Poznámky a jiné vtipné hlášky ze školy

Připojím se:Na střední spolužák dorazil v půlce první hodiny,jeho důvod pozdního příchodu,na němž netrpělivý učitel již čekal,odpověděl že ač se snažil nemohl přijít dřív,bo mu milenka zalehla nohy

Tak to je super omluvenka.

já občas vzpomenu na hlášku mojí první školní lásky, která mi řekla, že se nestane mojí ženou, protože jsem jí nechtěl půjčit sáňky

Naše matikářka jednou přišla do třídy a všichni jsme byli v takové povznesené náladě. Jak se otočila k tabuli, tak se ve třídě chichotalo a špitalo. Už to nemohla vydržet a chtěla nás uzemnit. Vypadlo z ní: "Vy jste dneska nějaký ťuklí." Pak pokračovala v kreslení sinusoidy a vysvětlovala u toho. Když pak nakreslila na vrcholku sinusoidy bod, obrátila se na třídu a pronesla: "A toto je vyrchol pyramidy."

Spolužák se vymluvil na to, že přišel pozdě, protože když jel do školy tramvají, tak píchla. Kdyby všichni nebouchl smíchy tak to ta úča zbaští.

Velmi rychlá matikářka, která rychleji mluvila než přemýšlela se přeřekla a místo číslo řekla číro. Něco jako: "A vznikne z toho nekonečný číro"

nebo skloňujte slovo jabloko. (ruština). Ja bloko, ty bloko, on bloko

To bylo lepší, když můj kamarád řekl učiteli ruštiny : "Kudá vy idiote?"

Těch vtipných hlášek bylo dost. Co mně teď napadlo, tak byla moje poznámka v 8.třídě v žákovské knížce: Žákyně se místo učení honila s žáky 9. třídy v Síni tradic.

Na ekonomce jsme měli na účetnictví profesora, který nám snaživě vysvětloval co a jak, na konci hodiny řekl: "Abychom byli přesní, opíšeme si text autora v učebnici." A bylo to, on se ani nemusel namáhat

Branná výchova. Předváděli jsme stabilizovanou polohu. Určení mě různě obraceli na jednu stranu, pak na druhou, já jsem se u toho musela strašně smát, nakonem mně profesor přísně napomenul, že jsem zraněná a zraněný se v žádném případě nesměje.

A ten sám profesor v zeměpisu:"Zítra budu zkoušet ze všech severních států Norsko, Švédsko, Finsko a Dánsko." A já:"Proč všechny, je toho moc." Tak jsem pořád před ním nadávala, doma jsem se naučila pouze Norsko. Druhý den jsem byla samozdřejmě jako první vyvolaná za ty moje poznámky. Norsko za 1 a pochvala.

Střední škola, naše třída, hodina mikrobiologie -

Pan doktor : "Chřipka může být pro seniory smrtelné onemocnění, proto mají být očkováni."

Studentka : "Další zátěž důchodovýho systému."

Pan doktor : "Ne, to jde ze zdravotnického fondu."

Studentka : "No jo, ale pak přežijou a budou dýl v důchodu..."

Jen pro úplnost, je to celkem hodná holka a pokud vím, tak s prarodiči má vynikající vztah

V hodině biologie byl zkoušen můj kamarád a vykládal o funkci nějaké žlázy, která vylučuje maz. A učitel se ho zeptal : "Jaký jest tento maz? Kamarád odpověděl : "Tento maz jest mastný!" (Na blbou otázku blbá odpověď.)

Nebo dost častá omluvenka v žákovské knížce mého kamaráda zněla : "Nevolnost po požití másla".

No jéje těch hlášek bylo.

Jedna holčina ze střední, která byla dosti mimo - propadla té sektě, kde si myslí, že nás jednou očipujou ještěři z vesmíru. Nechodila často do školy a její jedna omluva mě dostala do kolen

učitelka: Tak kdepak jste byla ve čtvrtek a v pátek?

Ona: Uklízela jsem pokoj.

Dále jiná učitelka, když jsme jeli vlakem do Prahy a projíždeli jsme tunelem, tak pravila :"Když je tma, tak neslyším!"

Na tohle téma jsem si vytáhla půlnoční noviny ze střední a už se tu směju D

1) Zvedáte se jako závory, né tak hezky, ale tak pomalu!

2) Nejlepší žena by byla rybička ... ta mlčí! (řečeno ve třídě, kde byli jen samý ženský )

3) "Znáte J. zrzavého?" ukazuje fotku. spolužačka :"Nepotkali jsme ho náhodou v Chanovicích?" učitel:"To těžko, zemřel v r. 1977"

4) Já se z vás picnu, zastřelím a půjdu domů! - učitel

5) Spolužačka spí na lavici, příjde k ní učitel a praví :"Jak hlásá plzeňské krematorium :"Světlu vstříc!"

6) Na nácviku módní přehlídky učitelka :"Děvčátka to je ono! To je SEX MAZEC!"

beru půlnoční noviny ze základky a tajky vyberu to nejzajímavější

1) žák:" Paní učitelko, já bych se chtěl omluvit ..." učitelka :" Já bych chtěla 10dkg sekanýho dreátu v celku!"

2) úča:" Jak uděláte kružnici?" žák:" No vezmu kružítko, zapíchnu a ..." úča:" A zavřou tě!"

3) Udržujte oheň, dokud nepřijedou hasiči!

4) Kouká na mě hejno tupců! - pravila učitelka chemie

to jsem vybrala jen t y nejzajímavější. To by mi jinak trvalo přepsat snad celou noc )

My měli na gymplu spolužačku, která se jmenovala Lea. Seděla v lavici s Liborem. Jednou při hodině jí Libor pořád koukal přes rameno na něco. Na co, to nevím, poněvadž jsem seděla dost daleko. Učitelka to chvíli pozorvoala a pak prohlásila: "A Libor se přestane koukat na to Leino a píše si do sešitu." Samo, že nám všem to znělo jako sekrement, takže jsme vybuchli smíchy.

A již zmiňovaný češtinář... byl i dějepisář. Takhle jednou vykládal o architektuře a chtěl nám vysvětlil, jak v tom daném období byly populární kašny. "A to si pak ten pán na té zahradě nechal zbudovat to, to... tu venkovní vanu. Teda bazén nebo co to bylo."

A opět dějepisář. Vyvolal spoužačku k tabuli. Přišla, položila sešit na stůl. Učitel zalistoval a pak se ptal. "Copak nám můžeš říct o Janu Lucemburském?" Alena se nadechla a než stačila odpovědět, zlomila se v pase a začala se strašně smát. Ale tak, že nemohla popadnout dech. "Co se děje? To je ta otázka tak směšná? Uklidni se prosím tě a odpověz." Alena se uklidnila, nadechla se a opět se zlomila v pase a smích... Takhle se to opakovalo asi čtyřikrát. Učitel už si nevěděl rady, tak ji poslal sednout a vyvolal někoho jiného. Na konci hodiny se Aleny ptal, jestli by nám mohla říct, co ji tak rozesmálo. "Když vy máte každou botu jinou!" Učitel se podíval pod stůl, pak vstal a řekl: "No jo! Já si z domu přinesl nové přezůvky a dal jsem je vedle těch starých. Jak jsem pak spěchal na hodinu, tak jsem si z každého páru vzal jednu."

Za nejvtipnější školní hlášku považuji tento zápis učitele do žákovské knížky:

DÁVÁ POZOR, JESTLI DÁVÁM POZOR. A KDYŽ ZJISTÍ, ŽE NEDÁVÁM POZOR, TAK NEDÁVÁ POZOR!

No řekněte sami, není ta čeština nádherná? Který jiný jazyk by nás tak pobavil? Jaga.

Na SŠ jezdila řada spolužáků vlakem, tehdy byly populární "panťásky", tedy vlaky pantografy. Jeden z těch dobráků nosil v tašce polínko. Pokaždé ho dal mezi dveře, ty nešly dovřít a souprava se tudíž nemohla rozjet. Průvodčí šel hledat závadu. Kluci mezitím utekli a dali polínko do jiných dveří o kus dál. A zase. Tak lítali po vlaku, až nastalo zpoždění. A to si pak na nádraží nechali řádně potvrdit. Nebylo snad dne, kdy kvůli polínku neměli aspoň hodinovou omluvu. Já jezdila autobusem a tak jsem jen tiše záviděla, tam by mi polínko nepomohlo! Jaga.

Už nevím kde a od koho, ale odposlechla jsem, že jeho babička chodila za první republiky do německé měšťanky. Ve třídě bylo několik českých dětí, ale učitel na ně mluvil zásadně německy. Jedna z českých dívek se jmenovala Adéla Popperová a kamarádky jí říkaly zdrobnělinou Deli. Učitel pak nechápal, čemu se české děti smějí, když Adélu vyvolal slovy : "Komm zur Tafel, Popper Deli."

To snad neni mozny...

TRAPNÉ

Trapný jsi ty, ani vlastní nick si neumíš vymyslet.

Už aby to bylo. Člověk přes ty demontrace a rekonstrukce a já nevím co sem konečně dojde a takováhle smršť lidské blbosti. To se jen tak nevidí. Na druhou stranu starosti vtipálka bych fakt chtěla mít.

Marenko, nechtejte. To jsou vlastne strasne nestastni lide, pac umi jen skodit a otravovat zivot ostatnim, jelikoz si se svym nevi rady. Vlastne je politujme...

Na gymplu jsme měli v prváku a druháku možnost zvolit si mezi hudebkou a výtvarkou. Nečinilo mi problém ani jedno, ani druhé, ale jako absolutní lenoch jsem šla na hudebku (kdo by se dřel s kreslením). Jednou za týden nás chodil "učit " externista, doktor filozofie. Hodiny HV byly pozoruhodné tím, že doktor přinesl do hodiny gramofon, náruč desek s klasiky, nasadil jehlu, opřel se do židle a zavřel oči. Náplň hodin úžasná. Občas se nás namátkou ptal na něco z hudební teorie, na což jsme odpovídali taky namátkou.

Nastala klasifikace a padl jeho nesmrtelný výrok:"Novák, co cheš z hudebky?" Novák:"Jedničku!" Doktor:"Jak, jedničku? Máš tady čtverku a dvě pětky! Dvojku dostaneš!" Byl kouzelný.

No nám jeden profesor nechtěl vůbec říkat známky na vysvědčení. Byla to z jeho strany poslední klasifikace, tak všichni strašně žebrali a prosili. On se s námi dobu dohadoval. Že to prej ze zákona nemůže říct a tak. Poté řekl, že to teda přečte, ale jenom známky podle abecedy - bez jmen a začal :" 2,2,3,2,2,4,3,4,4,3,3,... Jé promiňte já vynechal tady někoho hned ze začátku - no tak se tím už nebudeme zdržovat". Znovu všichni prosili a ten kdo se přihlásil a poprosil, tak mu řekl známku následujícím způsobem: "od dvou do čtyř"

Ten samej profesor jednou přišel a řekl, že se příští týden na naší hodinu chystá nějaká inspekce, takže budou mít všichni v cajku sešity. "Kdo ho má napsanej jak dobytek, tak ho dnes nečekaně dopíše a na příště založí sešit nový a až se budu před inspekcí ptát kdo chce být zkoušený, tak se budete všichni hlásit. Jasný? Tak si to zkusíme. Chce být někdo zkoušen?" (Samozřejmě všech 60 rukou se dotýkalo lavic) Profesor na to: "No tak snad když chci být zkoušen přihlásím se pravou, pokud ne tak levou. Takže ještě jednou. Chce být někdo zkoušen? (všech 30 levaček se vznášelo nad hlavami) Profesorova rychlá reakce: "Jéžiš, to vás je - no to bychom nestihli. Do sešitu dnešní datum,..."