Proč nerostou houby?

Od rána běhám po lese a zoufale hledám houby... V lese jsem jak doma, už pomalu v něm mám trvalý pobyt, prošel jsem všechna osvědčená místa, kam vždy chodím na jisto, jsem zpocený, utahaný, už asi nejsem hejkal, spíše hekal, komáří mámy na mně učí svůj dorost, listí a jehličí v promočených škrpálech vydatně obohatí můj kompost.
Ani se nepřiznám, co jsem našel. Spíše nenašel, budu se stydět, až někoho potkám. Ježibaba tvrdí, že na internetu se lidi chválí, co všechno už roste.
A já... škoda mluvit, natož se chválit! V lese je mokro, však pršelo nejvíc za posledních 200 let. Přes den i v noci je teplo, už rostly i při nižších teplotách. Vidím dobře, oči jsem si nechal opravit, myslel jsem totiž, že lesní víly nosí najednou více závojů, byl to ale šedý zákal. Vyzbírat houby neměl kdo, kdo by dnes chodil do lesa, když v obchoďáku jsou už i sušený... i Jeníček s Mařenkou si posledně stěžovali, že ten perník ze střechy už není perník, takže teď místo do lesa chodí na diskotéky na nějaký práškový...

Dost prózy, teď ta otázka: je méně hub, změnily se nějak podmínky? Prostě proč nejsou?

Chtěl jsem to poslat přímo z lesa v pohoří Slanské vrchy, aby to bylo autentické, ale ta miniopera v mobilu mně nepustila dál, nemohl jsem vyplnit podrubriku. a víte, co to je klepání, když je to písmenko třeba až šesté v řadě! Takže jsem dosušil boty, prošel ještě jednu louku, znova je namočil, napil se ze studánky a teď jak to dopíšu a pošlu, jdu znova hledat... tentokrát klíšťata, která našla mne.

Ta studánka je fajn, jen mi nějaký darebák vyměnil hrnek, hliníkový zřejmě skončil ve zběru. Ten modrý porcelánový - no fuj...