K čemu je tento nástroj?

Zcela přesně To na fotách ale nebude profi výrobek, nýbrž nejspíš amatérsky zhotovená napodobena.
Kdysi dávno se do zdi dělaly díry buď klasickým sekáčem nebo, pokud to měl být jen kruhový otvor nevelkého průměru, tak pomocí tzv. trubkového vrtáku. S větším rozšířením staveb z panelů ale nastal problém, jak udělat díry pro plastové hmoždinky (to byla v té době - počátek 70.let - taky novinka) - do panelů nešlo ani zasekávat klasické špalíčky. Kdo měl možnost, tak si potřebné nechal "nastřelit", kdo ne, měl smůlu.
Kolem roku 1975 se na trhu objevily soupravy na sekání otvorů do panelů a byl to hrozný hit. Nástroj vypadal jako ten ten obrázku, jen to byla jedna rukovět a několik "sekáčů" různých průměrů. Teprve o dost později se objevili první "vidové" vrtáky pro normální vrtačky (bezpříklepové) - ty vrtáky měly špičku natřenou žlutou barvou. S příchodem prvních příklepových vrtaček (první česká "příklepovka" byla EVP 513 v roce 1985) ale objevily i první vrtáky pro příklepové vrtání (špičku měly červenou) - výše zmíněné vrtáky nešlo zaměnit z důvodu jiného použitého tvrdokovu a na tyto "vrtáky" z obrázku se postupně téměř zcela zapomnělo.

S navařený kuličkama sem nikdy neviděl, ale děda měl (a já je mám schované) udělané tak, že se do trubky na čele vyřezaly pilkou na železo takové hrubé zuby 3 - 4mm hluboké, na druhé straně se vyvrtala díra na tyčku kvůli možnosti otáčení (systém práce "rána, pootočení, rána, pootočení ...") a docela to šlo, jen z toho dost bolely ruce. Když se zuby otupily, přelízly se pilníkem a pokračovalo se dál
Později, s větším rozšířením "vidiových" soustružnických nožů se hodně poškozené plátky odletovávaly a pájely "na tvrdo"
právě na ty trubky vyráběly se tak jak trubkové vrtáky, tak spíše vrtací korunky. Problém byl, že na tohle nebyly všechny typy tvrdokovových plátků vhodné, takže to někdy zlobilo - pro vrtačky bez příklepu to musel být plátek označený S1, P1, případně H1 (snese větší teplo, nesnese rázy) a pro ruční zase obráceně S3, P3, H3.