Když zemře pes, kupujete vždy stejného?

Většinou si zvyknete na stejný typ pejska.Mám třetího jezevčíka...

Víte totiž co od něj můžete čekat...

A jak se tu dále píše.Pes je obraz svého pána...

Ještě něco..Když mi umřel ten první,tak na cestě od veterináře jsem přísahal,že už nikdy.Za čtrnáct dní jsem na zahradě jednoho domu uviděl dvě štěňátka jezevčíka a byl jsem ztracenej.Zazvonil jsem tam a nedal pokoj než mi jedno prodali...A takhle to funguje...

Protože jsme zvyklí na pana psa jezevčíka- máme již čtvrtého, vlastně čtvrtou fenečku

První pes u nás v rodině byl špic křížený se samojedem, pak jsme měli z útulku cosi špicoidního šmrncnutého šeltií a teď máme taky špice, ale jak tak na něj koukám, tak jeho babička byla asi koza...nebo velryba, ale na tom nesejde, všichni byli a jsou nádherní! Špic je velká osobnost, každý je jiný, ale podobné povahové rysy tam najdete. A všichni jsou to Míšové

Nám předloni na Vánce umřel náš první pejsek, zlatý retrívr, co jsme si ho pořídili po přestěhování se na barák. První reakce byla psa už nikdy, ale potom... máme zase retrívra, máme s nimi skvělé zkušenosti. Ale vzali jsme pejska, který je úplně jiný: mohutný, světlý a strašně živý. Takže máme stejné plemeno, ale psa jinak úplně jiného. Ono stejní by nebyli nikdy a takhle se nám to pokaždé nepřipomíná. Už...

Svého "vlastního" psa jsem si koupil jednou, ostatní pejsci se ke mně dostávali nějakým řízením osudu. Ten koupený se mi po 14-ti dnech ztratil a přes veškerou snahu jsem ho nedohledal. Ostatní u mne přežili léta, přes zasloužené stáří až k milostrdnému odchodu do psího nebíčka. Různé rasy, ale všechno "ovčouni"!

my ne. První pes - labradorka, nádherná, skvělá povaha, všechno... Další tibetská doga, krásná, milá, ale "dojela" na klouby. Proto jako dlašího psa jsme rozhodovali podle kriterií -

1. lehčí typ, aby netrpěl na klouby a v případě potřeby se dal jednou osobou dopravit na veterinu

2. chlupatý, aby mu venku nebylo zima

3. povahově milý, protože nechceme bestii

No a máme fenku chodského psa-doporučuji!

Ano. Stejnou rasu i pohlaví. Náš poslední zemřel v r. 2002 a měl tuším přídomek Dvanáctý. První přišel doplnit "lidskou smečku" v r. 1924, a byl tak (nepředstavitelně) malý pouliční provoz, tak málo lidí a potažmo psů, že se občas venčil sám, samozřejmě po důkladném zácviku: Obešel své 2-3 ulice a vrátil se prý spokojený a v pohodě domů.

Prvního pejska jsem měla knírače malého, pepř a sůl. Druhého psa jsem měla také knírače malého, ale fenečku, černostříbrnou. A když jsem, po 15ti letech o ni přišla, nesla jsem to nesmírně špatně a vypadalo to, že skončím na psychině. Rodina mi připomněla to rčení - Zemřel král, ať žije král. Řekli mi, že když příjde nový pejsek, není to nevěra, zpronevěření se. Osud mi snad po 10ti dnech strašlivého smutku, nenápadně přistrčil jorkinku Dorotku. Letos bude mít 7 let.. Stříhám ji jako kníráčka. Jen hlavičku nechám více střapatou.

Když nám umřel malamut, bývalý nechtěl o dalším ani slyšet... a za měsíc a půl jsme měli doma malou malamutku.

Nicmnéně babičce od přítele utekl maltézák a přejel ho vlak. Děda naznal, že by ve svém věku měli mít spíš psa, co ohlídá dům, a pořídit křížence kavkazana.

Ano, my už máme po čtvrte Špice, prostě si na to člověk zvykne no...už bite co očekávat

ja uz mam 4 teho malamuta, jeden nam umrel v 15 letech a jednoho nam hodny soused otravil a tem mam fenku 3 mesice a 2 leteho psa

Jedna známá paní je milovnicí bílých špiců. Už má asi pátého, pokaždé to byl buď Mikinek, nebo Mikinka. Pro poslední Mikinku si jela 250 km, nabídka blíž nebyla.

Já neberu na rasu zřetel. Za svobodna jsem měla podvraťáčka, pak 2 x hladkosrstého jezevčíka. Po provdání: podvraťáčka /toho jsem "vyvdala"/, dlouhosrstého jezevčíka, pak 3 x podvraťáčka, z toho jednoho zachráněného před utracením, poslední náš pejsek byl úžasný zlatý labrador. Nyní nemohu mít žádného /péče o babičku s těžkou demencí/. Ale uvažuji, že jednou - asi JACK RUSSEL TERIÉRA. Jsou učenliví, hodní, kouzelní s těmi svými skvrnami.

Ale mám psy natolik ráda, že kdyby kolem nás šel nějaký vyhozený, hladový, bez pána, i třeba nehezký, tak otevřu dveře a bude můj. Každý pes má duši a zaslouží si, aby o něj někdo pečoval, měl ho rád, dal mu teplý pelíšek, pohlazení a plnou misku. Pes to pak člověku mnohanásobně vrátí. /nevíte, proč mi padají slzy do klávesnice/? Jaga.

Tož my máme už třetí krátkosrstou jezevčici

Já ne.Prvnéí pejsek byl ,německý ovčák druhý bernský salašnický,další kříženec jezevčíka s kokršpanělem a dnes mám zlatého retrívra. Nechci aby mi stejný pejsek toho původního připomínal jelikož jsem zastáncem toho,že každý z nich byl osobnost a pořídit si stejného by nebylo vůdči nim fér . Všichni se dožili krásných 12-14 let a každý byl povahou úplně jiný.Dnes uvažuji o adopci druhého pejska z útulku,protože je rozhodně lepší mít pejsky dva.Mám to vyzkoušené,vždy jsem měla dva a nyní když mám jen jednoho je sám a je mu smutno.Na pejskovi je to opravdu vidět a když si ještě vzpomenu na ty chudinky v útulku za mřížemi No není hezké udělat dvoum pejskům radost? Tomu co je doma sám a tomu co na páníka někde v útulku netrpělivě čeká?

Jitko, díky za krásný příspěvek, chápající pejsky v útulku. Jste moc hodná a tak to má být. Proč dělat radost jen jednomu, když ji mohu dělat dvěma pejskům? Kéž by jako Vy uvažovali všichni.

Já do útulku ani chodit nemohu, když pokaždé vidím ty smutné oči za mřížemi, odvedla bych si je všechny!Jaga.

Ano a nikdy nás ani nenapadlo koupit jiného. Protože víme jak k pejskovi přistupovat, jak ho nejsnáze vycivičit. A navíc už jsme si dali hodně práce s výběrem rasy u prvního psa.