Nejste přihlášen/a.
Dobrý den přeji,
prosím o radu ohledně schovávání věcí.
Příklad: Mám garáž po dědovi kde byla fakt horda věcí, nářadí všeho druhu, hlavně kovářské a tesařské, elektro věci. Když jsem to probíral říkal jsem si , že to ani není možné . Všechny věci všeho druhu.. dřeva,latky, 10 vrtaček, vrtáků, staré i úplně nové vypínače, elektrospoje, demižony, 150kg nářadí, těžká kladiva a prostě všechno. Když už jsem si myslel, že je tomu konec. Tak to stejné u mých prarodičů, plná spíž nářadí..
Snažil jsem se to vytřídit a vtipný na tom je to, že jsem dost věcí odvezl do druhé garáže, takže si kolikrát říkám, že jen přenáším věci a dělám bordel někde jinde.. Ale je fakt, že jsem tam odvezl jen to nářadí.
TO HLAVNÍ(ČTĚTE ZDE): Třídím byt po prarodičích kde žije jen babička. Dělám jí rekonstrukci tří pokojů které jsou opět přervaný věcma. Každá skříňka je směska věcí od knih po pletení,háčky a ozdoby na stromeček .
Má cenu si schovávat třeba staré knihy? (asi jak které). Klidně si něco přečtu, ale v baráku je 200 knih od roku 1920-2013 a upřímně ani jednu si asi nikdy nepřečtu. Pardon za delší text, ale už mě unavuje to třídení + babička si každou věc chce schovávat i kdyby to byla sebevětší blbost.. a já jsem se nachytal, že taky ty věci schovávám.
Má cenu si schovat staré VHS které natočila (neoriginální), je jich tak 100 a více.
-staré knihy
Plno skla.. jde mi z toho hlava kolem.. Našel jsem, že některé ty skla mají hodnotu i přes 10 tisíc takže asi schovat no.. Ale ten byt je plnej skříní a je tam už k nehnutí. Není tam ani jedna volná zeď.
Nevím ani proč to píšu.. asi chci znát nějaké vaše zkušenosti s vyklízením.
Prostě je toho moc od skleniček,hrníčků který nemaj žádnou hodnotu pokud jde o peníze, možná tak citovou vazbu a vzpomínky. To stejný hrnce..nádobí. 30 hrníčku a 30 skleniček v kuchyni.
Je tam schovanej i můj nočníček, flašky s kterejch sem pil před 30 lety, oblečení taktéž.
Chápu, že k tomu babička má city a říká si co když se to bude jednou hodit. Ne nebude. Problém je ten, že já s ní i tak trochu souhlásím, ale přitom vím, že kdybych to dnes vyhodil, tak si na to za měsíc už skoro ani nevzpomenu.
Problém je ten, že už to není kam dávat ve 4 pokojovým bytě a s dvouma garážema.
Prosím o vaše zkušenosti s vyklízením po babičkách.. nebo tak.
Díky
Neni to jednoduche, ze?
Tuhle sem si chtel uklidit v dilne, odhodlany vse zbytecne nelitostne vyhodit jsem tam vlezl...
...a za par hodin jsem vylezl, v dilne bordel jako v tanku a hromadka na vyhozeni se krcila skrome v koute...
...a jeste sem pak z ni pred vyhozenim par veci vytridil...
Ale uz sem po par tydnech brodeni se v bordelu zase odhodlany
Tentokrat uz to urcite vyjde...
Ďáble, bude se to hodit. Jakákoliv věc, která překáží a motá se furt pod rukama už asi deset let bude potřeba do týdne potom, co ji vyhodíte. Debordelizace garáže, půdy a dílny je nesplnitelný úkol. Navíc vím, že když tam krásně uklidím, při první práci chytnu rapla, že nic nemohu najít a po té práci tam zase bude binec a já budu spokojený,,,,
Představa, až "zavřu oči", takhle dopadnou moji mladí. Fantazie mi vykresluje pindy, které budou o mně mít. Jakými jmény mě budou častovat? bordelářka, sběratelka, baba zachtivná atd. Kdybych byla živá, tak by jim to strach nedovolil. Ale takhle?! A já se budu v ďolíku na rozsypové loučce obracet! Navíc, zvedá se mi žaludek ze smradu starých "zaprděných" věcí, plných podivných bakterií. Co nevezmou v bazaru, to do kontejneru, který je jednou za čas úpřistavený poblíž. Anebo položím na okno na chodbě a lístek k tomu: Vezměte si co potřebujete, zbytek půjde do popelnice. Takhle jsem to udělala se sklem, knihami, cédéčky. Pod schody nějaký nábytek s podobným lístkem. Oblečení do kontejneru pro potřebné. Zlato jsem dala na stůl a nabídla, at si to mladí rozeberou. Zbytek jsem dala ve zlatnictví na protiúčet za dárek, modení šperk. Tohle všechno už před nějakou delší dobou a v současnosti, průběžně. Takový a podobný úklid praktikuji v hlavě. Pamět, ta potfora, ta si mnohdy poručit nedá, ale donutím ji, at to alespoň tak neprožívá.
Ono to pri babičkách a dedkoch veľmi často býva - heslo mojej babky: "Veď to nepýta jest!" Tak ako píšete, veci z roku pána, niektoré cenné, ale často len nechávané z nostalgie, či len "pre istotu". Ak vám vaša babička dovolí prerieďovat veci, tak máte zpola vyhraté - aspoň to môžete preriedit! Moja sa zubami nechtami drží zbytočností.
Čo ale často potrebujete k reálnemu rozhýbaniu, je naozajstná motivácia - keď sa mojej babke nasadili do prastarých šiat mole, a do prastarých kníh rušníky, nostalgia nenostalgia, prešla som bytom ako taká vlna tsunami. A hneď je motivácia na svete Predstavte si, čo všetko sa sa tam môže "nasadit", čo všetko tým môžete živit, ako tažko sa v takom množstve udržuje základný poriadok či prehľad, a choďte na to. Zjednodušíte tým život sebe aj babičke.
A čo sa týka samotného triedenia - vezmite si určitú vec, a odpovedzte si na základné otázky - použila sa táto vec vôbec niekedy? Je reálna možnost, že sa to použije - bude hodit? (ale reálna, klasická odpoveď "len pre istotu" neplatí ) Využijem to niekedy? Zapojte logiku, nie emócie. Ak na všetko, alebo aspoň väčšinu, odpoviete nie, vec dat preč. Čo má cenu - môžete predat, bazáry, net, známy, niekto sa nájde. Čo cenu nemá, môžete ponúknut darovat, prebytočné knihy ponúknut knižnici či antikvariátu, šatstvo, hračky, či športové potreby, alebo kuchynské, zas detským domovom, krízovým centrám, ľuďom v núdzi. Náriadie hoc aj známym, do bazáru...no možností je plno. Ale pamätajte si, poväčšine platí, kto má neporiadok doma, väčšinou to odzrkadľuje jeho vnútro Čím nechcem nejak hodnotit ani nič, len to naozaj často platí. Uvidíte, že v upratanom byte, priestore, sa budete hneď lepšie cítit.
PS: Vyhadzovat babičkine veci samozrejme len s povolením babičky Najlepšie aj s jej kooperáciou, ak ju dokážete presvedčit, tak tlieskam. A držím prsty.
Téměř každý den si myslím, že se pustím do vyklízení nepotřebných věcí, kterých je teda příšerně, no v baráku. Během posledních 25 let jsme měli 3x kontejner, ale jak vidno, byl by třeba znovu. V garáži bordel, když mi to tam chce někdo přerovnat, nedovolím. Bordel, ale vím kde co je. Zatím jsem se zbavila jenom oblečení a obuvi po manželovi, to mi vadilo. Jinak až se konečně rozhoupu, objednám kontejner a bude to lítat. Kdy? asi na svatýho dyndy
Zdravím. Milý @uznevym, vy nemůžete vyhazovat babičce její věci, protože to nejsou staré krámy ani nepotřebné harampádí. To je totiž celý její život. Každá ta věc nese s sebou nějaký účel či nějakou vzpomínku. Pochopila jsem to, když naše stará babička každý rok o prázdninách přebírala věci na půdě, a aby je nemusela vyhazovat, sezvala nás vnoučata (9 ks) a každou věc zvedla do výšky a nabídla rovnou i s návodem na další využití. Nikdy nezapomenu, jak půdním okýnkem proudil čerstvý vzduch a zvířil droboučký prach, který zářil jako hvězdičky v kuželu světla slunka vstupujícího do prostoru krásné, staré dřevěné půdy plné pokladů. A každá ta nabízená trofej měla svůj příběh. A nás 9 o trofej jevilo zájem a různě jsme žadonili, hlasovali a naučili se dohodnout a spravedlivě se podělit. Do dneška mám takto získanou malinkatou dřevěnou truhličku, kterou vyřezal náš starý děda (babiččin manžel), kterého jsme nikdy neviděli, protože jako partyzán padnul za vlast na samém konci 2. svět. války, dávno před naším narozením. A ta truhlička je plná čtverečků barevných papírků z bonbónů, které babičce, jako malé holčičce, nosil krásný modrooký kluk z vesnice, kam babička jezdila k babičce své. No a po letech se vzali, tak ty papírky do té truhličky patří. Kdykoliv ji vezmu do ruky, vzpomenu si, jak babičce zvlhly její laskavé oči a co jí asi běželo hlavou, když mi tu truhličku, ten poklad, věnovala. Je v ní moje dětství a moje stará babička a nikdy nepoznaný děda. Manžel nad tím kroutí hlavou, přesto si vynutil po svých rodičích starou skříň s rozbitým zámečkem, která se zavírá pomocí pečlivě naskládaného listu novin zastrčeného nahoře nad dvířky. Oba manželovi rodiče u této skříně celé manželství hulili "jak spoluobčané s indickými kořeny za pařezem" a prodebatovali nejeden problém. Skříň máme v garáži, jsou v ní např. staré kořešiny a přepychové vlněné šaty po staré babičce (škoda je vyhodit ), přesto tam celé roky není ani 1 mol. Dobře ji mužovi rodiče kouřem naimpregnovali. Bylo by bývalo velká škoda ji vyhodit. Ida
Zbavte se všeho. Vzpomínám, jak jsme před několika lety uklízeli po zesnulé babičce-tchyni. Nenadávali jsme, to ne, ale občas jsme kroutili hlavou, co všechno byla schopná natahat domů a schovat.
Na základě této nemilé zkušenosti jsem letos v zimě začala i u sebe. Nejsem už nejmladší a člověk neví, co bude. Řekla jsem si třeba, co už určitě nosit či používat nebudu, dala to do několik pytlů a odneska do kontejnerů pro charitu. Některé věci jsem vyhodila. Jiné donesla do knihobudky, at si to lidé rozeberou. Třeba funkční žehličku, kterou nepoužívám, hodinky, které jdou, ale už je nenosím,.látkové ubrousky, nějaké sklenice, hrnečky, příbory...Do druhého dne to vždycky zmizelo.
Možná si řeknete - třeba se to ještě bude jednou hodit. Není to pravda, pokud máte doma věci, které jste za uplynulé 2 roky nepotřeboval, neoblékl, nevzal do ruky, věřte, že je nebudete potřebovat ani nadále. Nemá cenu hromadit krámy, na to je náš život skutečně krátký. Jaga.
Vzpomínám si, jak můj ex úpmáhal likvidovat pozůstalost po tetě. Byly po ní špeky, diamanty a platina. Něco úžasného! Do rozvodu jsem to nosila, každý si myslel, že je to bižu. Ale take skříň plná krabic a krabiček od bonbonů a mýdel. Když ji vyhodili z okna do kontejneru a všecko se otevřelo, lítaly kolem peníze. A ze zavřeného pánskéko deštníku také. Bylo to jako sen šíleného šizofrenika.
Já, za svoji osobu bych zavolala nebo zašla do Sběrného dvora a zeptala se, kolik stojí zapůjčení a vyvezení kontejneru. Nechala bych ho postavit pod okna pak už jen vyhazovala.
Jsem taky nevyhazovací typ, ale jednou za deset let je potřeba to všechno vyházet . Vyklízel jsem dům po rodičích. Vyházel jsem nepotřebné rozbité věci do sběrného dvora, pak jsem tam nahnal všechny příbuzné, at si vezmou co chtejí, dost toho ubylo, něco si vzalo i místní muzeum, no a nakonec jsem pozval místního vetešníka a ten si vzal skoro všechno co tam zbylo.
Taky jsem dělala debordelizaci. Cenný věci samozřejmě bokem. Zbytek jsem po hromadách nafotila a dala na swapovací skupiny. Většinou to byli krámy co bych vyhodila, ale takto někomu udělali radost a já za ně dostala věci co využiji zas já.
Zkusila bych se s babičkou domluvit takto. Např. 5 hrnků za kilo mouky apod.
:D vítej do klubu...
Taky jsem sběrač. Ale léčený vlastním odhodláním nesbírat. Jde vidět, že vaše rodina je tím skoro posedlá a i ty jsi tím chycený.
Osobně jsem přišel na to, že člověk s věcí, které se chce zbavit, musí mít zadostiučinění, že se ta věc využila. Vyhodit věc jen tak, je problém. Ale když vím, že ta věc bude někomu opravdu sloužit(typicky, jak prarodiče dávají ochotně malým vnoučatům různé věci/ozdoby). Věc se dá prodat- koupí si ji ten, kdo ji využije-byt za třeba 30kč). Věc se dá využít(třeba ty skleničky/hrnky/talíře/atp. se velmi často rozbíjí a tak se to využije- po praprarodičích jsme takto získali taky tak 40skleniček(od horčice a pod) a po 10ti létech je už většina přirozeně rozbita. Spostu věcí jsem prodal po pár desítkách korun.
Stavěli jsme si dům a spoustu věcí jsem nechtěl vyhodit proto, že by se to při stavění mohlo hodit. Ale po čase jsem zjištoval, že už ten pocit u těch konkrétních věcí nemám. A tak jsem se toho zbavoval(prodal/vyhodil/daroval).
S tím souvisí i další věc, kterou si namlouvám. A to, že je blahobyt a co potřebuju si koupím v ObI/Baumaxu/na netu/atp. To je protichůdná filosofie než ve které jsem byl rodiči vychován, kteří byli dospělí ještě za Ksč a byli zviklí že nic nebylo, nebo to byl problém sehnat, a tak schovávají na "co když se to bude jednou hodit". Tím, že jsem si uvědomil, že to za poplatek schovává hobbymarket, jsem ušetřil opravdu kvanta místa. Za 6?let jsem koupil jen jednou čeho jsem se už zbavil.
Staré oblečení se dá využívat jako čistící hadry(montuju se v motorech/kolách. Očištování ředidlem, atp.)
Měl jsem krabice hraček se kterými jsem si hrál. Než se narodily děcka, ani by mě nenapadlo se toho zbavit, byt to bylo ve sklepě v krabicích. Věděl jsem, že je to tam. Ale pak jsem ty autíčka, puky, céčka, stovky nálepek, plechovky na roztřílení, pistolky, kuličky, tenisáky, pingpongáče, pálky, helmu(žlutá jak z Lucie postrach ulice), obrázky ze žvýkaček(rekordy/pedra/zajda/bajo) a spoustu dalších capin přemístil ze sklepa do pokojíčku :D :D :D Ale už mi to neříká pane a je mi jedno co se s tím děje :D No směju se tu sám sobě
a ještě jednu věc k těm VHS :D To je to nejhorší, čeho se člověk má zbavit. Před 35 léty stála jedna kazeta 500kč na burze. Při dnešních cenách tak x13=6500kč. Před 30ti léty stála jedna 250kč (x10 dneska) a cca před 18ti okolo stovky u vietví(x7). V tom je relativních peněz jak hrom. Tenkrát nebylo ještě co tak kupovat často. Elektronika vcelku vydržela, mobily nebyly. Velké peníze na kazety tedy zbyly. Dnes to ale nemá lautr žádnou hodnotu. No jo, vyhodit třeba 100 000kč v dnešních cenách? Toho se těžko zbavuje. A nemá to vůbec žádné využití. Už jako děcka v první půlce devadesátek jsme uvažovali, co s těmi pásky se dá udělat. Jedině vytáhnout špulky a házet jak konfety. Bordel v ulicích z toho...
Měl jsem tak 5ks VHS a ty jsem vyhodil(natočené Simpsny a klipy). A pak mám tak 40 audiokazet a ty nevyhodím(zatím :D). Když jsme stavěli, koupili jsme auto na stavbu a bylo tam rádio i s kazetákem. Poslouchal jsem tam jen ty kazety(kazeták stolní už nemám roky) :D
Moc vám nepomůžu, ale třeba to někdo další ocení. Hlavně nevyhazovat něco, co bylo vyrobené jen v určité době - např. někdo ocení i prvorepublikové vypínače světla. Např. moje sestřenice měla po matce takovou zvláštní stěnu do obýváku - taková kombinace dřeva a kovu a nějak se to jakoby přichytilo až u stropu. Měla ji několik let, pak ji vyhodila a do obýváku si koupila cosi z Ikey. Jaké bylo její překvapení, když zjistila, že podobná stěna se prodává za 15 000, protože je to zvláštní práce nějakého výrobního družstva.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.