Prošlá paštika

Sledujte svoje žaludeční šťávy,jak začnou bublat,prst do krku a zvracet.Ale já bych se nebál...

Pokud nebyla paštika vydutá a nepáchla, tak bych byl v klidu. Na strkání prstu do krku, máte čas do první nevolnosti, to potom jde vlastně i bez prstu.

V jakém byla obalu a jak byla skladovaná?

Vzala bych si projímadlo, aby to vše bylo venku co nejdřív.

Pokud to nebyla takováhle, tak je to v pohodě.

Buďte v pohodě. Jak už tu někdo psal, pokud nebyla vydutá, nesmrděla, chutnala normálně není se čeho bát. Na paštikách byvá napsáno Minimální trvanlivost do... tzn. že do toho data ručí výrobce, při správném skladování, za stálou kvalitu. To ale neznamená, že po tomto datu se to zkazí. Dokonce se to po tomto datu smí i prodávat. Samozřejmě s upozorněním, že je to prošlé.

Takže jestli jste si pochutnala tak je všecko v pořádku.

To je dotaz, pište až vám bude špatně. Pokud nebyla zelená, nesmrděla tak o nic nejde. Ale i tak závisí na odolnosti člověka, je to individuální.

Preventivně si nalijte flašku kořalice do palice, ethylalkohol je "protijed" proti botulotoxinu, tomu šmejdu ze zkaženého masa. Pokud odepíšete za chvíli, budeme tolerovat rozházená písmena...

tys to zase zabil hope

Fate, Ty se chechtáš, ale alkohol je opravdu protijed na zkažené maso!

Pokud nebyla vyfouklá, rozměklá, nebyla tam změna barvy dozelena apod., nebude Vám nic. Víte, kolik toho lidé snědí prošlého? Něco se koupí, pak se na to zapomene, pak se to najde a sní. Stalo se mi to mnohokrát, mám ale jednu výhodu, mám tzv. "kachní žaludek". Mohu sníst /doslova sežrat/ cokoliv a nikdy mi není špatně. Max. průjem a to se nechá vydržet, zvracení ale nikdy.

Razím heslo, že - POKUD ČLOVĚK SNÍ COKOLIV S CHUTÍ, NIKDY MU NEMŮŽE BÝT PAK ŠPATNĚ. A vo tom to je! Zatím mi to vychází. Jaga.

Pro odlehčení: Dělala jsem hospodářku + řidičku na dětském letním táboře. Dětem se vařilo velice dobře. Přesto, jak to bývá, někteří ti nejedlíci prostě nejedli. U dveří jídelny stál kbelík, kam se házely zbytky. Všechny. Třeba: od snídaně chleby s marmeládou a lilo se tam nedopité kakao, od oběda nudlová polévka, maso, knedlíky...atd.

V neděli byla k obědu svíčková. Až mi srdce usedalo, když jsem viděla, kolik krásných kusů hovězího zmizelo v odpadovém kbelíku. Kuchař měl s sebou na táboře černého dobráckého pudla. Po obědě přišel ke kbelíku, zalovil v tom hnusu, vytahal asi 5 kusů masa, opláchl ho a povídá: Body bude mít dobrou večeři. Maso dal na talířek do lednice, že ho večer předloží psovi. Pak na to nějak zapomněl. Dva z vedoucích /kluci/ dostali večer volno a odešli do hospody. Chodilo se postupně, aby vždy v táboře bylo dost lidí, kdyby něco.

Druhý den ráno na mě kuchař od lednice volá: Kam jsi mi dala ten talíř s masem pro psa? Řekla jsem, že nikam, sama jsem ho tam viděla ještě večer. Maso se nikdy nenašlo. Pak to vylezlo z těch dvou kujónů, přišli z hospody, měli hlad, pátrali v lednici a našli talíř s masem. Nikoho nenapadlo, že je to pro psa a navíc z toho fujtajblového kbelíku na zbytky. Snědli do posledního drobečku. A nikomu nic nebylo, jen jsme si z nich ještě dlouho dělali srandu. A kuchař jim schválně vyčítal: Sežrali jste Bodymu večeři, to vám nikdy nezapomenu.

A vidíte, přežili to bez úhony.

Nojo babo, to ale nebylo prosly, ale cerstvy, tazatel se boji stareho jidla.