Nejste přihlášen/a.
Zdravím. Dnes jsem byla přijata jako prodavačka do obchodu s dětským oblečením. Na práci se moc těším, děti mám ráda, ale nejsem si moc jistá, jak takové dítě při nakupování zaujmout. V obchodě je oblečení pro děti 0-14 let. Ty starší samozřejmě zvládnu, ale ty cca 0-6, nevím nevím. Paní vedoucí říkala, jak je důležité to dítě zaujmout, aby se zákaznice rády vracely, tak si jdu pro radu sem. Mám dvě malé neteře, takže samozřejmě s dětmi nějaké zkušenosti mám, ale jak jednám s "vlastními" nemohu jednat s cizími, chápeme se, že?
Napadlo mě hned po příchodu prcka si k němu kleknout, zeptat se jak se jmenuje, říct větu typu "ty jsi ale krásná princezna.. a páni, jaké máš krásné tričko.." apod. A případně nějakému uřvánkovi dát do ruky nějakou hračku, ale pak mi došlo, že by s ní chtěl jistě i odejít a následoval by další pláč .
Poradíte mi, prosím?
Píšeš, že jsi nastoupila jako prodavačka, nikoli chůva, tak nechápu, proč by ses měla snažit zaujmout dítě. Od tebe se očekává, že zaujmeš jeho doprovod natolik, že tam utratí nějaké peníze. A pokud budeš tuto svoji povinnost plnit s plným nasazením, tak budeš mít těžko čas věnovat se jakémukoli dítěti.
Já bych to moc nepřeháněla. Pěkně se usmívejte, na rodiče i na děti, buďte ochotná - a to by mělo stačit. Některé děti se nadměrné pozornosti ze strany cizích dospělých bojí (a, koneckonců, ani rodičům to nemusí být příjemné).
Pokud si dítě nebude chtít obout botičky a bude u toho patřičně vyvádět, neztrácejte svůj profesionálně-lidský úsměv + klid a netvařte se, že byste matku i dítě nejraději viděla někde daleko za dveřmi obchodu (jak občas mívají ve zvyku některé prodavačky). Už to může být dost náročné, zvlášt, když tam takových zákazníků můžete mít více... Nebojte se, že to nebude ze strany rodičů oceněno hlubokým povděkem. Právě na rodiče byste měla obrátit ústřední část své pozornosti - oni budou vaši zákazníci, ne ty děti (pro ty byste měla mít především výše zmíněné pochopení). Nevím, ve které rodině rozhoduje malé dítě o nákupu oblečení, ale doufám, že podobných případů moc není.
Dobrý den, připravte si na ty hodně malé děti červený, klaunský nos a berte to jak zábavu (pro to dítě).
A spolupracujte s maminkou či babičkou, které dělají doprovod děcku - tam bude lepší komunikace.
Zdravím!
Myslím, že to tazatelka popsala jasněji ve svém doplnění - nejde o to zaujmout rodiče nebo se jim zalíbit, ale zaujmout to děcko, které si rodič neumí "porychtovat". Samozřejmě, každá situace je jiná a musí se vyhodnotit - také podle stáří dítěte. A když např. zubař rozdává dětem obrázky, tak jsou mu také rodiče celkem "fuk" (potřebuje jen klid na svůj výkon).
Proč byste Vy, cizí osoba, měla navazovat jakýkoliv kontakt s dětmi, které přijdou do obchodu v doprovodu rodičů? Vy jako prodavačka, máte být k dispozici zákazníkům a věnovat se kupujícím, ne jejich dětem. Mnoha rodičům to může přijít vlezlé a nemusí se jim to zamlouvat. To je alespoň můj názor. Od prodavačky zákazník očekává příjemné vystupování a přehled o zboží o které má zájem. Určitě ne to, co popisujete.
Já souhlasím s Ildikou a Ládinem. Prodavačka má prodávat (= zaujmout potenciální kupce), nikoliv pobavit nebo zabavit dítě.
Podle mne byste se měla věnovat dospělým, ale měla byste zároveň měla mít pochopení i pro případnou "nehodu" → že dítě může např. něco shodit apod.
Píšete, že s dětmi už nějakou zkušenost máte. Měla byste tedy vědět, že lacinými větami toho typu, který jste uvedla, byste děti i jejich doprovod podceňovala.
Kdyby se prodavačka takhle "měla" k mým dětem nebo vnoučatům, okamžitě bych se obrátila a odešla nakoupit jinam. (Na některé věci jsem dost "háklivá".)
Jak mám Benovy odpovědi ráda, tak s tím klaunským nosem nesouhlasím.
Děkuji moc za odpovědi, potřebovala jsem slyšet názor někoho jiného, než paní vedoucí, která mi moji úlohu vysvětlila trošku neštastně a já se toho poněkud zalekla, ale už mi docvaklo, že opravdu nakupuje ten dospělý, né dítě . Právěže jsem byla varována, že některé maminky umí být hodně nepříjemné, když nemají dostatečnou pozornost ony i děti. Každopádně představa, jak se mi cizí člověk sápe po dítěti, se mi také nelíbí. Jako nejlepší nápad vidím ty obrázky. Když bude prcek řvát a nespolupracovat, tak dostane do ruky obrázek a snad se zklidní. Ve finále..tohle má být úloha rodiče a ne prodavačky, žejo.
Dětská doktorka také nechá vybrat malý, zabalený bonbonek, ale to byste mohla narazit u rodičů.
Někteří rodiče budou naštvaní, že se věnujete díteti a ne jim, dospělým osobám, kteří chtějí vybrat zboží podle svého uvážení a ne, co si dítě umane.Těžko se všem zavděčíte, je to o tom, jak odhadnete dospělého i dítě, některý zákazník už vejde preventivně naštvaný, že stejně nebudete mít, co pro díte chtěl a pak je to na vašem umění prodavačky, jak ho zvládnete, uklidníte a nabídnete jiné zboží, než jakou mel představu a nakonec odcházejí všichni spokojeni, to je to umění prodavačky a ne podavačky a o to vám asi jde, což je chválihodné. Tak at se vám to vždy podaří a když ne, nenechte se odradit.
To Vaše chování je příliš podbízivé. K dítěti si klekat, tázat se ho na jméno, na to každé děcko není naložené. Můžete se na něj usmát, to je asi tak všechno. Někteří rodiče by možná byli hákliví, i kdybyste chtěla dítě pohladit po vláscích. Vždyt víte, dneska se "haraší" všude.
Nechvalte dítěti ani krásné tričko. Maminka si řekne - když má krásné tričko, další už kupovat nebudu. A uteče Vám kšeft.
Buďte přirozená, usměvavá, pokud nabídnete mamince nějaké zboží, můžete se dítěte zeptat, zda se mu to také líbí. Měla byste umět nabídnout - k tričku třeba zkusit přidat i legínky v doplňující barvě, k bundě pěknou čepičku či šálu, rukavice do barvy...Na druhou stranu to ale nepřehánět, nenutit.. Ochotně rozbalte třeba 5 halenek, nemělo by to pro Vás být obtížné. A nechat dítě, aby si případně samo mohlo říct, co se mu líbí.
Bonbónky bych nenabízela, někteří rodiče je dětem vůbec nedávají. Děcko by si ale určitě chtělo vzít a nastal by kravál. Možná nějaký malý jednoduchý obrázek - omalovánku. A říct dítěti, at si ho doma vybarví a až zase přijde s maminkou nakupovat, at Vám ho přinese ukázat, jak se mu to povedlo. Jaga.
A proč se nezeptáte kolegyň nebo nadřízené, jak to máte prodávat? Rádci Vám radí, ale co když se to nebude líbit nadřízené? Zeptejte se i jí, aby vám to odsouhlasila, případně poradila a kolegyně. Protože v každé firmě to je jinak. Více bych komunikovala s rodičemi než s dětmi. Bonbóny máte ve sklednici u pokladny, ne? Tak při prodeji dejte bonbónek a je to. Když zapomenete, nic se nestane. Rodič si ho vezme sám.
Když jsem jako prodavačka někam nastoupila, tak mi řekla nadřízená, že mám koukat na kolegyni, jak to dělá. Okoukat to. Nebo nadřízená vám to ukáže a okoukáte to od ní.
No já teda nevím, ale dítě není zákazník, neplatí on, ale rodiče. Přístup mějte naprosto normální a nevtírejte se tomu dítěti. Mně se teda stát v obchodě to, že by si prodavačka začala s mým dítětem hrát, nebo mu dávat hračky a bonbóny, tak okamžitě odcházím, protože tam jdu něco koupit a nejdu do školky, ani získávat nějaké kontakty s neznámou prodavačkou, od které očekávám, že mi poradí v oboru a ukáže mi to co sháním. Komunikujte s rodiči a ne s dítětem. Samozřejmě buďte na dítě milá, i když to bude třeba rozmazlený fracek. Kdyby se dítě dalo do řevu, tak mlčte, neutěšujte ho Vy, není to Vaše dítě. To je záležitost rodiče. Leda že by to od Vás nějak vyžadovali. Ale to se snad panebože nestane. Nebo už jsme se snad dneska všichni zbláznili. Přece nepolezete před nějakým dítětem po čtyřech jenom proto, aby mamička u vás něco koupila. A jestli to je dneska tak, tak v tom případě to jde všechno do pr..le.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.