Přiložení mokrého dřeva

Pokud je dřevo již vyschlé, tak od deště nebo sněhu je mokrá pouze slabá vrstva, která se rychle odpaří. Na produkci sazí to nemá vliv.Něco jiného by bylo, kdyby dřevo bylo úplně nasáklé vodou, ale to předpokládám není.

Bene, ne každý rozumný člověk si dělá z obýváku dřevník a nenosí si z venku brebery zalezlé ve dřevě.

Dobrý den, pouze názor laika - pokud udržujete komín čistý, tak tam nemá co zahořet. Při používání čerstvého dřeva by zřejmě došlo ke špatnému spalování a komín by dehtoval (což by mohlo zahořet). Pokud je dřevo "staré", ale jenom mokré od deště, tak z něho při spalování půjde s kouřem jen více páry - a ta by neměla ublížit. Zdravím!

Snad většina rozumných lidí topí dřevem tak, že má v místnosti určitou zásobu suchého dřeva, které přikládá a když si přinese dřevo po dešti, tak ho k té zásobě přidá a nechá oschnout - a tím je celý problém vyřešen.

Zdravím

Ano zhruba jak píše ben a pckop, proto dříve bylo výhodné především sbírat "klest" jež se smí tuším i dnes do průměru 7 cm, zkrátka ideální jsou "klacky" válející se pod stromy vnitřně jsou totiž suché případná povrchová vlhkost rychle vysychá. Co se týká samotného topení "vlhčím" (ne úplně mokrým ne čerstvým) dřevem pak záleží o jaká kamna jde a na způsobu topení. U kamen s přednastaveným sekundárním vzduchem (často jde o krbová kamna) jsou požadavky na suchost dřeva poměrně vysoké mírně vlhčí povrchově vlhké dřevo lze přiložit jen za dostatečného žáru v kamnech a pokud možno jen v malých dávkách, u kamen kde je sekundární vzduch plně regulovatelný je mimo žáru možno i přidat více sekundárního vzduchu pro lepší spalování.(sice pak je vyšší komínová ztráta = nižší účinnost kamen) Jednoduchým orientačním ukazatelem je váš komín, ten vám řekne naprosto přesně "jak" topíte, tzn. nejlepší je, pokud po rozhoření a seřízení kamen nejde z komína žádný viditelný kouř (vyjímka může být za mrazivého počasí ale je vidět jen lehce bílý kouř podobně jako u plynu) ani zápach = pak máte jistotu že tvorba sazí v komínu bude naprosto minimální riziko jejich vznícení je nulové. Pokud je při topení z komína trvale cítit nepříjemný zápach nebo kouř či obojí je něco špatně a je nutno upravit režim topení = množství přikládaného paliva seřízení vzduchů kamen. Čili naučíte-li se topit bez kouře a zápachu pak se není čeho bát. Vyhořením sazí většinou kominíci "straší" ovšem jde o "mezní stav" ke kterému se rozumně správně topící člověk jež zároveň dbá na čištění komína ( topíte-li špatně pak se čistí častěji topí-li se správně stačí čistit např. jen 1-2x za rok oficiálně se má čistit cca 6x za rok což je ale u správného topení i zbytečné) jen "těžko" propracuje. Zkrátka chce to si topení "hledět", netopit jako "ignorant" tzn. narvat plná kamna pořádně nerozhořím hned zadusím nechám "doutnat" pak zopakuji = časté čištění komína kouřovodů a kamen velké množství úsad ve spal. cestách i riziko toho případného "zahoření sazí v komínu". Pokud někomu chytnou saze v komíně dělal někde zásadní a permanentní chyby většinou 1.špatné topení, 2. nepřizpůsobil tomu čištění ale základ je správné topení pokud topíte správně nemáte se čeho bát i při minimálním čištění komína. To jestli topíte správně vám řekne komín jak jsem psal

P.S.

Také je jasné že při topení vlhkým dřevem se snižuje jeho výhřevnost část energie se spotřebuje na jeho dosušení přímo při spalovacím procesu dobrou praxí tedy je, dát dřevo z dřevníku před topením ke kamnům aby se "dosušovalo" ještě než "přijde na řadu". Ideální je, pokud dřevo zvlhne mít po ruce "rezervní palivo" tzn. např. dřevěné nebo uhelné brikety (dle typu kamen)

možná jste si někde u táboráku všimli co letí ze zmoklého polena, hozeného do ohně. Šedé kouřící vločky, které vypadají jako saze, ale nejsou to saze. Jsou to nespálené zbytky kůry, které expandující voda vytrhne z polena a proud vzduchu je vynáší nahoru. A teď si domyslete, že v hořících kamnech vane dost prudký vítr a tyhle ještě hořící zbytky letí komínem ven.

Co se asi tak může stát?