Zateplení na starou opadanou omítku

Maraste,

můj odborný názor je takovýto:

Vše co nedrží oklepat, zkontrolat, zdali je vše pevné, stlačeným vzduchem ofoukat, poškozená místa navlhčit a vylepit kusy pruhy deskami polyše. Příklad omítka je 2,5 cm, tak vezmete EPS70F 2cm a přilepíte desku ve tvaru jaký chybí. nemusí to být přesný tvar.

Pak zelepíte celou plochu 16 cm. Zdali použijete na lepení lepidlo či pěnu, je jen na Vás. Určitě nekotvit, určitě nepoužívat hliníkovou zakládací lištu, páč hliník nesmí přijít do styku s cementovým pojidlem. Jak udržet rovinu, to je na každém šikulovi, někomu stačí provázek, někomu čára, někdo pouřije prkno atd..

Řezat polyš můžete buď pilkou na dřevo jako většina laiků, nebo si pořídíte odporový drát, autonabíječku, a šikovnost.

Co dále není jasné?

Hliník se rozsype... a navíc v 90% je zakládací lišta zbytečná? Co je od lišty směrem dolů za izolant?

PODKLAD PRO ZATEPLOVACÍ SYSTÉM

Ověření vlastností podkladu, na který má být zateplovací systém osazen, má rozhodující vliv na dlouhodobou spolehlivost ETICS. V praxi je však tato zásada velmi podceňována. Přitom montáž zateplovacího systému na nesoudržný podklad znamená nemalé riziko odtržení celého souvrství včetně nesoudržné vrstvy původního povrchu, nedostatečná pevnost podkladu přináší nebezpečí vytržených hmoždinek. Norma ČSN 732901 klade značný důraz na přípravu podkladu a doporučuje i konkrétní opatření pro nápravu nevhodného stavu.

V praxi je kdykoliv použitelná jednoduchá metoda pro ověření přídržnosti lepicí malty, spočívající v nalepení několika zkušebních terčů z polystyrenu na zateplovaný povrch. Po několika dnech se mají zkusit tyto terče ručně odtrhnout. Pokud nastane destrukce v polystyrenu, lze od podkladu očekávat dostatečnou soudržnost. Pro vyzkoušení hmoždinek je zase možné provést výtažné zkoušky, to již ale vyžaduje příslušné vybavení pro odečtení výtažné síly. V dnešní době někteří prodejci kotevní techniky nabízejí tyto zkoušky v rámci servisu, takže není důvod je neprovádět. Bohužel lze konstatovat, že na velké většině staveb se nic takového neděje a tento stav rozhodně nepřispívá k dobru věci.

ZAKLÁDACÍ LIŠTA

Použití zakládací lišty není nezbytné, nicméně když už se aplikuje, tak musí být její montáž pečlivá. Velmi často je montována bez spojek zajištujících přímé napojení a spolupůsobení jednotlivých lišt, což samo o sobě obvykle nevede k pozdějším poruchám. Podobně je tomu v oblasti styku dvou zakládacích lišt na nároží, kdy je způsob napojení téměř vždy spíše jakousi lidovou tvořivostí (obr. 01) než systémovým řešením. I zde nelze mluvit o zásadní vadě, ve většině případů jde o závadu spíše estetickou. Zakládací lišta je nicméně důležitou součástí systému a musí být chráněna před poškozením během montáže ETICS, nebot její zdeformování (obr. 02) již může vést k pozdějším poruchám. Zdeformovaná lišta se po osazení desek izolantu vyměňuje obtížně, takže montážníci ji raději násilím srovnají, podepřou a pokračují s omítáním. Po dokončení základní vrstvy podpěru odstraní, lištu v patřičné poloze fixuje pouze vyztužená stěrka bránící jejímu návratu do zdeformované polohy, přičemž do zakládací lišty bylo tímto způsobem vneseno jakési předpětí, které se v budoucnu může projevit trhlinou.

MONTÁŽ IZOLANTU

Způsob osazování desek tepelné izolace má rozhodující vliv na výslednou jakost prací. Přestože příslušné technologické postupy jsou v našich podmínkách již dlouho dobře propracovány výrobci zateplovacích systémů, stále dochází k zásadním chybám, na které zde chceme upozornit.

Hrubou chybou je lepení izolantů pouze na maltové terče rozmístěné v ploše desky. Pokud není malta důsledně nanášena po celém obvodu desky, je téměř jisté prokreslení hran všech desek přes celé omítkové souvrství. Rovněž tak je zásadní chybou ponechat volné spáry mezi jednotlivými deskami izolantu, což nacházíme takřka na každé stavbě. Obr. 03 zachycuje nevyplněné spáry desek, kdy zákonitě musí dojít k prokreslení všech spár i přes omítku v důsledku tepelných mostů ve spárách desek, kterými v zimním období volně prochází teplý vnitřní vzduch až pod povrch omítky. Spáry mezi deskami musí být vyplněny tepelným izolantem a ne lepicí maltou, protože tak vznikají zase tepelné mosty. Další obvyklou závadou viditelnou rovněž na obr. 03 je nerespektování pravidla, že hrana desky izolantu musí být vždy minimálně 100 mm od koutů oken.

KOTVENÍ HMOŽDINKAMI

Použití hmoždinek obecně zvyšuje spolehlivost zateplovacího systému, je však nutné kotvení provádět bezchybně. Stále se opakující závadou je nedodržení kotevního plánu, včetně nerespektování zvýšeného počtu kotevních prvků jako důsledek vyššího namáhání na nárožích a pod atikami. Hmoždinky často nebývají osazovány kolmo k podkladu (obr. 04), mnohdy mají deformovaný nebo prasklý talířek, případně je hmoždinka celkově zapuštěná příliš hluboko do izolantu (obr. 05), kotevní trny nejsou plně doraženy (obr. 06). Pokud je pod talířkem dutina (obr. 09), dochází zde k volnému průchodu teplého vzduchu až pod tenkovrstvou omítku s důsledky prokreslení hmoždinek (obr. 07). Někdy je možné zaznamenat snahu o kamufláž fakticky neprovedeného kotvení (obr. 08).

OSAZENÍ ROHOVÝCH LIŠT

Před natahováním základní vrstvy je nutné osadit rohové profily a zesilující vyztužení. Přestože v současnosti už všichni vědí, že kolem rohů výplní otvorů musí být diagonální vyztužení, lidský faktor opět selhává. Důsledky opomenutí se vždy projeví šikmými trhlinami (obr. 10). Osazování rohových profilů musí probíhat do nanesené vrstvy stěrkovacího tmelu, mezi vlastní rohovou lištou a izolantem nesmí vzniknout dutina (obr. 11).

ZÁKLADNÍ VRSTVA

Základní vrstvu tvoří stěrka s výztužnou sítí. Tato vrstva má zcela zásadní význam pro konečnou mechanickou odolnost zateplovacího systému a její provedení přímo ovlivňuje dlouhodobou spolehlivost ETICS. Nejzávažnější závadou jsou chybějící nebo nedostatečné přesahy jednotlivých pruhů výztužné sítoviny, což se záhy projeví vznikem množství trhlin (obr.12). Rovněž u zakládací lišty byla zaznamenána častá nekázeň, kdy výztužná sít nebyla důsledně přetažena přes hranu lišty, což se opět projeví trhlinami (obr. 13).

TENKOVRSTVÁ OMÍTKA

Pokud byly veškeré podkladní vrstvy provedeny v náležité kvalitě, pak finální tenkovrstvá omítka by měla znamenat pouze dokončení prací na ETICS s hrozbou jen estetických závad v důsledku nezvládnutého strukturování nebo napojování. Jisté je, že každá závada je dobře viditelná a prakticky ji není možné lokálně opravit, aniž by to nebylo patrné. Ale i v této oblasti dochází k poruchám, na které je třeba upozornit, nebot jim jde účinně předcházet. Nejdůležitější je volba typu samotné omítky. V minulosti docházelo k poruchám, protože nebyly použity systémové omítky, přímo určené a certifikované jako finální povrchová úprava pro zateplovací systémy. Důsledek použití běžného štuku na základní vrstvu ETICS je vidět na obr. 14. Za velmi vážnou závadu s možnými zdravotními riziky je však třeba považovat výskyt plísní na zateplených průčelích (obr. 15), což do značné míry závisí na typu použité omítkoviny. Výskyt plísní je v poslední době velmi masivní a nijak zvlášt se to obecně neřeší. Přitom z napadených ploch se šíří spory plísní a napadají další vhodné plochy. Důsledkem jsou zcela zamořené lokality, kde je třeba obzvlášt pečlivě zvažovat poměr ceny a kvality omítek. Seriózní výrobci běžně dávkují do svých omítek fungicidní přísady, které mají určitou trvanlivost, je však nutné počítat s jistou údržbou, jejíž zanedbání může podpořit výskyt plísní v budoucnu.

AUTOR: Ing. Mgr. Jiří Šlanhof, Ph.D.
VUT v Brně, Fakulta stavební

To Repkin: já mám s perlitovými omítkami dobré zkušenosti, takže bych návrh kolegy Diesela tak kategoricky nezavrhoval. A jsou v praxi i případy, kdy jinak než perlitovou omítkou to řešit nejde. Ale jsou-li Tvé zkušenosti jiné, respektuji je, nebot hlavní a rozhodující je vždy VÝSLEDEK.

Můj laický pohled na věc: co nedrží oklepat, díry nahrubo dohodit (pěna se mi zdá jako hloupost, ale třeba se pletu?), hmoždinky by být měly (dle mého názoru musí), stejně tak i zakládací profil s okapovou lištou. Každý systém má nějaké své ucelené řešení a jak něco z toho vynecháte, nebo špatně uděláte, vyhodíte x tisíc za zateplení, které Vám bude k ničemu a bude Vám dělat akorát problémy v podobě tepelných mostů => plísní.

@gotrekzagary : původně jsem byl téhož názoru, jako Vy, pak mi to však bylo vyvráceno, je to nejen pracnější vše oklepávat a ještě odvážet a tudíž i nákladnější, ale dokonce je to i lepší to tam nechat. Teda alespoň tak mi to bylo řečeno. Každopádně tazatel můj názor nemůže brát v žádném případě jako směrodatný, jak jsem psal, jsem laik. Odborně tu odpoví jiní fundovaní popř. zkušení.

Leckde omítka sice drží,ale v okamžiku,kdy na to přijde lepidlo,to odpadne.Co pak?Vůbec bych neváhal a sundal bych všecko.

Zakládací profil je výhodný obzvláště pro laika.

JABRAKA