Nerezové nádobí Tefal vs fleky

Skvrnu nejépe odstraníte čistícím prostředkem "Cif". Je to tekutý prášek. Co se týče kvality a původ výrobce, to jsem se šla schválně podívat do nabídky. Ano, je tam veliký výběr, ale nikde není uvedeno, kde bylo nádobí vyrobeno. jenom každý prodejce bájí o svém produktu to nej,nej,nej. Myslím, že bude rozhodovat cena. Když koupíte sadu osmi kusů za 3.500kč a nebo sadu šesti za 5.000kč, asi bude rozdíl ve kvalitě. Internetový obchod je sice bezva věc, ale bohužel, si na výrobek nemůžeme sáhnout. Nikdo z prodejců Vám neřekne, pozor, prodávám i šmejd. Je to za levno, tak co byste ještě chtěli. I k tomu nejlevnějšímu hrnci je stále stejná písnička. Vysoce kvalitní, na všechny druhy tepelných zdrojů a blablabla. Co se týče otázky, zdali není vaření v hrncích škodlivé zdraví, to snad ne. Dneska snad už existují testy na toto zboží, a nemohli by ho asi prodávat. Ale jista si nejsem. Před lety byla polemika na toto téma, ohledně nádobí "Septer", u něho bylo nakonec prokázáno, že kov vylučoval do vařených pokrmů "něco", už si fakt nepamatuji, co to bylo, ale byl z toho skandál. Oni se bránili, že si to vymyslela konkureční firma, ale čemu má spotřebitel věřit? A sada nádobí od Septer, ta nejlevnější, tenkrát stála kolem padesáti tisíc. A lidé to kupovali jako diví. Kam jsem přišla, chlubila se hospodyňka, že má nádobí od Septra. Teď to nějak utichlo, to bylo asi tak před deseti lety. Dokonce si vzpomínám, že jsem jela s jednou kamarádkou na tu jejich předváděcí a prodejní výstavu do Prahy, a protáčely se mi panenky nad nehorázností cen. Klidně a s úsměvem chtěli za jediný hrnec s jakousi "zázračnou" pokličkou 12.000kč. Moje kamarádka si ho objednala a splácela asi půl roku. Přála bych Vám vidět, jak vypadá dnes, ten hrnec, ne ona . Tenkrát jsem tady ještě nežila, tak mám nádobí kupované ve Francii, některé hrnce mám už dvacet let, a není to na nich vidět. Už tenkrát se dělalo kvalitní nádobí, se zesíleným dnem. Ale už v té době, záleželo na ceně. Proto jsem je kupovala po kusech. Ale alespoň vím, že bylo vyrobeno ve Švýcarsku, z kvalitní oceli. Jenomže dobu už nikdo nevrátí, dnes je to všechno složité a neproniknutelné, jistotu nemáme v ničem. Žádný výrobek nevydrží tak dlouho, jak tomu bylo před "dávnými" lety. Nevím, jestli jsem vám svým povídáním nějak pomohla, ale alespoň jsem si ulevila. Mám totiž také vztek na to, jak jde všechno s kopce, a jak nás berou všude za blbce.

Asi se to píše "Zepter", nejsem si jista, nemůžu se kouknout, nemám ani jediný kus doma, a zase bych musela přerušit psaní a jít se podívat na Internet, jak se to správně píše. Ale Vy stejně víte, o čem mluvím. Tak se omlouvám za chybu.

Znám prodejce-trhovce. Paní se vrátila z velkoskladu z nákupu a říkala, že tam nakupovali nákupčí z Tescomy! Že jen nádobí úplně mínusové kategorie polepí svými nálepkami. Fuj! Smutný příběh.

Povařte v tom postiženém hrnci kyselé zelí. Mělo by to pomoci.

Hádal bych, že možná vaříte na plynu (nerovnoměrně prohřívané dno -?). Stopy po vařeném jídle mají tendenci se objevovat zejména u nádobí, které má tenčí dno (tedy nerozvádí dobře teplo po celé své ploše). Dobře je to vidět na nádobí z varného skla které také teplo nerozvádí (měl by být použit rozptylovač plamene) a díky své průhlednosti umožňuje tohle dokonale vidět a přitom sklo nemůže nijak s obsahem chemicky reagovat. Za sucha mohou mít skvrny až duhový odraz (na skle i nerezu). Také bych řekl, že brambory (škrob) vytváří tyhle skvrny velice snadno. Jestli je vnitřek hrnců leštěný (jako zrcadlo), přispívá to také "ke zlepšení viditelnosti" tohoto stavu, ale každý leštěný povrch se časem poškrábe (pak už to tolik vidět není).

Takže buď nechat být s tím že "je to zbytek potraviny" a při příštím vaření se zase "vrátí" do jídla, nebo to pořád dokola čistit, až se povrch (to ale stejně) stane matný a nebude to tolik (vůbec) vidět, podle mne to ale škodlivé není. Nekvalitní nerez poznáte podle jiného jevu - poměrně brzy se v něm vytvoří "vyleptané" malé důlky (černé skvrnky) - nečistota v materiálu se chemicky rozložila, pravděpodobně do potravy.

Můj známý se před časem stěhoval a věnoval mi jeden už používaný nerez hrnec z kategorie těch dražších. (průměr 16cm, výška 8cm a váží 0,7kg bez pokličky - zkuste popř. porovnat, čím lehčí, tím tenčí). Zdá se, že jeho silné dno uvedeným neduhem netrpí.

A ještě jsem si vzpomněl - o té škodlivosti nádobí.

Když jsme se před dvěma desítkami let vydali na cestu do naší novodobé ekonomické reality, začali první "podnikavci" dovážet pánve pro beztukové smažení, které měly uvnitř raritu - smažící komín, byl uprostřed i s dirkami. Reklama, která byla vysílána předtím na, tehdy pouze "západním" satelitním TV vysílání, vykonala své. Co na tom, že to podle zdravého rozumu nemohlo příliš fungovat a to jsme tenkrát příliš ani nevěděli že "západ" neznamená jen výrobky kvalitnější, než byly u nás, ale i pěkné šmejdy.

Ale k věci, pánve "šly na dračku", zásilková služba praskala ve švech, ale zájemci dostávali jakousi náhražku - nádobí vylisované z tenkého ocelového plechu s povrchovou úpravou pouze tepelně odolným lakem, který se uvnitř tvářil jako teflon. A pak vyšel v tisku článek "Pánev jako cigareta?". V článku byl popsán výsledek zkušebny, kde prokázali, že pokud tuhle pánev při smažení trochu víc ohřejeme, uvolní se do potravy škodliviny v množství, které odpovídá asi vykouření jedné cigarety.

Takže, nebál bych se toho nerezu, jen nenechávejte ve styku s jídlem a současně povrchem nádobí jiné kovové předměty (vidličku), zejména z jiného kovu - nastává elektrochemická koroze, "méně hodnotný" kov se při ní rozkládá.

Záleží, co je to za fleky. Jestli jen na povrchu nebo jakoby odloupnuté šupinky. Zkuste citronovou štávu, ta omáhá třeba na takové ty nafialovělé fleky.

Nejsou to takové bílé fleky? Nerez tohle dělá, pokud dáte sůl do ještě studené vody.