Nejste přihlášen/a.
Jmenuji se Silva a je mi 16 let. Moji rodiče jsou již 5 let rozvedení a já bydlím s mamkou(39) a jejím přítelem(40). Dnes mamina přišla domů a byla jiná než jindy. Ptala jsem se co se stalo, neodpověděla. Začala brečet a odešla. Nevěděla jsem co se stalo tak jsem za ní šla a ptala se znovu. Opět bez odpovědi. V tom na mě její přítel začal řvát jestli jí mám ráda atd... A pak mi řekl, že má mamina rakovinu vaječníku (takovým tonem jako by to byla moje vina). Nevim co mam dělat. Mamina nechce abych to někomu říkala a mluvit o tom semnou nechce. Je celou dobu zavřená s jejím přítelem v obýváku a semnou ani jeden moc nemluví.
Je mi hrozně líto, vaší maminky. Prosím vás, vy si to nedokážete uvědomit, ale pro maminku, je to hrozná rána. Dnes se od lékaře, podle výsledku nějakého vyšetření dozvěděla, že má rakovinu. Už jen to slovo, znamená pro každého člověka pohromu. Vaše maminka nemá strach jen o sebe, bude muset jít na operaci, neví, jak operace dopadne a má vás. Nejste ještě dospělá, máte před sebou školu, nyní maminčina nemoc, bude to stát peníze, to vše se nyní mamince honí hlavou. Maminka se první musí vyrovnat s tímto zákrokem sama, pak bude mluvit s vámi. Usnadněte mamince její rozhodnutí, řekněte jí, že operace dobře dopadne, že jí budete pomáhat, aby nemusela nic dělat, že jí máte ráda. Pomáhejte mamince už nyní. Stresové situace nemoc ještě zhoršují. Udělejte všechno pro to, aby maminka v klidu si mohla naplánovat, jak vše udělat před operací. Věřte, že maminka vás miluje, jste její dítě, jen má hrozný strach. Musíte věřit, že operace dobře dopadne. Jen můj názor.
Přeji co nejrychlejší uzdravení Vaší mamince a Vám hodně síly.
A tu sílu, tu jí ukažte, at idí, že se nemusí bát, že jste dospělá žena, že i když občas bude v nemocnici a ne doma, o všechno se postaráte. Buďte schovívavá, pokud se občas bude chovat zvláštně, nenaštvávejte se, strach z nemoci a z neznáma ovlivní každého. Buďte připravena jí pomoci, pokud by sama chtěla, i dát jí prostor, pokud ho bude potřebovat.
Držte se.
Ahoj, Silvi. Je to nelehká situace jak pro maminku, tak pro Vás a velký nápor na psychiku. Nejdříve se s tím musí maminka trochu vyrovnat a pak také bere ohledy na Vás. Určitě Vás nechce stresovat též, proto o tom s Vámi nemluví. Ono se s dětmi o tomto velmi špatně hovoří, víte? Dopřejte jí čas, buďte trpělivá a nenaléhejte na ni. To jí v této chvíli nejvíce pomůže, že s Vámi nebude muset tyto věci rozebírat. Honí se jí hlavou tisíce myšlenek, musí čelit různým obavám, mimo jiné také o Vaši budoucnost. Hodně jí pomůže, když jí tuto situaci usnadníte tím, že jí pomůžete v domácnosti více, než jindy, povzbudíte ji třeba pohlazením, aby měla pocit, že v tom není sama a řeknete jí: ,,Neboj se mami, zvládneme to a dobře to dopadne". Když uvidí, že už jste rozumné děvče a je na Vás spolehnutí, bude to pro ni o něco lehčí. A pokud Vy sama byste potřebovala radu, či oporu, nebo si jen tak promluvit, tak se klidně ozvěte. Někdy i toto hodně může pomoci druhému. Buďte hodně statečná.
každej je jinej , ale jestli se mamka o to nechce bavit , tak nestojí ani o lítost . Když se k ní budete najednou chovat jinak , moc jí to nepomůže . Bohužel nemoc je to ošklivá , ale nemá se nic v domácnosti měnit , pokud to sám nemocný nechce , prostě nelitovat , to nikdy nikomu nepomohlo .
Silvi, všichni přede mnou mají velikou pravdu a já s nimi souhlasím do poslední tečky. Zažila jsem to, z rakoviny jsem se dostala a tedy chápu tebe i maminku. Mám dvě dcery. Jedna to se mnou prožívala tak, jak to běželo, jako fakt. Masírovala mi jizvu, dávala obklady. Mohla jsem jí říct všechno a věděla jsem, že bude vědět o čem mluvím. Druhá se mnou cítila a chtěla pomáhat. Když jsem však viděla její polekané, opravdu vyděšené oči, ikdyž se držela a snažila se usmívat, vždycky jsem se bála, že zkolabuje. Až teď, po letech jsem se dozvěděla, že opravdu zkolabovala. Snažila jsem se jí to usnadnit a říkala jsem jí jen ty nejnutnější věci, které jsem ještě okořenila optimizmem a srandováním, ikdyž mi bylo nesmírně zle. Silvi, obrň se trpělivostí, seber sílu, budeš ji potřebovat. Ne na pár dnů, ale na delší dobu. Jestli se bude dařit, celá ta hrůza je asi tak na rok. Záleží na tom, jakou léčbu lékaři zvolí. Udělají poradu, koncilium a rozhodnou, jak to bude probíhat. Operace, možná ozařování a potom chemoterapie. Všecko je to strašné, strašné, strašné! Ale je to potřeba, je to nutné. Musíš dospět a z dívky se stát ženou v krátké době. Bez otázek, co je potřeba, zastat ve všem maminku. Bez otálení pochopit, že domácnost musí běžet, ikdyž je mamince zle po těle i po duchu. A maminka tě začne takhle brát. Ne jako dítě, které musí chránit a tedy nic jí neříkat, ale spíše jako přítelkyni, kterou jí poslal osud na pomoc.Neptej se co mamce je nebo co máš dělat nebo jak máš pomoci. Chyt se práce a uvidíš jak rychle pochopíš a uděláš, co je potřeba. Tvoji mamice přeji hodně štěstí, odolnosti a síly. A tobě přeji hodně trpělivosti, laskavosti, vytrvalosti a síly.
Maminka se s tím chce rvát sama, není to snadné ale já jí rozumím. Mám roztroušenou sklerozu a jsem alergická na lítost a rady co bych měla dělat. Zvláště rady o tom co bych měla jíst, jak bych měla cvičit, mě přivádějí k šílenství a slova "umím si představit jak ti je" rovněž, on si to totiž nikdo zdravý představit nedovede. Zkuste se chovat k mamince, jako by nemoc neexistovala, jen jí víc pomáhejte. Až si bude chtít povídat, tak ji vyslechněte. Dovědět se diagnózu je šok a každý člověk se v té době chová jinak. Mám dvě kamarádky po operaci spodku-rakovina, jednu po operaci obou prsů-rakovina a je to víc jak 10 let a jsou to normální ženské plné života. Držím všechny palce.
Jestli to není akutní, pořád se s tím dá něco dělat. Podívej se na tyto stránky, vím že takové ovoce se u nás nekoupí, ale když maminka bude jíst čestvou surovou zeleninu a ovoce, na pití jen čistou vodu, dost si tím pomůže. Rakovinotvorné buňky nemají rády zásadité prostředí a nemnoží se nebo hynou.
stireček, nechci být protivná, ale opravdu nevíte, o čem mluvíte. Toto všecko může fungovat jen tehdy, žil-li člověk podle těchto zázad a kritérii. Vy si vůbec nedovedete představit, jak je člověku zle. A do toho se najíst zeleniny, která je pro někoho těžce stravitelná, je opravdovým utrpením. Nebo hladovět nebo pít něco nezvyklého, s čím by mělo zdravé zažívání co dělat. Ne! Je potřeba jíst a žít tak, jak byl člověk doposud zvyklý! Je to stejné, jako bych vám poradila na těžkou kocovinu kopec zeleniny a já nevím, čeho všeho ještě. Je to téměř identický pocit. A chtěla bych vidět toho smělce, který by opustil tradiční léčbu jen proto, že si přečetl zajímavý článek na netu Nedělejte Silvii v hlavičče větší guláš, než tam má doposud. I tak má co dělat a jestli se jí k tomu všemu přidá nedůvěra v lékaře, tak potěšpánbu!
doplněno 14.03.12 18:42:Silvi, napište občas, jak to maminka i ty zvládáte, co je nového.
Taky tady nebudu rozpoutávat vášnivou diskuzi, protože se to přinejmenším nehodí. Každý si udělá svůj názor. Nikde jsem tradiční léčbu neodpíral, navíc jsem přidal pár stránek na alternativní léčbu. Kdo tomu věří nebo nevěří je jeho věc a každý ví, že nic není stoprocentní a jestli jste měla někoho blízkého na chemoterapii, tak byste musela vědět, že to není procházka růžovým sadem a hlavně ta dieta je to první, co vám doktoři doporučí. Vy ale dále doporučujete přísun dalších jedů a tohle nechám bez komentáře, tleskáte nakonec sama sobě. Mimo jiné, ten pán co psal ty stránky měl taky onkologický nález...před pětadvaceti lety a žádnou tradiční léčbu nevyužil.
Moje maminka cca před 20 lety prodělala coby mladá pětadvacetiletá ženská rakovinu lymfatických uzlin. Hrozila jí transplantace kostní dřeně. Měla několik chemoterapií, ozařování... V té době zkusila kde co... Táta jí dělal štávy z čerstvého ovoce a zeleniny, červená řepa se u nás jedla na kila. Hnus. Na zahradě lány zeleniny, jen aby to bylo co nejvíce přírodní. Před 20 lety nebyly moc ani potravinové doplňky, takové dnes běžné věci typu pupalka si nechávala vozit ze zahraničí. Zkoušela makrobiotiku, různé typy stravování... Chodila ke známému - léčiteli.
Dodnes říká, že neví, kdo (co) jí pomohl: lékaři, léčitel, strava, ovocné a zeleninové štávy... nebo Bůh?
A právě proto, že mi ten "někdo" nechal maminku naživu, jsem se přihlásila do registru dárců kostní dřeně.
Proto chci říct, nezatracovat různé alternativní metody, ale samozřejmě pod dohledem lékařů a s jejich souhlasem...
I kdyby alternativní metody fungovaly jako placebo, svoje místo v léčení nemocí jistě mají. Věř a víra tvá tě uzdraví.
Dr. Norman W. Walker - nespočet lidí si dle jeho rad vyléčilo i nevyléčitelné nemoci. Sám se dožil 118let díky ovocným a zeleninový štávám... zdravi-az.cz/...
Pak mě ještě napadá chlorid sodný - MMS, ale ten nemám osobně odzkoušený, i když už jsem zkoušel ledacos. Za poslední tři roky sedm léků denně, poslední tři týdny jsem přešel na syrové ovoce, zeleninu a už 14 dnů úplně bez léků, což jsem dřív nevydržel ani den.
Je mi tě líto. Prožívám něco podobného, naštěstí jsem mnohem starší než ty. To, že na tebe on křičel neber osobně. Muží většinou, když se bojí, když vidí, že něco nedokážou vyřešit, tak vybuchnou a vybijí si vztek na svět na někom, kdo je po ruce.
Čeká tě možná nejtěžší období tvého života. Snaž se mamince pomáhat, pomáhej v domácnosti, snaž se mít ve škole co nejlepší známky. Zajdi za třídní učitelkou a řekni jí to, ona by to měla vědět, protože možná teď ve škole polevíš a ona se postará o to, že se to neprojeví na vysvědčení.
Držím palce, at to dobře dopadne.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.