Jak se rozplakat?

Většina z nich odpoví, že slzy přišly prostě samy. Holt to někdo umí, někdo ne. Znám děvčici, která se rozbrečí na požádání, což se jí někdy dost hodí...

Někteří si taky vzpomenou na něco hodně smutného.

A Vy myslíte,že oni to řeší jak?Že pláčí na povel?Vidíte jen vodu,kteron jim na tvář nastříkají.Tvrdý povahy použíjí tu cibuli...

Jsou herci, se dokáží rozplakat na povel

Herci by se měli umět vcítit do role. Takže když točí něco k pláči, přijde jim to k pláči, a tak k tomu pláči fakt není daleko. Ale taky se jim může pomoct různejma vodičkama, mastičkama atd...

Někdo dlouho nemrká, pak oči přivře, začne se mu třást ret a je to. Ale většina lidí, jak už tady bylo napsáno, se rozbrečí spíš při pomyšlení na svoji škodu, než na druhé..krutá pravda o nás lidech.

Naprosto spolehlivě zabírá sebelítost. Znám spoustu lidí, kteří nezabrečí hned tak, ale když mluví o sobě (proč zrovna já, to si nezsloužím, vždyť jsem to myslel tak dobře, všichni se proti mně spikli, to je vůči mně nespravedlivé apod.), tak mají slzy v očích hned.

herci používají umělé slzy

Už nevím, u jakého herce to bylo, ale vždycky když točil nějakou smutnou scénu a měl se rozplakat, tak mu režisér připomněl psa, kterého kdysi ten herec měl, a který umřel.

Mi jde stáhnout koutky rtů dolu a zatřepat svaly v bradě a rtech, trošku přivřít oči a pak už je jen kousek k slzám. Jo a v duchu si říct, že je mi to tak strašně líto. Ne konkrétní věci, jen mi to všecko zabude líto. A brečím. Ale horší je, když mám trápení , nějaké veliké a pobrečet nemůžu. Nejde to, ikdyž vím, že by se mi ulevilo. A tak se mi smutek hromadí v dušičce a týrá mě nesmírně dlouho. To potom třepání brady nefunguje.

mě stačí si vzpomenout na poslední výplatu a