Třetí dítě?

Jak syn, tak dcera mají po třech dětěch, já jsem také ze tří. Takže já bych neváhala. Jestli jste zdravotně, finančně na tom dobře, nevidím v tom problém. Tchyně vychovala sama pět dětí a žádné jí nedělá ostudu, naopak, když se sejdou je to úžasná parta .

Pokud chtějí, tak proč né... Já jen, že z puberty dětí nevylezou a klidu se nedočkají. Je to na nich. V 60ti bych chtěl mít klid.

Já myslím, že pokud tam není velmi silná vůle mít ještě jedno dítě, tak je mnohem lepší, když je to třetí dítě brzy za druhým. Vaše nejmladší má teď 7, až vyroste z puberty, tak do ní potenciální nejmladší nastoupí. Kolotoč znovu a znovu. Peníze tu nehrají moc roli, pokud nemáte hypotéku 20 tisíc, standard se dá vždy přizpůsobit - právě pokud oba dva moc chcete.

Ve Španělsku jsem se setkala s častým modelem 3 děti po dvou, max. 3 letech, a nebo první dítě a po 4 až 6 letech dvě mladší rychle za sebou. To pak je jako byste měli 2,5 dítěte. Vy pocítíte ty tři opravdu každé zvlášt. Ale zrazovat Vás od toho nechci, 3 děti jsou vždycky lepší než 2

Honzo, já to taky tak chtěla, 2 nebo max. 2,5 roku od sebe. Klidně tři kousky, kdysi čtyři ale pak jsem uviděla druhou stranu. Kamarádi mají děti 2 roky od sebe, přesně. Začátky byly krušné, dvouletý kluk neměl vůbec páru o tom, co je mimčo zač a nedokázal (a v mnohém nedokáže ani teď) pochopit její zranitelnost, byl schopný ji třeba vzít za ruku a vytáhnout z kolébky, že si půjdou hrát. Nevím, jak tohle období kamarádka přežila. Teď má holka 1,5 roku, bezelstně mu leze do hraček, stavebnic a vlastně veškeré jeho činnosti a on se proti ní ohrazuje (nedivím se mu, sama jsem starší ) a to mnohdy dost drsně. Asi jste to měli doma podobně. Ale i přes to všechno vidím jako lepší řešení mít ty etapy dětského vývoje za sebou rychleji

Lidi, co tu píšete, bože jaké užívání je lepší místo "otravování" se s třetím dítětem? Právě kvůli takovým sobeckým chytrákům, kterým je pomale i jedno dítě na obtíž, skončí naše slavná civilizace. Já mám dvě děti a kdyby byl syn normální, tak bych chtěla i tři, ale s postiženým děckem bych to nezvládla. Jednou jsem jen tak v položertu řekla před tchyní, že kdyby byl kluk v pořádku nebo jsme měli aspoň jednu pořádnou babičku, tak bych do toho šla - baba se děsně urazila a přitom nikdy děcka nepovozila v kočárku nebo nevzala na zmzlinu, ačkoliv bydlí 4 km od nás...No, člověk teprve na stará kolena přijde na to, že slušně vychované děti jsou ten největší poklad. Mně je přes 50, máme malou vnučku a je to zlatíčko, navíc se synem je furt práce jak s malým klukem, ale když tak vidím kolem sebe třeba některé mé bývalé spolužačky, jak se ve volném čase koušou nudou - dospělá děcka daleko, jen shání zábavu a posedávají s podobnými kdovíkde a pak na srazu tam přiopile brečí...To se radši budu věnovat rodině, ale do tohoto stadia myšlení se musí dorůst, taky mi to trvalo. Však si někde přečtete, že už začíná "dorůstat" generace důchodců, co všude byli a užívali si a na stará nemocná kolena zjištují, že jim nikdo nepomůže, protože si zkrátka nevybudovali ten vztah se svými blízkými.

Napíši, jak to vidím u své dcery. Vždy toužila po třech dětech a vlastním domečku se zahrádkou. A má to, ale má manžela, který si přál to samé, dceři bylo zrovna též 33, když se narodilo třetí, mají je po třech letech i já jsem si to třetí opravdu hodně užila. Zrovna se stěhují do nového domku a té nejmenší bude deset.

Po finanční stránce se obávat nemusí.

Pokud jsou oddáni, tak je další problém škrtnut.

Zabydlení a zařízení jsou. Pračku, sušičku, myčku určitě mají, jednorázové pleny se nabízejí na každém rohu, víc bych to nepitvala.

Pokud zvládli bez problémů dvě děti, tak třetí zvládnou levou rukou, protože již vědí, do čeho jdou, mají zkušenosti.

Tři děti s takovým odstupem se vychovávají jako tři jedináčci. Pokud má člověk svoje děti rád, tak nic pro něj není problém a zatěžko udělat.

Pokud mají okolo sebe fungující rodinu, tetičky, známé, tak proč ne.

Vždycky je lepší, když jsou tři děti. Žádný hmotný majetek toto živé bohatství nenahradí.

Vím, že to je nepopulární o tom mluvit, ale pokud se stane nějaká tragická nehoda, nebo vážná, život ohrožující nemoc, tak ze tří dětí, zůstanou dvě. Člověk se s tím vyrovná snad o trošku lépe, protože musí, právě pro ty dvě. A nezůstane na stará kolena bez vnoučat.

Bohužel naopak, pokud rodinu zasáhne nějaké nenadálé úmrtí na straně rodičů, vždy je to moc těžké pro toho pozůstalého, vychovat tři děti a postavit je do života.

Ale takhle se mnohdy nepřemýšlí a na jednu stranu to je dobře.

Z mé pozice 60ti leté ženy, mohu potvrdit, že okolo 28ti let jsem velmi toužila po děcku, takové to mateřské chtění. Ale měla jsem již dvě děti a jedno bylo nemocné-neurologicky. A já jsem rozumově do toho nešla, říkala jsem si, co když se to objeví u toho třetího, je to nezodpovědné. Dnes s odstupem času bych za to třetí dítě byla velmi ráda, a kdyby byla možnost vědět, že bude zdravé, tak ano, šla bych do toho. Dnes je péče o nastávající maminku na velice dobré úrovni. Za mě se dítě kontrolovalo pohmatem a ozvy se poslouchaly přes dřevěný trychtýř. Absolvuje se všechno genetické vyšetření z důvodu vyššího věku a mohou jenom čekat s radostí na nového potomka.

Člověk s třetím dítětem jakoby omládne, vrátí se do doby svého mládí, nakopne ho to, povzbudí. Dostane nový smysl života, i když /v tomto případě/ ty dvě první děti ještě nejsou ještě úplně velké.

Pokud jsou silní v kramflecích a vědí, že to ustojí, a vidím to velice slibně, tak ano, nebát se toho.

Ten jejich standart - musí uvědomit, že všechno je relativní. Za 30-40 let jim bude jedno, jestli mají k večeři biftek a nad hlavou jim visí křištálový lustr. Ubydou síly a budou rádi za jednoduché, malé, lehké bydlení. A ohledně třeba dovolených? Jestli byli zvyklí, tak se podívejte, jak to všude vypadá. Budeme rádi, když pojezdíme Šumavu, Tatry a podobné.

Běžte do toho, 40 roků u muže je nic. I když jsou i tací, co chtějí mít od 40ti klid a čekat na smrt. S miminem pomohou starší děti a není pravda, že budete opět několik roků doma bez výletů a společných akcí. My si vloni v Rakousku pod sjezdovkou předávali půlroční dítě - skipas na celý den a vždy dopoledne lyžoval děda s bábi + 2 vnuci a odpoledne máma s tátou bez dětí, aby si dovolenou také užili sami. Vše klaplo na výbornou.

Myslím si, že v této otázce jsou názory jiných lidí naprosto nepodstatné.

Já sama mám tři děti, nejmladší dcera se narodila, když starším bylo 9 a 7, manželovi 40 a mně 35 let. Nikdy by nás nenapadlo tuto otázku "konzultovat" s jinými lidmi...

Z vlastní zkušenosti : mám 2 děti 7 let od sebe a druhé se narodilo když mě bylo 34 roků a to je docela pozdě. Padesátka není pro ženu moc dobrá a v té době jsem měla pubertáka, dceři se narodilo mimčo a maminka i tchyně pořebovaly opatrování. A ještě musíte vydělávat. Opravdu to byl záhul. Děti, dokud je člověk mladý a 3 roky po sobě.

mám tu známého 45 let dvě děti a ted se mu narodili dvojčata no a má po klidu

osobně bych už ve 4Oce do dalšího dítěte nešel neni to sranda de nejen o peníze ale předevšim je to záběr na psychyku člověka jak je doma prcek je třeba bejt furt ve střehu a to ve dne i v noci a jak léta dou člověk je rád že děti co má odrůstaj a že má ve svých letech už pohodu a klid

Jak s úsměvem říkám nejlepší dítě je takové co se dá vrátit

Já bych do toho nešel. Máme dvě děti a i když společné příjmy máme mnohem menší než vy a máme také hypotéku, tak kromě finanční zátěže bych třetí nechtěl z důvodu už tak slabých nervů z těch dvouch za mě ne.

Dobrý den. Děti jsou radost i starost. Nyní se možná dotyční rodičové rozhodnou, že další dítě už tedy nechtějí. Jenže uběhne deset let, budou ještě poměrně mladí a silní, ale jejich děti už budou ve věku,kdy se budou pomalu chystat opouštět rodné hnízdo. A co pak? Zůstane prázdnota... , vyvážená volným časem pro sebe? Záleží na úhlu pohledu. Někdo tento syndrom prázdného hnízda nerozdýchá a rodina a manželství se rozpadají, pánům i dámám se zapalují lýtka, boří mosty a já nevím, co všechno. Možná, kdyby v rodině přibylo ještě další dítko, bude je držet více pohromadě. Anebo také ne. Jak chcete odhadnout budoucnost? Jinak si ale myslím, že dotyčná matka je ve věku 33 let fakt ještě hodně mladá na to, aby silou vůle potlačovala mateřské pudy. Když to třetí dítko mít nebude, zůstane v ní asi po celý život taková trpká pachut po něčem, co mít mohla a neměla.

Ze svého okolí usuzuju, že ve Vašem věku byste se měli radovat z dětí, které máte a počkat si na vnoučata. Uteče to jako voda. Zpočátku se to všechno zvládá, ale po pár letech už člověk začne potřebovat více klidu, začne být unavenější a hlavně už nemá ty nervy na dítě, jako dřív. Každý je na tom jinak, někdo to má o něco déle, ale než se dítě vychová k dospělosti, uplyne dlouhá doba a psychika rodičů se mění. Nejbližší příklad mám ve vlastní rodině. Matce se brácha narodil ve 39 letech, otec je o rok mladší. Velmi psychicky omládli s malým dítětem, ale po deseti letech už to bylo znát, že ty nervy nemají. Navíc byli, jako starší rodiče, dost mimo mísu, co se dětem kupuje, co frčí, s čím si hrají a pod. Vychovávali ho podle toho, jak kdysi vychovávali mně a rozdíl mezi námi byl 20 let. Já bych tedy do toho nešla, protože jsem už zažila na vl. kůži, jak mi po klimaktériu začaly síly ubývat a nervy někdy nemám ani na vnoučata. Stačí, aby člověku nebylo dobře a už je všechno jinak. Tak zvažujte, možná někdo nebude souhlasit, nejsou všichni lidé stejní. V 50ti je to jiné, než v 60ti, tomu věřte. Žena by to zvládla, ale Vy už jste na malé dítě starší, to je můj názor.

Když po něm toužíte,bežte do toho! Ve 33 letech mnohdy i později začínají ženy s 1 dítětem,příjmy máte i na 5 dětí,stejně se o děti z 90 % většinou stará žena a muž vydělává,nejste ještě tak staří,tak ANO.

33 let je tak akorát pro třetí dítě, já osobně jsem do toho šla také ve stejném věku, ale dva roky nešlo otěhotnět, takže mi bylo nakonec 35 let a jak už tady někdo psal, tak to byla tak silná touha, že už jsem začínala bláznit a nemyslet na nic jiného, což se ještě zhoršovalo tím, že to nešlo. Kdyby mi manžel tehdy řekl, že to vzdáváme tak už s ním nejsem. Strašně jsem toužila po třetím potomkovi, protože jsem moc chtěla zažít to nádherné období, když byli oba malí. Ovšem nebylo to stejné, už jsem si to tak neužívala, síly ubívali, nervy nestačili na toho nejmenšího a člověk už nebyl tak důsledný a začínal nám brzy přerůstat přes hlavu. Takže záleží na povaze člověka, jak moc je sobecký, protože klid nebude, ale zase bývá doma veselo. Sourozenecké vztahy mají mezi sebou skvělé a moc se zlepšily, když se narodil ten nejmladší. Ne každý se chce co nejdříve zbavit dětí a poslat je do světa. A o financích ve Vašem případě tady nemůže být vůbec řeč, lidí žijí i s větší rodinou a i s 1/3 vašich příjmů.

Jsem ze tří dětí, nejstarší, dodnes cítím to, že já byla ta starší, prý chytřejší...prostě já byla ta, díky věku, trošku odstrčená. Sestry jsou o 6 a 5 let mladší, ony k sobě měly a mají blíž. Vnučky mám dvě a rovněž vnímám to, že mít jen jednu můžeme se ji víc věnovat, zbyde víc peněz...obě holky jsou naše sluníčka ale v momentě kdy se narodila ta o 4 roky mladší, ta starší díky nedostatku času začala trochu stagnovat, nelze se věnovat dětem stejně když je každé jinak staré. Já jsem zastánce jednoho dítěte, max. dvou ale tři to se mi zdá moc.

Já bych do toho nešla,,nevíte,jestli bude práce,,/hypotéka/,, a do dnešní doby rodit děti,když už máte 2 se mi nepozdává,

Může přijít nemoc a co pak?

Já bych se toho nebála,mám od sebe dcery 7 let a jsem za to ráda,starší už víc chápe a s menší pomáhá ,popravdě kdyby byla lepší finanční situace jdeme do třetího dítěte také.