Jak se ptát nenápadně?

To je v pohodě...klidně se zeptejte, já Vám řeknu co bych si k narozeninám přál (koneckonců za nedlouho je budu mít)...a až mi to koupíte, slibuju že budu dělat děsně překvapeného, a má radost bude nezměrná, jo?

No, tak já se ptám, ale asi Vám to nepořídím. Ale já jsem se ptala proto, že mi jde o to aby oslavenec vůbec netušil, o co jde! Protože když už jsou to nějaké 50 narozeniny, chtělo by to velké překvápko, ne? A jasně, že někomu to nevadí, ale... víte?

Tak asi jediná rada je..."ptát se rok před datem výročí"...To je asi opravdu jediné...co by nemuselo být tak nápadné.

Jinak i když se budete ptát měsíc před daným výročím, tak to člověku "docvakne"...

Neptejte se vůbec.

Dělejte, že žádné narozeniny nejsou a nebudou.

Tentokrát musíte hlavu zapnout vy.

Kdo je to, patří do rodiny?

Má nějaké koníčky?

Sbírá něco?

Dalo by se mu něco koupit do sbírky, co marně shání?

O čem mluví, že by chtěl?

Rád cestuje?

Sportuje?

Zakoupit nějaký pobyt na tři dny, poukaz pro dva.

To je jen začátek...

Jen můj názor

Ahoj, narozky jsem měla minulý pátek. Nikdo se mě na nic neptal, byla jsem překvapená a spokojená. Manžel mi dal krásné album bratří Nedvědů. Známé písničky, ale pravdivé a pořád krásné. 12 letý vnuk mi dal krásnou teflonovou pánev. Přesně nad takovou jsem nedávno stála v obchodě, líbila se mi moc, ale byla drahá. Tak jsem si řekla, že to s tou starou ještě vydržím. Nevím, jak ho to napadlo, nemluvil o tom se mnou, ale trefil se do toho, co jsem opravdu potřebovala a z čeho jsem měla radost. Musel za ni dost utratit.

Já naopak udělala radost dceři s rodinou k Vánocům. Oblečení - netrefím se do vkusu či do velikostí. Doplňky do bytu - také se často nehodí. Tak co? Letos jsem to vymyslela parádně.

1/ rodinnou vstupenku do ZOO Praha, s platností po celý rok /na 1 den/. Dcera si jednou mezi řečí posteskla, že byla v nejrůznějších ZOO, ale v Praze nikdy a tak nějak mi to utkvělo v hlavě.

2/ rodinnou vstupenku na celý den do aquaparku v Čestlicích./termín podle jejich volby/ Všichni rádi plavou, sportují, tak si pěkně užijí.

Tak jsem přešla na takové imaginární dárky, ale dělá to víc radosti, než noční košile či papuče.

Ale já mám radost z každého dárku. Už jen proto, že vím, že si na mě dárce vzpomněl. Jaga.

Zahrajte to jako pohádku. Místo toho, že se zeptáte na plavky, řekněte: "Dneska se mi zdál sem, zdálo se mi, že sis v létě koupila plavky, žej sme jeli k moři, ale oni ti omylem prodali 20x větší. Takže ti byly velký!". A někdo na to odpoví (třeba vaše sestra, nebo drahá polovička - to je jedno): "To je blbý, vždyť já mám přece v pase jen ... xxx cm?."

Tak asi takhle.

No jo, Meruzalko, máte pravdu, chce to oklikou. Ale jak ji přimět k těm prozrazeným centimetrům? Jak se znám, já bych odpověděla: To ale vůbec nevadí, že mi prodali velký, buď bych si je zmenšila, nebo bych si klidně vzala ty svý starý, HLAVNĚ, ŽE BYCH BYLA U MOŘE!" A zase by, chudák, nevěděla nic. Jaga.