Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
dnes jsem měl druhé jízdy s tím, že jsme už "neprocvičovali" rozjed, atd... Ale už normálně do provozu.
Neříkám, že mi to nějak nešlo, docela ano ("chcíplo" mi to jenom jednou), ale prostě cítím v sobě takový stres a i jako bych se něčeho bál..
Je toho strašně moc, rychle sundat nohu z plynu, rychle dát zase na spojku a poté na brzdu, rychle podřadit nebo na vyšši stupeň a do toho ještě třeba blinkr..
A to jsem se na to těšil, že budu konečně možnost si udělat papíry a jezdit.. Jenže, tak nějak si říkám, že se mi už do toho nechce a to byla teprve druhá jízda a brzy bude třetí..
Měli jste to takové také vy? Nebo jste si sedli do auta a hned jste si říkali super a těšili jste se na další jízdy?
Díky..
Vaší generaci stačilo v autoškole jet kolem komína. Dneska je jiný provoz a větší zájem žáky stresovat a schválně je navádět do záludností, aby zkoušku neudělali. Je to jen byznis z opakováním jízd, aby autoškola vydělávala.
Dneska se vyhazuje i za to, že žák se celou hlavou nerozhlídne napravo a nalevo na přejezdu i když periferně 100m před ním vidí, že vlak nejede a bliká bílé světlo.
Nebo zapomene 1x blinkr a končí.
V době, kdy byl růžový řidičák se s dnešní dobou vůbec srovnat nedá a stačí se podívat na silnici, jak jezdí starší generace, která perplex netrpí (i když z většiny trpí daleko více než ta mladší k vůli hustšímu provozu a novým značkám a předpisům)
... nesvítí, neblikají, neumí použít DRL a jedou na ně i v dešti nebo mlze, žluté vodorovné značení neznají, plouží se 40km/h, nekoukají do zrcátek, jsou přilepeni až na volantu, nevidí, neslyší ...
Je fakt, že moje první jízda / s Pragou S5T/ proběhla tak, že jsme dovezli písek k někomu na stavbu a já seděl na motoru a spolužák Franta řídil. Když jsme písek vyložili, tak učitel autoškoly řekl mé jméno... a jedem domů. Ještě, že jsem sledoval jak to Franta cestou tam řadil a pak jsem zase já dojel domů. Ale v té době jsem měl řidíčák na pionýra a motorku a studoval jsem zemědělskou mechanizační školu, kde tak nějak řídit bylo "dáno" většině. Na Vašem místě bych zkusil nejlépe s vozem rodičů zajet na prázdné parkoviště či odstavnou plochu / samozřejmě aby Vás tam rodič dovezl/ a zkusit si natrénovat rozjezd aby se ty pohyby dostaly do krve a zbývala "mozková kapacity" na další úkony/ blinkry, rozhlédnutí, brždění.../ a pak už se některé úkony provádějí zcela automaticky bez přemýšlení a nervozity.
Já dělala autoškolu na auto po 60 letech, v polovině jsem myslela, že to vzdám, ale protože nemám pokoj, dokud se něco nenaučím, tak jsem pokračovala. Do té doby jsem nevěděla ani kde je brzda, světla prostě nic. Manžel nechtěl, abych si udělala řidičák, ale když zemřel, tak mě okolnosti donutily. Zkoušky jsem udělala s odřenýma ušima- byly jsme 3 mladí chlapci a já, 2 jsme zkoušky udělali a 2 ne. Testy a předpisy nejsou problém, ale neslyšela jsem motor. Teď si všude dojedu, jezdím sice opatrněji a většinou dodržuji předpisy, ale jezdím ráda. Při první jízdě mě instruktor dovezl za město a mělajsem jet po okolních vesnicích. No byl to "zážitek". Nebojte se, zvládnete to, strach je u většiny začínajících normální.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.