Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, řeším teď menší problém. Stěhuji se s přítelkyní, bohužel jsem ve fázi, kdy nevím jestli to je správný krok.. Rodiče jsou v pohodě, mamka je skvělá, s tátou se občas neshodneme názorově ale jinak to šlape, když nechci, nevidíme se, zavřu se do pokoje a mám svůj klid, doma jsem prakticky jen na spaní, jinak pořád někde lítám. Bydlíme v 3+1 v činžáku, jídlo si vesměs platím já, veškeré oblečení, léky, hygienu, doktory, at si nemyslíte, že mám plný servis. Platím rodičům zvýhodněné nájemné.
Jde o to, že jsem se dostal do fáze kdy přítelkyně se chce sestěhovat , já samozřejmě taky, už je na čase se posunout ale mý rodiče mi dávají najevo, že to je chyba .. jde vidět, že nejsou zvyklý a hlavně připravení na to být doma sami. Taky jde trochu i o finance, rodiče chtějí at si našetřím co nejvíce do startu, je mi 23 let.
Stěhujeme se z města na vesninký byt se zahradou, to je to co jsem chtěl ale v hlavě si jsem nejistý. Je to správný krok? Nebudu litovat? Doma to tedy schválené nemám, stěhuji se za jejich zády, přítelkyně je rozhodnutá, mám pocit, že jsem někde uprostřed a vybírám si mezi rodinou a přítelkyni, sám už nevím co vlastně chci, mám z toho v hlavě velký zmatek. Peníze našetřené mám, živořit nebudu ale náklady budou 3x větší. Co si o tom myslíte?
Já si myslím, že jste se nesmířil se samostatným krokem do života. Ještě vám vyhovuje péče a láska Mamahotelu. Nejde jen o finance, ale jde o celkovou připravenost pro svůj samostatný život, život muže, který má být laskavým a zodpovědným partnerem, případně otcem. Jste rozkročený mezi životem, který znáte, který je plný lásky, ale za který nenesete zodpovědnost a mezi nejistým, samostatným mužem, který má být natolik silný a nechlapecký, o kterého se může žena opřít, který dělá rozhodnutí a nese důsledky. Myslím si, že se na to necítíte a proto ta nejstota. Nevím, co bych vám poradila, musíte sám. Naprosto nesouhlasím s činy za zády rodičů. Naučte se diskutovat a obhajovat svá rozhodnutí a hlavně, nesmíte se bát právě těch rozhodnutí, které musíte natolik promyslet, ža vás nebudou děsit případné následky. Dopadne to blbě? No a? Změníme, napravíme, začneme znovu. Věci se vždycky budou dít, i kdybyste bez hnutí stál uprostřed místnosti. Prostě, takový je život. Laskavý osud a hodně štěstí přeji z celého srdce
Nejvic zalezi na tom, jestli ta pritelkyne je ta prava na vazny vztah a na pripadne zalozeni rodiny.
Mne se zda, ze jsi jeste dost mlady a nevyzraly. Je to celkem rozhodujici krok a ceka te spousta rozhodovani a reseni ruznych veci, ktere jsi doposud resit nemusel. Pokud je ale pritelkyne prakticka a podpori te, tak je to fajn.
Hlavne to neres za zady rodicu. Budes je potrebovat jako podporu.
Co lepšího může být, než když se s přítelkyní můžete nastěhovat do baráku se zahradou (snad bez rodičů) a začít nezávislý život?
Naklady jsou 3x vyssi. Pokud by pritelkyne otehotnela, potahne to sam. To by mu melo byt predem taky jasne.
Vetsinou je to tak, ze holky jsou uz vyspelejsi ale kluci potrebuji nejaky cas, nez se z nich stanou dospelaci pripraveni na to, ze musi nest zodpovednost.
Ja bych mu radila, at jeste 2 roky pocka. Nakonec to randeni je i zabavnejsi nez spolubydleni.
riva dal bych bod.
stehovak:Pokud se ti partnerka líbí a máte stejné představy o životě, není nad čím váhat. Rodičům můžeš pomáhat dál, pokud vyjde čas. Domů si se stejně jezdil jen vyspat, najíst a opláchnout. Tenhle krok k osamostatnění se rozhodovali udělat i tvoji rodiče, tak to sami musí chápat. Dnes mít svoje bydlení považuji za velké plus, akorát se budete muset asi navíc starat o tu zahradu. Dřív nebo později by si se stejně odstěhoval a vrátit se zpátky také můžeš, ale už se ti do paneláku pravděpodobně chtít zpátky nebude
23 let je v dnešní době na stěhování poměrně brzy. Nicméně záleží na vás. Je poměrně jedno co se děje teď - důležité je myslet na to kde chce být člověk za 5, 10, 20, 30 let. Což uběhne velmi rychle a pak už bude pozdě litovat případných (ne)rozhodnutí. Vyhovuje to takhle i za 30 let? Pokud ano, není na co čekat. Na to co chtějí rodiče kašlat - oni se také jistě nemontují do života babi a dědovi.
základní otázka a odpověď tu nenazněla...kdo inicioval tu myšlenku sestěhování se?... Pokud to byla přítelkyně, tak to byl špatný krok ...ženské jsou obecně netrpělivé a tohle je jejich standardní chování...a v kombinaci s předešlýma informacema...to většinou nedopadne dobře )
Než do domku se zahradou, tak bych si společné bydlení vyzkoušela nejdříve v podnájmu v bytě.
Pokud tedy ten domek není zrovna výhodná koupě/podnájem? Co to tedy je, to je dost důležitá věc. Do zamýšleného domku bych vzala nejdříve nějakého známého řemeslníka/stavaře, v jakém stavu ten domek je, chtěla bych vidět faktury za energie dva roky nazpět ..
Pokud podnájem, tak s člověkem, který tomu rozumí, mít dobře ošetřenou smlouvu, co kdo bude mít za povinnosti, placení, údržbu ...
U domku budete zapřažení, jak jste na tom s přítelkyní kulturou, sportem, dovolenými atd..?
Co Vy sám si dokážete udělat, jste vyučen řemeslu? Ono se to všechno sčítá, a je potřeba si rozumně promluvit. S rodiči z obou stran je potřeba dobré vztahy. Možná, je budete potřebovat víc než kdy jindy.
Pokud jste vyrůstal pouze v bytě s rodiči, domek se zahradou může být trošku menší šok.
Tohle je na delší rozhovor, probrání.
Dříve se muž ve 23 letech se ženil zcela běžně, a už mnohdy byly i děti na cestě. Tyhle věci naopak uspíší Vaši zralost a odpovědnost.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.