Nejste přihlášen/a.
dovezl jsem z lesa dubové dřevo, nařezané na špalky dle prumeru kmenu na délku 40-20 cm dle váhy ( velký prumer délka 20 cm, sůlabší prumer délka 40 cm) aby se to dalo v pohode unést..
mám otázku kdy to naštípat? ted když je to vlhké nebo další rok kdy to bude sušší? Bude to schnout 2 roky..
diky za rady...
Hydraulice je to jedno.
A nez se nekde tahat s tezkyma spalkama k uskladneni a pak znovu ke stipacce a pak znovu skladat, je lepsi to vysypat u stipacky, nastipat rovnou a pak jednou jedinkrat vyskladat.
Dobrý den! Hydraulice je ti sice jedno, ta to zvládne hravě vždycky. Ale! V návodech na malé /polena 52cm/ horizontální štípačky píší, že jsou určeny jen na štípání syrového dřeva. Ne že by suchý špalek štípačka nezvládla, ale je to asi z bezpečnostních důvodů. On totiž ten suchý špalek dokáže po "roztržení" ze štípačky pěkně razantně vyletět. Akční radius - několik metrů. Ono totiž není nic příjemného dostat půlmetrovým půlkuláčem ránu do kou.í!
Ano, ano, také se rozletí! Ale nedá takovou ránu jako suchý a štípač se tak nelekne, jenom ho to flákne, když nedává pozor a kouká kolem po děvčatech.
no, já sem si dostatečně vyzkoušel, jak nemožně pomalu a těžce se štípaly čerstvý (pravda obří) špalky, a pak sem po pár letech viděl stejnej pozůstalej špalek, kterej se mi jevil na štípání mnohem jednodušší (když měl v sobě veliký praskliny, to vysloveně vypadalo, že by to šlo samo), štípat sem ho zkusmo nemoh, když měl mít pořád tu funkci stolečku... (ale těžko uvěřit tomu, že rozpraskanej špalek by šel štípat hůž než čerstvej, pěkně hutnej, kompaktní);
proto bych rád slyšel odůvodněný vysvětlení, anebo aspoň praktický potvrzení, jak srovnatelný špalky byly částečně naštípaný hned, a částečně až po vyschnutí, a jak ty vyschlý šly fakt štípat hůř...
navíc se tehdy argumentovalo ne lehčim štípáním čerstvýho dřeva, ale řezáním, to by třeba opravdu mohlo bejt jinak, jinak je to už tim, že se řeže kolmo na vlákna, zatimco při štípání se vlákna prostě rozdělávaj od sebe (jakože třeba do pružnějšího a mokřejšího materiálu se pila zakusuje líp než do pevnýho vyschlýho?),
neplatí nakonec ta chytrá poučka o pracnějšim sekání vyschlýho dřeva pro případ, že se sekyrou přesekává kmen?, nikoliv že se seká do špalku?..., anebo neplatí jen pro to řezání?
jo, tohle sem taky slyšel, resp. zažil - obří a šíleně těžký čerstvý dubový špalky se musely štípat (klínama a fakt velikou palicí samozřejmě) hned, protože se prej mokrý líp řezaly na cirkulárce; rychlost štípání na rozumný kusy (který sice eště byly velký na řezání, ale už dost lehký na doštípání, to sem měl vyzkoušený) byla tak 1,5 špalku /den (a ne že bych se flákal), šlo to tak pěkně, že se mi taky podařilo ohnout ten do špalku zaráženej klín doslova do pravýho úhlu... (nestěžoval sem si, byla to celkem dobrá závava, překování klínů bylo zajištěno...);
a teď pointa - jeden špalek, kterej sme na vozejk mohli naložit ve dvou jenom tak, že sme si udělali nájezdovou rampu a špalek po ní nakutáleli, a kterej byl zachovanej coby kulatej stolek, se po několika letech změnil v lehoučkej rozpraskanej špalek, vypadal, že kdybych do něj jednou praštil jen palicí, tak se rozletí na několik částí, nevím, jak by šly řezat, ale nějak nechápu, proč by vyschlý dřevo mělo bejt na řezání tužší, a už vůbec nechápu, proč by houževnatý syrový dřevo mělo jít štípat líp, než vyschlý;
budu rád, když mně (ostatně nejen mně) to odborníci vysvětlí...
Dobrý den!
Všeobecně se traduje, že dříví z listnáčů se lépe štípe čerstvé, syrové a dřevo jehličnanů je lepší štípat suché. Obojí se špatně štípe je-li dřevo zavadlé, zapařené.
listnáč x jehličnan by se snad daly vysvětlit jinym typem kůry (u listnáčů by vysychání vadila, u jehličnanů ne (to mě tak napadá, špatný vysychání s kůrou má platit i pro břízu?)), ale pořád nechápu, proč by čerstvej, vodou nacucanej špalek měl jít štípat líp než špatně vyschlej?
Dobrý den! Při štípání sekerou čerstvé břízy nebo javoru, "nacucaných" vodou stačí malá rána sekerou a je špalek napůl. Suchý špalek pak vyžaduje poněkud silnější ránu kalačem. Bříza v části nad pařezem /rozpraskaná kůra, zakroucená vlákna/ klade i v syrovém stavu poněkud větší odpor. Z takového "zatočeného" špalku měl kdysi dávno otec vyrobenou dřevěnou palici na zatloukání klínů při štípání polen. Ta dala ránu a nepoškodila klíny.
Líp (rychleji) to schne štípnutý, ale líp se štípe suchý (aspoň moderníma sekerama ala Fiskar)
Mmch. dub obsahuje třísloviny který dost sviní komín, tak je třeba nechat ho rok na dešti aby se vyplavily a až pak složit do dřevníku doschnout.
Ideál je naštípat, naházet do sila z karisítě bez střechy, po roce na to hodit stříšku a za další rok topit (navozit do kůlny/ dřevníku do kterýho neprší z boku a je to v suchu)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.