Robitá žárovka

Žárovka nehoří, ale její exploze (pokud k ní dojde) může způsobit poranění. Při rozbíjení může dojít k poranění zraku od střepů z baňky.

K hoření je potřeba palivo a vzduch. V žárovce není ani jedno. A pokud ji rozbiješ, tak může fungovat imploze a exploze a pak záleží na tom, kam se ty střepy trefí.

Proces hoření je možný pouze za přítomnosti volného kyslíku. Protože je v žárovce vakuum, tedy vzduch je vyčerpaný, nemůže nic hořet. Edison jako vlákno žárovky vyzkoušel kdeco, první žárovky měly vlákna bambusová (tedy hořlavá) a přesto o hoření za dobu životnosti žárovky nešlo.

K poškození vlákna klasické žárovky dochází vypařováním rozžhaveného kovu vlákna.Je to proces velmi pomalý,ale po nekolika stech či tisících hodin se v některém místě vlákno zeslabí natoliik,že ji procházející proud rozpráší do prostoru baňky.Může se přitom uvolnit hodně tepla a dokonce baňka praskne.

JABRAKA

ve staré známé žárovce svítí doběla rožhavený wolframový drát. A vzduch je v ní taky, jenom je trochu jíný, než ten náš okolní.

No a když se žárovka rozbije, rozletí se na všechny strany tenké a neviditelné skleněné střepy. Šlápnout na takový střep bosou nohou není nic fajnového. Když rozbiješ žárovku, tak to chce šupem vzít vysavač, celou podlahu pořádně vyluxovat a koberce vyklepat.