Jak se učíte nejrychleji?

Jedine nahlas, protoze mam zvukovou pamet. Ale to je individualni, nekdo se nemuze ucit jinak nez potichu v naprostem klidu. Vytah si delam tim stylem, ze si text vlastne prepisu, ale jen to dulezite. Zadnou omacku okolo. Nic mene duleziteho tam nemam A tim, jak to znovu prepisuju, se vlastne take ucim. Barevne podtrhavani je podle me dost nemysl, akorat v tom budes mit bordel.

Obcas se zkousime s pritelem, ale nijak vyrazne nam to nepomaha. Lepsi je, kdyz se ucime kazdy to svoje a pak si to odrikavame, a co nevime, mrkneme zpet do papiru. Take se mi hodne osvedcilo pri uceni chodit, treba po kuchyni

Vyklad ani tak neni treba pochopit, jako ho umet Treba v cestine reknu charakteristiku obdobi, vyjmenuju tri ctyri hlavni predstavitele a jejich dila. Nektere z nich rozeberu a jde se dal.

Všichni v naší rodině se učí tak, že si vše čtou nahlas, barevnou fixou si odlišnou barvou podtrhávají dle důležitosti a to i ve scriptech nebo knize, naučené pak před zkouškou přednesou rodinným příslušníkům.

to je dost inviduální, třeba já vše co nepochopím okamžitě zapomenu. Ale i to co pochopím zapomínám velice rychle. NEjdéle si pamatuju to co sám vymyslím. Na gymplu je to bylo promě strašné, až na VŠ se projevily výhody.

Každý jinak, je třeba si vyzkoušet co vyhovuje, ještě tam chybí pohyb - chození, kývání, ticho či hudba... metod je

Vypíšu si to max na 2 strany A4 (jedno, jaký byl původní rozsah). Přečtu si to. Odložím a zkusím říct to, co si pamatuju. Přečtu si to znova, opět zkusím říct, co si pamatuju. Takto asi 10 minut.

Těsně před zkouškou si to opět zopakuju stejným způsobem, a pak o tom mluvím s ostatními, takže si toho zapamatuji ještě víc.

Já dělám to,že např.německá slovíčka se učím tak,že si na mobilu spustím nahrávání zvuku a začnu si slovíčka říkat jak česky,tak německy,a pak to tak hodinu poslouchám a pamatuju si.Ale to je jen dodatek

já si vždycky udělám na malé papírky výpisky a pak se z toh učím ( většinou večer, líp mi to jde do hlavy )

Jednou přečtu, abych věděla, o co jde.

Podruhé zvýrazňuji jednou barvou.

Potřetí pročítám zvýrazněné.

Napočtvrté vypíši stěžejní body.

Když je čas, přečtu vše znovu, vysvětluji rodině, zkoušet se nenechávám (ségra se nikdy nebude ptát na to, na co zkoušející).

Při rozsahu studijního textu do 500 stran stačí dva dny + jeden opáčko a hodit se do pohody

Už jsem sice nějaký pátek po vysoké škole, ale snad nebude vadit, když odpovím. Učil jsem se i nahlas i potichu podle nálady a potřeby. Výpisky jsem si nedělal, byla to ztráta času - raději jsem se naučil celou knihu/skripta. Ze stejného důvodu jsem si nic nepodtrhával. Vykoušet jsem se nenechal, většinou na to nebyl čas - raději jsem si tu knihu proletěl rychle celou ještě jednou pro osvěžení paměti. S výkladem a porozuměním nemám problém, takže ani nemám potřebu na zkoušku něco vysvětlovat.