Nejste přihlášen/a.
Dobrý den.
Chtěla bych poradit. Před dvaceti lety byl koupen pozemek a zapsán do katastrálního úřadu pod dva manželské páry, postupem času se jeden manželský pár rozhodl stavět. Bylo mu to schváleno. Ovšem dnes se pozemek s dílnou i obytnou částí prodáva a druhá strana si dělá nárok na polovinu celého majetku i když existují dokumenty, že nic neplatili při stavbě domu . Jak je možné, že mají právo na půlku celého majetku.
děkuji za pomoc
To byla chyba od doby, kdy se začalo stavět. Už v té době měl být pozemek rozdělen na dva. Ale to dneska už asi víte, že? Doplňte prosím, zda již bylo soudně rozhodnuto o jejich právu na celou půlku prodávané nemovitosti. To by bylo proti zdravému rozumu. Také je třeba doplnit, na koho bylo vydáno stavební povolení a zda u stavebního povolení nebyl souhlas se stavbou od druhého manželského páru. Byl snad pozemek dodatečně rozdělen, když se stavba zapisovala - tenkrát ještě tuším do evidence nemovitostí? Podle toho, co píše, by stavby měly být zapsány pouze na manželé, kteří stavby skutečně postavili. A problém by měl být pouze u pozemku, pokud nebyl rozdělen. Nemáte-li všechny potřebné doklady, zkuste je vyhledat na příslušném stavebním úřadě a také na KN. Zde je ještě výpis pojednání o neoprávněném obohacování:
Je to výpis z tohoto pojednání: epravo.cz/...
Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Podle § 101 o.s.ř. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí lhůta tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Podle ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.
Pro promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení platí tedy speciální úprava v ustanovení § 107 obč. zák. V prvním odstavci tohoto ustanovení je upravena tzv. subjektivní promlčecí lhůta, v odstavci druhém pak promlčecí lhůta objektivní. Obě lhůty počínají a běží nezávisle na sobě a jejich vzájemný vztah je takový, že když skončí běh jedné z nich, právo se promlčí a je-li vznesena námitka promlčení, nelze právo přiznat.
Počátek subjektivní promlčecí lhůty práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se neváže k datu splatnosti, jak je tomu u počátku obecné promlčecí doby podle § 101 obč. zák., ale k jiné skutečnosti, kterou je vědomost oprávněného o tom, že na jeho úkor došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se obohatil.
... lidko ... díky za ty "paragrafy"... k tomu promlčení ale ... viz níže! ... ... banda "kulhavých"čertů , ... aby se v tom ( při kvalitě našich soudců ) ... vyznala ...
PRAVNIRADCE.IHNED.CZ, 28.3.2008
Námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy?Soudní praxe zaznamenala v nedávné době výrazný posun v názoru na otázku, zda může být námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Zatímco dříve občanskoprávní soudy při hodnocení námitky promlčení obvykle dovozovaly, že výkon práva vznášet tuto námitku nemůže stát v rozporu s dobrými mravy, dnes již obecné soudy takovou možnost připouštějí.
Nejvyšší soud ČR v této souvislosti opakovaně uvedl, že námitka promlčení může skutečně ve výjimečných případech dobrým mravům odporovat. V těchto ojedinělých případech (a za splnění dalších podmínek) odepře nalézací soud účastníkovi řízení právo namítat promlčení.
PROMLČENÍ
Promlčení je institutem občanského práva, jehož účelem je na jedné straně stimulovat věřitele k rychlému a včasnému výkonu práv a na straně druhé poskytnout dlužníkovi ochranu (před časově neomezenou vynutitelností práva ze strany soudní moci). V občanském zákoníku je promlčení upraveno v části prvé, hlavě osmé (§ 100 až § 114). Podle § 100 odst. 1 občanského zákoníku se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až § 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.
Již od dob římského práva naplňuje zákonodárce pomocí tohoto institutu požadavek právní jistoty. Práva a povinnosti vznikající z občanskoprávních vztahů totiž nemohou trvat po neomezeně dlouhou dobu. Po uplynutí delšího času se stávají méně určitými a více spornými. V soudním řízení je potom třeba zkoumat, zda právo věřitele mezitím nezaniklo, například započtením. Spor před soudem se s přibývajícím časem stává složitější a náročnější na dokazování.
Proto zákon přiznává dlužníkovi možnost volby, zda uplatní před soudem námitku promlčení. Soud nepřihlíží k promlčení z úřední povinnosti, jak je tomu u prekluze, ale výhradně na základě námitky dlužníka. Pokud dlužník promlčení práva namítne, nemůže soud věřiteli právo přiznat a jeho žalobu zamítne. Podle právní teorie totiž vznesením námitky promlčení dlužníkem dochází k zániku nároku a subjektivní právo věřitele přestává být u soudu vynutitelné. Samo subjektivní právo věřitele však ani po zamítavém pravomocném soudním rozhodnutí nezaniká a nadále existuje jako takzvané právo naturální (oslabené o nárok). 1)
ROZPOR S DOBRÝMI MRAVY
Vzniká tedy otázka, zda a za jakých podmínek může být námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přesný výčet dobrých mravů v zákoně uveden není a výklad tohoto pojmu podávají soudy v rámci rozhodovací činnosti. Podle ustálené soudní praxe se dobrými mravy rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, které v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. 2)
Rozhodovací praxi obecných soudů, které při výkonu práva namítat promlčení vylučovaly aplikaci § 3 občanského zákoníku, prolomil Ústavní soud ČR. V nálezu ze dne 15. 1. 1997 konstatoval, že § 3 občanského zákoníku je formulován natolik obecně, že samozřejmě platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení. 3) Podmínky, za kterých je možno korektiv dobrých mravů použít i v případě námitky promlčení, poté podrobněji vymezil v rámci své rozhodovací činnosti Nejvyšší soud ČR. Neopomněl však zdůraznit, že námitka promlčení dobrým mravům zásadně neodporuje, nebot institut promlčení je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se dle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se podle názoru Nejvyššího soudu ČR příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči kterému by za takové situace byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro něž své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by zároveň musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. 4)
Z citovaných rozhodnutí vyšších soudů je zřejmé, že účastník dnes může v občanském soudním řízení s úspěchem namítat, že výkon práva druhé strany, která vznesla námitku promlčení, stojí v rozporu s dobrými mravy. Podmínkou úspěšnosti takové námitky ovšem bude, aby zánik nároku oprávněného v důsledku námitky promlčení znamenal v tomto konkrétním případě pro účastníka řízení opravdu mimořádnou tvrdost a současně aby oprávněný přesvědčivě prokázal, že své právo nemohl z nějakého relevantního důvodu u soudu uplatnit včas.
Odůvodněnost námitky oprávněného může v projednávané věci posoudit pouze příslušný soud. Při hodnocení soud vychází především z okolností konkrétního případu, zjištěných poměrů obou účastníků a přihlédne také k předmětu sporného řízení. Měl by porovnat charakter věci (o co ve sporu jde) a případný dopad promlčení práva na majetkové a sociální poměry účastníka. Opožděně podanou žalobu by podle mého názoru mohla například odůvodnit dlouhodobá těžká choroba nebo déletrvající nepřítomnost oprávněného v republice, během níž se objektivně nemohl svého práva domáhat. Mohlo by se jednat např. o nedobrovolný pobyt v zahraničí, vojenský konflikt, zajetí příslušníka mezinárodních vojenských sil apod. Současně bude třeba, aby byl dopad zamítavého rozhodnutí na takovou osobu nepřiměřeně tvrdý a citelně ji poškozoval. Konkrétní příklady situací, ve kterých obecné soudy uznají námitku promlčení jako nepřiměřeně tvrdou, však přinese až budoucí rozhodovací praxe.
Poznámky:
1) Jehlička, O. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. C. H. Beck. 8. vydání. Praha 2003, str. 322.
2) Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, publikované v časopisu Soudní judikatura č. 62/1997.
3) Nález Ústavního soudu ČR z 15. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 309/95.
4) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, publikované v Právních rozhledech č. 12/2002.
Aleš Nezdařil
soudce, Praha
Autor/ři:Aleš Nezdařil
URL: ihned.cz/... projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. ISSN 1213-7693. Kontakty.
Copyright © 1996-2006 ECONOMIA a. s., člen skupiny Dow Jones - Handelsblatt.
Autorská práva vykonává vydavatel. Jakékoliv šíření dat bez souhlasu vydavatele je zakázáno. Více informací zde.
Economia Online je členem Sekce vydavatelů internetových titulů UVDT. Informace o inzerci zde.
Tak kolego, teď jste mi ještě víc zamotal hlavu. :D Snažím se pochopit otázku, o co vlastně ve skutečnosti jde. Proto jsem dala pouze obecnou odpověď k promlčecí lhůtě - desetiletá je ještě u úmyslného neoprávněného obohacování. A protože mně není z otázky stále jasné - možná jsem krapet natvrdlá - kdo je zapsán jako vlastník v KN, kdo nemovitost prodává a kdo se vlastně chce obohatit. Snad se k tomu ale ještě postupně dostaneme. Jak jste to pochopil Vy?
... já jsem nad tím ... ( o co vlastně jde, ... a jak najít alespoň nějaké "dostupné"řešení ... ale pro koho ? ) ... "laboroval" ... už včera ... a protože z toho dotazu není skutečně moc jasného, tak jsem to "rozpitval" na téměř stejném dotazu ... "asi"od stejného autora na této straně: poradte.cz/... ( ... jako obvykle ... na "pár"řádcích ... ... ... ... ...
Já jsem ještě zkopírovala doplnění k této otázce, aby byla otázka kompletní: - viz další otázka:
poradte.cz/...
Soudně nebylo rozhodnuto zatím nic. A stavební povolení je napsané na manželé, kteří nemovitost postavili. Tak bychom potřebovali poradit co máme teď dělat. Čím se hájit. Jak uspět. Ještě je třeba podotknout, že částka za pozemek , tedypůlku pozemku byla mezi manželi vyrovnána. Ale manželka si teď dělá nárok na půlku celé nemovitosti.
Tak to možná už maverick smazal. To jsem kopírovala už včera a nebylo tam vůbec nic nového - viz Váš odkaz výše. Je to pro mne nepřesné, takže pokud to nedoplní, tak já osobně nemám co dodat. O tom jste psal ve svém příspěvku - četla jsem ho před chvíli. Kdo je zapsán na KN, způsob vlastnictví nejen pozemku, ale i staveb, snad jenom, že chce prodat pár, který stavěl a měl stavební povolení, jak se vyrovnali s úhradou za pozemek (včetně zápisu do KN?), a která manželka a z jakého důvodu chce půlku? Jinak bych ráda pomohla, pokud budu vědět, ale bez toho to nejde.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.