Nejste přihlášen/a.
Chtela bych kamaradku z okoli co by chodila za mnou a za malou na navstevy domu, nebo na kafe nebo do detske herny. Copak je to tak tezke? Asi sem divna nebo nevim proc. Vzdy kdyz se s nejakou novou maminkou seznamim, neozve se, vzdy se musim ozyvat sama. Treba jen tak sedim na FB a koukam ze sou online a cekam jetsli nenapisou, treba i dni. Jasne ze ne v kuse. Az se opet dokopu a napisu ja, vzdy po nejakem jak se mas co noveho se odmluvime ze nekam zajdeme. Mrzi me ze sem zadnou nezaujala na tolik aby se ozvala sama a stavovala se na navstevy. S partnerem nemame zadne rodinne kamarady co by za nami chodili na navstevy a i kdyz sme vyzkouseli skoro vse, hriste, seznamky na netu tak nic a odst nas, hlavne me, to mrzi. Je mi jedno vzhled i vek, je mi a kldine i starsi pani kdyby sme si rozumeli.
V posledni dobe se citim osamocene a mam pocit ze mi nikdo nerozumi. Je mi jasne ze tu zandou nenajdu ani tu nehledam. Jen sem se chtela vypovidat. Zda ma cenu se temhle ozyvat a nebo se snazit hledat dal. Hlavne by me zajimalo co je na me takove odrazujici.
Mladá paní, neznám Vás, tak jen k tomu jak na mne působí Vaše příspěvky..Nejste spokojena se svým životem, ve vztahu, máte problémy sama se sebou (psychika). Možná působíte na druhé lidi hodně negativně, nezajímavě..Nazýváte kamarádkami jen své známé. Kamarádku nemáte žádnou podle toho jak píšete, že se k Vám chovají. Vy chcete s někým kamarádit za každou cenu, chcete mít to co druzí a hodně se i srovnáte s druhými. Kamarádit by se měl člověk s tím s kým si má co říci a měl by se v jeho přítomnosti cítit dobře. Co kdybyste se zaměřila především sama na sebe, na svoji psychiku a začala na tom pracovat? Třeba s pomocí psychologa a to dřív, než opravdu upadnete do depresí z kterých si člověk sám nepomůže. Nechápejte mne špatně, nechci se Vás v žádném případě nějak dotknout. Ale třeba by Vám to pomohlo, kdybyste si s odborníkem promluvila o tom co Vás trápí atd..Nebyla byste na to sama a třeba by Vás to nakoplo brát věci s větším nadhledem a být pozitivnější. Druzí lidé z Vás musí cítit pozitivní energii, zájem a hlavně vyrovnanost a pohodu. Pak Vám třeba i to seznamování půjde lépe a snadněji.
Vztah s manželem Vás může uspokojovat, ale člověk potřebuje taky nějakou tu kamarádku. Alespoň jednu vrbu, kde upustí páru, ty ženské starosti. Musíte se stát pro druhé něčím zajímavou, buď být vtipná, nebo něco umět, čím se budete prezentovat, něčím ty ženský zaujmout, proč by se s Vámi rády viděly. Pokud nic podobného v sobě nemáte, tak musíte hledat ženskou podobnou sobě, i když Vás mohou přitahovat naopak kamarádky, které to vše mají, ale asi je nebudete přitahovat Vy. Své založení jen tak člověk nezmění a takových, jako jste Vy je taky hodně, tak spíš koukejte po těch méně výrazných, i ty mají stejné srdce, jako Vy a potřebují kamarádku.
Něco jiného je známá, kterou potkám, pozdravíme se, případně prohodíme pár vět, že je dneska hezky a v řeznictví dostali ledvinky, a jdeme každá dál svou cestou. Kamarádka, to je něco jiného. Kamarádství se musí postupně budovat. Mám takové opravdu dobré kamarádky dvě, jednu už odmalinka, ze základky, druhou ze střední školy. Obě bydlí daleko, takže aspoń písemně a telefonicky jsme stále v kontaktu.
Připadá mi, že chcete kamarádku teď hned. Jako Marfuška. A to tak rychle nejde. Kamarádství se postupně vyvíjí, vy jí půjčíte třeba citrón do vaření, ona Vám pohlídá Vašeho Pepíčka, když potřebujete na chvíli odběhnout do lékárny. To není jen: přijďte k nám na kafe. Já bych třeba odmítla, protože kafe vůbec nepiji. Lidé říkají, že jsem proto divná. Každý si myslí, že nejlepší je lít si do hlavy tu černou nevábnou tekutinu. Když někam přijdu, automaticky staví na kafe. Proč? Proč raději neudělají třeba dobrý ovocný nápoj? S kostkou ledu?
Jinak, počkejte, i Vy se dočkáte. Každý s každým si hned nesedne a jistě i Vy najdete dobrou kamarádku. Ale na přátelství se opravdu musí pracovat, to nejsou fakt jen drby nad kávičkou. Časem najdete, uvidíte. Jen málokdo z nás zůstane úplně sám. Jaga.
babojago, my to také používáme /musíme zajít na kávu, at si vše povíme/, je to jen takový vžitý slovní obrat a pak si stejně dáme mátový čaj
Jste zoufalá, a to je nesmírně odrazující. Je to cítit dál než cokoliv jiného. Je to ve Vašem pohledu, je to v každém gestu, každém slově, které s ostatními ženami prohodíte.
Vídávám u nás ve městě maminku, o níž vím, že poslouchá stejnou hudbu jako já, což je docela vzácnost. Jednou jsme se střetly na hřišti, ale po prvních pár slovech mi bylo jasné, že tohle dál nepůjde, i když bych si s ní ráda pokecala - vyzařuje to samé, jako Vy... a ve vztazích musí být rovnováha. Když chce moc jeden, na druhého moc toho chtění už nezbývá.
Kamarádku jistě potkáte, připojuji se k výše napsaným radám, jakmile se na ni začnete "věšet" a "uhánět ji", tak vám uteče.Je to jako v jakémkoliv vztahu, prospěšnost musí být vzájemná. Také jestli umíte naslouchat druhému člověku, jakmile se to naučíte, kamarádky budete mít. Je lépe se svými problémy počkat a vyslechnout toho druhého.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.