké ty pozvánky k preventivní prohlídce, byt jen od lékaře. Dnes mi Držím palce
Já myslím, že to moc hrotíte. Já jsem šla na gyndu až když jsem byla chtěně těhotná a vůbec jsem o nic nepřišla. Taky jsem byla nesmírně stydlivá, a kdyby mě matka do toho nutila, tak bych se určitě šprajcla taky. Zvolila bych naprosto odlišnou taktiku, že je Vám to naprosto jedno. A určitě by pro ni vhodnější gynekoložka. Já si ani doktora nedokážu představit. A co na tu absenci menzec praktický lékař, ještě by vám to měl sdělit? Nechci strašit a není vaše dcera náhodou už těhotná?
Rozumně ji předložte argumenty. Rozumně jí vysvětlete, že děloha a pochva je stejný orgán jako jsou plíce nebo oko a stejně tak může trpět na různé nemoci. Stejně jako když má angínu, tak jde k obvoďákovi, tak když nemá v 17 letech pravidelnou menstruaci, tak by to neměla přehlížet. V ordinaci u gynekologa jí nikdo nebude dělat nic, co sama nechce. Rozhodně nebude jediná pacientka s takovým blokem, jistě jsou tam na to zvyklí a ví co jak na to. Může jí vzít krev, hlavně ale udělat sono.
Pokud má nějako dobrou kamarádku a vy se s ní znáte, zkuste se spojit s ní, aby si s ní promluvila ona. Sdělila jí své zkušenosti s takovým vyšetřením a že tam může jít s ní ona. Možná se stydí i před vámi, že by jste tam chtěla jít s ní. Určitě se nevzádvejte.
Mý rodiče toměli jednodužší, my šli na první prohlídku se školou.
Omlouvám se, že reaguji na Váš příspěvek, ale mnohde jinde jsem také četla, že se dříve chodilo povinně se školou na gynekologii. Je mi 35 let a se školou jsem na gynekologickém vyšetření nebyla. Pochopila jsem, že po revoluci přenesli tuto zodpovědnost na rodiče.
Mě osobně k první gynekologické prohlídce přiměla moje zdravotní pojištovna, jak jsem se zmínila v předešlém příspěvku. Byla jsem panna a bez problémů, ale bála jsem se postihů od pojištovny. Je možné že dnes školy, případně rodiče suplují zdravotní pojištovny.
Tohle vám nezávidím.vím o čem mluvíte..To je jako můj syn měl mít dovyšetřene srdce,těsně před 18.věkem.Co jsem se namluvila,vědoma si,že v 18 letech už nemůžu dělat nic,bylo to marné.Nechtěl,presto,že se neměl čeho bát,byl zvyklý tam dříve chodit na kontroly semnou.Prostě se na sebe vybodl a už nikdy nešel,je mu 25let.U dcery,já vím,člověk má pojem z toho,že by nemusela mít jednou děti,o čemž ještě zdaleka neuvažuje a strach je asi větší..Zkusila jste ji vysvětlit,že pokud je panna,tak se nebude konat kdo ví co,hlavně ultrazvuk a tak?Asi co bych poslední udělala,došla na gyn.říct situaci a domluvit se,jestli by ji neudělali jen ultrazvuk a to by se snad přemluvit dala,né?Ikdyž,na druhou stranu,neumím si představit,že bych v 17letech šla někam,kde mi to domluvila maminka,je to trapas..Vzpomínám,že za těmito věcmi jsem si šla sama,bylo mi asi 16-17let,ale bylo to asi něco jiného,měla jsem přítele..Ještě mě napadá možnost,promluvit si s její kamarádkou,pokud má,aby vám ji pomohla vyburcovat,třeba aby šla s ní..A co otec?kdyby jste ji přiměli oba,udělat prostě bouřku..Koukejte,to je uplně jedno,že vás nebude mít ráda.Víte kolik já jsem musela u 4 dětí,udělat rozhodnutí,i za cenu,že jednoho ztratím,ale připravím ho do života,na mne už tolik nesejde?ale tady v tomto případě,jednou pochopí.Rodič musí nastavovat hranice,celý život.Uměrně samozřejmě..,podle toho,o co jde.Ani u 30.dítěte,přece se nebudu tvářit,že je něco v pořádku,když jasně vidím zkázu.Ale v dospělosti to řeknu 1-2,pak už je to na nich.Ale varovala jsem,nemůže říct,že né,sám pozná,že jsem měla pravdu..Tak držím palce,at se zdaří,bojujte,ale po 18.letech si fakt musíte říct,udělala jsem ,co jsem mohla..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.