Jak ušetřit - jaký máte systém

Vždy po výplatě převedu část peněz na spořící účet a vystačíme si se zbytkem. Příjde mi, že čím víc člověk má k dospozici, tím více potřebuje...

Samozřejmě, že každý musí uvážit, kolik si z výplaty může dovolit odkrojit jinam. Kdybych toto chtěl udělat den před výplatou, dopadnu jako Vy

asi neplatit kartou a na každý měsíc si stanovit částku, kterou si schováte... Třeba 1000 korun za měsíc schovat a neutrácet, takže když pak někdy jsou dluhy, dá se z toho čerpat.

Jediná metoda je kupovat jen to co chci a potřebuji já a ne co je v akci. Nezajímá mě, že mají levné kakao, když ho nepiju a nepotřebuju. I kdyby bylo za 1 Kč. Jasně že když mi zrovna chybí kakao, tak ho koupím. Lidi jdou do supermarketu pro svačinu, nebo chybějící sirky a vylezou se třema igelitkama, protože : NO NEKUPTE TO!

Platím jen kartou... hotové peníze mám velmi vyjímečně. Kupuji jen to co nezbytně potřebuji.

Ke všemu, co bylo napsáno, bych ještě dodal "šetřete", nebo spíš "neplýtvejte". A to hlavně doma. Pak se vám sníží ty "povinné" výdaje a zbyde víc na nákupy nebo do kasičky.

Jsou rodiny, kde běží od rána do večera počítač (a třeba ne jeden a třeba ne jen do večera, ale trvale), rádio nebo televize hrajou, i když je nikdo neposlouchá, svítí se v pokoji, ve druhém pokoji, v kuchyni dvěma světly, na chodbě, ... "vždyt to jsou úsporky, tak co". Jsou to pak třeba za elektriku denně jen drobné, ale za rok vylezou do tisíců

Je jedno pravidlo: nejdřív zaplat sám sobě. Tedy nejdřív dát část peněz na spoření, nebo třeba do matrace, to podle nátury. Pak poplatit důležité výdaje: nájem, energie atd. a ze zbytku žít. Ta odvedená částka sobě by měla prý činit asi 10% z příjmů, což ne každý zvládne. Nicméně si nemyslím, že by trávení večerů nad účtenkami (kdo na to má sakra čas?) mělo nějaký výrazný vliv na útratu. Máma to takhle dělala, fuj. Dokonce zapisovala i kolik dala za zeleninu, maso, pečivo... jestli to k něčemu vedlo, nemám tušení. Obálková metoda je také podivná. Někdy koupím spotřební věc v akci, kterou zrovna nepotřebuju ale vím, že za čas jí potřebovat budu. Třeba prací prášek v době, kdy ještě nějaký doma je ale vím, že ho do měsíce spotřebuju a do té doby tak výhodná akce už nebude. Při obálkové metodě bych ho koupit nemohla, protože bych překročila daný limit a pak bych prášek kupovala jednou tak dráž. Neplacení kartou? Hm, mně se za placení kartou vrátí na účet určitá část z utracených peněz, měsíčně pár desetikorun. Kdybych platila keš, nevrátilo by se mi nic. Partner dokonce tankuje naftu na kreditní kartu, protože má nezanedbatelnou slevu na každém litru. Tak kde je ta úspora? Jako že když mám dát peníze z ruky, tak si to rozmyslím a z karty ne?

Všimla jsem si, že kupujete i jídlo v takzvaném výprodeji. Je to asi to, co je zlevněno, protože se musí ihned zkozumovat. Zkonzumujete ho vždy, nebo ho nakonec vyhodíte? Já to nedělám, ale mám kamarádku, jejíž manžel doslova každý večer jede autem specielně do Teska, protože ví, že se tam nahromadí tyto produkty, které jsou třeba o padesát procent levnější. Nakonec to ani nestačí zkonzumovat, ale přijde mu to "výhodné". Takže nejenom že nakoupí nějaký nazelenalý šmejd, který je nedobrý (mluvím o zbytcích šunky a nějakých masových výrobků), ale nakonec to ani nespotřebují. Nebo natlučené ovoce, prostě všechno, co je v tom výprodeji. Je to jeho mánie a pořád brečí, co utratí peněz za jídlo. Já vím o čem mluvím, protože jsem tam tam také jednou koupila právě tu šunku. Navrchu byl docela růžový plátek, ale když jsem to doma otevřela, celý zbytek byl fakt divné barvy. Dala jsem to pejskovi a kočičce a od té doby nic takového nekupuji. To samé je s ovocem. Pokaždé nakoupí všchno možné a nakonec to u nich za tři dny vidím na stole v míse nahnilé... A tak dál, to bych tady mohla dlouho vypisovat.

Já teda neplatím kartou, mám raději peněženku, je to zvyk. Také si nakoupím v akci třeba prášek na praní, nebo jiný produkt, který zrovna nepotřebuji. Ale pouze co se týče té drogerie. To se mi nezkazí. Před lety jsem někde nakoupila výhodně taková průhledná barevná mýdla, myslím, že to byla glycerínová, už si to nepamatuji. Měla jsem jich fakt bednu, ale já jsem asi pět let nekoupila mýdlo. Pak, když mi došly, tak jsem si ho šla koupit, zjistila jsem, že dnes je hodně drahé. Lituji, že jsem si tenkrát nekoupila ty bedny dvě. Ale to je výjimka.

Já bych Vám poradila, abyste jeden měsíc vybrala peníze, uložila si je doma a platila pouze hotově. Tak budete mít neustále kontakt s hotovými penězi a budete mít přehled, kolik Vám zbývá. Když jsou peníze v bance a Vy je utrácíte "virtuálně", tak si asi neuvědomujete, kolik jste utratila. Zkuste to, za to nic nedáte. Já mám tento kontakt s penězi ráda. A strašně nerada vybírám z banky. I když jsou dnes možnosti jak kontrolovat účet z domova, stejně mi to přijde takové neosobní, prostě to nedělám. Ale nic nevnucuji, jen říkám své pocity a vztah, který mám k penězům.

Když mi mýdla došla, ne došly...

nastavte si na kartě limit, jaký můžete vyčerpat

Pavlinko, problém je v tom, že je draho. Množství peněz je pro každého z nás jen o umístění desetinné čárky nebo tečky anebo je to jen o počtu nul. Pro někoho 10kč jsou peníze a pro někoho 1.000kč žádné peníze nejsou. Často se stane to, že se člověk dostane do bodu, že ušetřit už nemůže, musí vydělat. Taky si myslím, že placení kartou hodně lidí nebere jako placení penězi. Je to jen o hře čísel u pokladny. Ale peníze, které člověk musí vytáhnout z peněženky? To je o něčem jiném.

Co to je? Je to z papíru, je to zelené, jsou na tom Hradčany a nejsou to vůbec žádné peníze. Přece stovka.

mně několikaměsíční zapisování výdajů pomohlo, abych si udělala představu , z čeho že se to vlastně skládá, ta částka sečtená na konci měsíce. tím pádem i vidím, co bych mohla " skrouhnout" . pravda, moc toho nezbývá, ale našlo by se , na čem ušetřit.

byla to otrava , zapisovat denně, to ano.

Po odchodu do předčasného důchodu a spojení své domácnosti s maminčinou jsem pochopila, že musím poměrně radikálně změnit způsob hospodaření. Začala jsem tak, že jsem sečetla všechny plánované roční příjmy, tedy dva důchody. Pak jsem sečetla všechy plnánované roční výdaje. Teplo, voda, popelnice, telefon, pojistky, vlastní spoření, poplatek z nemovitosti, poplatek za psy, zkrátka všechno, na co jsem si vzpomněla. Odečetla jsem od příjmů a výsledek dělila dvanácti. Vyšla mi informativní částka, se kterou je potřeba měsíčně vyjít. Tedy hlavně na jídlo a drogerii, na léky, občas na nějakou knihu a boty... Je mi také jasné, že je potřeba občas něco většího pořídit, že pračka ani lednice nebudou sloužit neustále. Tak se snažím tu měsíční částku nevyčerpat celou. Také se samozřejmě stane, že některý měsíc se dostanu do mínusu. Třeba při placení pojistného, první roky pak při placení uhlí na celou zimu.

Naučila jsem se všechno zapisovat, už mě to neobtěžuje, vidím, že mi systém pomáhá.

U nás je to tak, že máme primárně hned rozdělený celý příjem ( trapně malý) na díl který se platí sám inkasem a který musí být uhrazen, aby se člověk nedostal do exekuce. A zbytek, který je na výdaje. Z nich ukrojíme výdaje na stravenky pro děti, na měsíčníky, a zustane nějakých pár tisíc ( opravdu málo .pár) za které se musí nakoupit jídlo a věci které se poničí používáním. Do toho výdaje na školu dětem, kdy nikdy není jasné co učitelka vymyslí za aktivitu. Pak jednoduchou matematikou zjistíte že máte na celou rodinu stovku na den a přes to se nesmíte dostat. Zda platíte kartou nehraje moc roli, když víte každý den kolik tam máte a kolik smíte použít. Často přemýšlím, jak to přežijeme. Jo a tak jak píšete, vždy podle seznamu, nekoukat vpravo vlevo. A nezapomínat na nějaké zdraví, tedy ovoce a zelenina ( jinak pak budete investovat do léků ) Smutná realita.

Ještě si dovolím jednu radu. Kupte si sešit, stačí A4, na stránku 4 užší kolonky-datum, příjem, výdej, zůstatek a jednu širší -poznámky. Veškeré účty dávejte na jedno místo a když příjde výpis z banky, odškrtávejte jednu položku za druhou a účty vyhazujte. Je to tak na 10 minut. Dělám to takhle už po mnoho let, od té doby, kdy mi chodí peníze na účet. Jednou za měsíc vyberu větší částku a k té do sešitu píšu větší položky, abych věděla, kam ty peníze šly. A jinak ke každé platbě kartou nebo převodem píšu důvod. Vrátit se zpět v čase, nalistováním příslušného roku, je velmi poučné.

A co třeba zvýšit úsilí a více si vydělat?

Pavlíno, co člověk to názor. Já jsem měl podobné problémy, přesněji kdysi, když byli ještě děti s námi. Nedostávali se peníze. Největší problém jsem měl že jsem netušil zač se peníze utratily. Začal jsem v excelu zaznamenávat vše co se koupilo. Rozdělení na potraviny a ostatní. Tzv. mandatorní výdaje se nemění a nic s tím neuděláte. Ostatní musíte zjistit a srovnat. Je to na začátku složité, musíte si ode všeho sbírat účtenky a lehce je kontrolovat. Taky jsem začal dávat na pás v obchodě nejdříve potraviny, nakonec to ostatní. Denně tomu budete věnovat 3-5 minut, (z kraje samozřejn´mě více, nežli si uděláte tabulky). Pak lehce zjistíte třeba, že Vám místo 10 kypřících prášků do pečiva omylem nacvakala 100 prášků..

Zkrátka nejdříve dělajte seznam všeho co koupíte. Pak teprve můžete řešit, co omezíte..

Zjistili jsme třeba, že za sladkosti je utratí klidně i 600Kč za měsíc..

Takto jsem dělal tabulky mnoho let, na konci měsíce jsme pak dumali, jak jsme se rozšoupli a co můžeme omezit. Taky se krásně hledali prodejky třeba od bot. Najdete je v přehledu, podle toho pak najdete datum a obálku s lístkem..

Jak říká, každáý má svoji metodu. Nejdříve zjistit za co se utrácí, pak to redukovat.

Jo jo, kontrolovat po pokladně lístek se vyplatí. Nikdo není neomylný a můžu říct že zhruba každý 5. je s chybou /v 90% s minusem pro mě/. Taky se vyplatí udělat si seznam nákupu už doma - podle toho co chybí - a pak už podle toho jet a nic jiného nekoupit.

Jak čtu vaše příspěvky, uvědomil jsem si, jak je fajn, že se nemusím koukat vlevo ani vpravo a koupit si co chci. Jak to ale budu zvládat v d§chodě, to opravdu nevím.

Nevím, co má kdo proti akčním slevám. Prášek či tablety do myčky nebo prací prášek za polovinu - proč ne? Nezkazí se, místa moc nezaberou. A tím, že je mám jejich spotřebu nezvýším.

Mám jinou kamarádku, která si také píše do notýsku veškeré výdaje. Čtu to tady, a koukám, že to je docela oblíbená činnost. Já to jednou zkusila, ale není to moje parketa. Za týden jsem přestala, sepisovat. Prostě mě to nebaví. Myslím, že to je podle nátury člověčí. Řídím se jednoduše obsahem své peněženky a plastové obálky v šufleti, kde mám uloženy peníze. Tak také vím co mám k dispozici a co si můžu koupit a co ušetřím. Ale jsem sama, a to bude asi v těch rozpočtech důležité. Asi když je vícečlenná rodina, je to poněkud jiné. Potřeby jedinců jsou různé a musí se to nějak koordinovat.

Platba kartou je všeobecně známý způsob palcení, kdy utratíte více než by člověk chtěl. Když už, spočítejte náklady - nutné výdaje domácnosti. Pak bych vybrala částku, kterou mohu utratit (jednorázově z bankomatu).

Máte tak jasný přehled kolik jste utratila, za co kde platíte (víc to "bolí" když vytahujete z peněženky bankovky než když zasunute kartu a při tom házíte věci do tašky a z karty je odčerpána částka o niž v tu chvíli nemáte ani za pár vteřin povědomí. Dělám to tak jak jsem to popsala a problém s přehledem a přehnaným utrácením zmizel.

Taky jsem dříve pátrala po internetu jak na to. Odborníci tvrdí, že platby kartou vedou k lehkomyslnému utrácení, to nemám ze své hlavy, ale ze své zkušenosti potvrdit mohu.

Narazila jsem i na úspory jak získat více peněz při hospodaření v domácnosti spirax.cz/... . Můžete ušetřit doma více a uratit více za něco pěkného v obchodech Život přeci není o tom, abychom trpěli a neudělali si občas radost.

jdu do obchodu, mám v peněžence tři stovky v hotovosti, vezmu tohle, tohle, ... pak ještě vidím něco , co nutně nepotřebuju, třeba víc takových věcí, , možná výhodně, ale už bych " přelezla " částku, co mám sebou. tak to nekoupím. když platím kartou, tak vezmu všechno - stovka navíc žádnej problém.