Nejste přihlášen/a.
Myslím, že zhruba odpovídá realitě. Je to asi doba, kdy už se lidi vidí bez příkras, některé věci jim na nich začínají vzájemně vadit a kdy se začíná projevovat, zda jsou schopni větší nesoulad překonat, nebo bude vznikat neláska, až averze. Často to začne kolem 7. roku a třeba až kolem 10. to už neustojí. Jindy to zvládnou a překonají, záleží na tom, jaký vztah je, jak k sobě ladí povahově, jaké mají představy o vztahu a o životě, nakolik jsou tolerantní, nebo egoističtí atd. Spousta párů, které tuto krizi prožijí a zvládnou, se rozvede třeba při krizi následující. Řekla bych, že daleko horší krize je kolem čtyřicítky muže. Možná jsou i páry, které krizí neprojdou, ale myslím, že většinou se nějakou formou do vztahu promítne. Záleží na míře lásky, na tom, jestli jsou oba schopni na vztahu a svých vlastnostech zapracovat.
Taky bych řekla, že je to doba, kdy už lidé ztácejí sílu tajit své negat. stránky a dochází k rozčarování.
Krize ve vztahu může přijít kdykoliv. Já bych řekla, že nejrizikovější pro krizi v manželství je doba po 15ti a více letech společného života. Když odrostou děti a osamostatní se. Je to velká změna, ženy mívají pocit, že už jsou nepotřebné, špatně se s tím vyrovnávají, doléhá na ně stereotyp atd. Mužům se zase stává, že začínají mít pocit, že jim ujíždí vlak. Potřebují si dokazovat, že ještě nejsou tak staří. Stává se, že si začnou milostné pletky s mladší ženou atd.. Neplatí to samozřejmě o všech. Jsou i takové páry, které prožívají krizi ve vztahu od začátku svého manželství. Vždy záleží na tom, jaké partnera jsme si pro život vybrali.
Po sedmi letech se již nepamatuji, jsme svoji 43 roků, krize přicházejí a zase odcházejí v libovolných nekontrolovatelných intervalech, určitě to někdo statisticky zmapoval
Podle nějakého psychologa (už nevím jakého) by vztah každé 3 roky měl projít nějakou změnou. Proto se nejvíc párů rozchází po 4, 7, 10... letech. Hlavně páry, které spolu "jenom" chodí - ty se pak po těch cca 4-5 letech rozchází, vztah je tzv. přechozený. Není tam ten posun (bydlet spolu, zasnoubit se, vzít se, první dítě, druhé dítě atd.).
Dobrý den, je to jen statistika - a kdo si to vezme hodně "k srdci", tak se za sedm let skutečně dočká . Myslete raději na něco hezkého. Zdravím!
Ono to bude podobné jako se říká např. o dovolené nebo nějakém pobytu, že krize přichází třetí den.
Můžete se tam rozhádat již o den dříve nebo o den později či vůbec. A čtěte méně rad pro ženy .
wamp - tazatelka má zřejmě obavu, že za dva měsíce skončí jejich dosud bezproblémový vztah.
Jestli se na to bude takto upínat (a doma o tom s manželem hovořit), tak se fakt dočká. Neměla by tolik sledovat kalendář.
Dobrý den.Kolega Ben má pravdu.Je to pouhý mýtus.Nemyslete na to.Raději se snažte dál udržovat teplo rodinného krbu,vzájemnou toleranci,úctu a lásku ke svému protějšku.Jen tak dosáhnete dalších,krásných a štastných manželských dnů a let.
Bene,moje řeč
Netvrdím, že ji musí zažít každý pár, ale Já ji osobně zažila v obou manželstvích, moje dcera, i dcera mého 2. muže také. Jen ji dořešily až za 3 roky - rozvodem. Já ji v obou manželstvích ustála, v 1. jsme neustáli 20. rok, "druhou mízu". Druhé manželství se, i přes dvě krize, povedlo, na stará kolena naprostá pohodička.
O žádný mýtus nejde, jinak by nebylo tolik rozchodů a rozvodů a všechny páry by v klidu žily až do smrti. Samozřejmě, že se vše odvíjí od toho, jakého partnera pro život si vyberete. Pokud sáhnete vedle, tak ty krize vás provázejí celý život. A buď je ustojíte, nebo se rozejdete. Krize jsou zákonité už jen proto, že každý člověk se stále i po psychické stránce vyvíjí a nic není neměnné. Stačí jen, aby vás navštívila nezaměstnanost, finanční tíseň, nemoc a vše je najednou jiné. Pokud žijete s manželem 6 let a 10 měsíců v pohodě, tak asi není možné úderem 7 roku společného života, že se najednou začnete hádat jako psi a na druhý den půjdete k rozvodovému právníkovi. Na vás to třeba čeká později, nebo taky nikdy.
tak to můžete vědět jen Vy, jak se domníváte, že Vám to klape, zda se máte obávat. Ale ještě důležitější je vědět, jak Vám to skutečně klape, ne jen to, jak se domníváte. Být sama s dětmi je velice náročné. Na druhou stranu většina matek upřednostňuje své děti před otcem dětí, když dojde na lámání chleba. Takže nevím, jak Vy ženy to máte. Každé období vztahu klade na partnery jiné nároky. Jde jen o to, jaké jsou jejich morálně-volní vlastnosti a jak jsou přizpůsobiví. To víte jen Vy, jaký je Váš partner a zkuste racionálně odhadnout, jak se zachová v budoucnu. Samozřejmě ke zblbnutí může dojít kdykoli, je to chemie. A spousta lidí má nejdůležitější část mozku mezi nohama i ve vyšším věku.
Ale mimochodem je třeba říct, že být celý život s jedním partnerem je pro člověka, jako tvora, věc krajně nepřirozená. Je to proti přírodě i rozumu a přesto to děláme a různě si to zdůvodňujeme.
Hodne zalezi na povaze konkretniho jedince, nekdo je monogamni cely zivot a je to pro nej normalni, prijemne a nechtel by menit (mensina), vetsina ma touhu po zmene a resi to bokovkama nebo rovnou rozvodem. Co se tyce deti, jsem z tech zen, ktere se v zivote rozhoduji bez ruznych berlicek, ale je to taky proto, ze jsem schopna rodinu sama uzivit. Nikdy bych nesnesla vedle sebe partnera, kteremu bych nemohla duverovat a byla na nem zavisla. Submisivni zeny jsou vetsinou obeti svych partneru a pokud si vyberou (nebo spis si je vybere) dominantni neho nezodpovedny typ muze, casto psychicky trpi ve vztahu nejistotou. Pokud se ptate na radu ohledne poceti dalsiho potomka bez duvery stability vztahu s partnerem, ktereho byste mela mit precteneho, tezko muze radit nekdo cizi, kdyz ho vubec nezna.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.