Pájení/ letování

Když se dělaj kuličky, nemáš odmaštěné povrchy.

Zásady pájení jsou tyto:

Pájecí hrot musí mít dostatečnou teplotu.Musí být čistý - nezoxidovaný.

Stejně tak musí být čistý i pájený předmět.

K tomu se používají pomůcky - pájedlo(kalafuna) nebo pájecí kapalina.Teplota pájecího předmětu musí být dostatečná.Když spojuji dva drátky,nejprve oba samostatně ocínuji,a nakonec spojím jen ohřevem.

A cvičit a cvičit.

Co se týká vlastního pájení, odpovědí máš dostatek. Ovšem všichni zapomněli na to, že někdy bývá kabel (licny) mírně zaoxidované a "ušpiněné" (zejména starší a v gumové izolaci). Pak je potřeba opatrně provést i mechanické očistění (nejlépe lámacím nožem, případně žiletkou). A to tak, aby byllo dosaženo, pokud možno, lesku na všech licnách. Poté pak postupovat již běžným způsobem (kalafuna, cín). Pokud jde o slabé "drátky" s případnou izolací smaltovou, nebo opředením, používá se i způsob, kdy se do malé kovové nádobky naleje líh (víčko odo piva), zapálí se, drátek se krátce nahřeje v plamínku a rychle a krátce ponoří do lihu.

Pasta pro pájení trubek obsahuje víceméně vše potřebné - čistidlo tavidlo i cín. . na kablíky ideální - odizolovaný konec namažu pastou a pak už jen hrotem pájky důkladně prohřeju, případně přidám trochu cínu.

druhá věc je že dle vyjádření elektrikářů by se konce kablíků z nějakých důvodů neměly letovat

Je treba ocistit hrot pajky, pouzivat kalafunu a neprepalovat cin. Povrch pocinovani musi leskly, matny povrch znamena ze je cin prepaleny.

Nejlépe funguje okyselený chlorid zinečnatý. Stačí rozpustit ve zředěné (cca 10%) kyselině solné (chlorovodíkové) oxid zinečnatý (běloba zinková) a ponechat roztok trochu kyselý. Po pájení je dobré provést oplach spoje vodou. Vodička zvládne pocínovat a pájet i nerez materiál.